PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

58. Stárnutí

19.3.1977

Přes semknutá víčka poznal, že je kolem světlo, ale cítil se příliš unaven na to, aby otevřel oči. Slyšel hlasy, ovšem nedokázal si uvědomit, komu patří.

„Jak k tomu došlo, Poppy?“

„To je to, čemu právě nerozumím, pane řediteli. Asi dva týdny zpátky se tady pan Jones zastavil, že mu je divně, ale podle vyšetření byl v naprostém pořádku.“

„A teď? Jak je na tom teď?“

„Zestárl. Takřka ze dne na den je o pět let starší. Myslím, že ta rychlost způsobila, že se jeho organismus vyčerpal.“

„Takže odhad jeho věku je kolik, Poppy?“

„Dvacet let. Celkově zmužněl, pouze do výšky se moc nevytáhl. Podívejte se sám.“

Albus Brumbál odhrnul závěs a zadíval se na hocha ležícího na posteli. Na dvacet let sice nevypadal, ale na dvanáct taky ne, bohužel.

„Jak se sem dostal?“

„Pan Snape ho zahlédl, jak se sesunul k zemi a přivedl ho sem.“

„Ach, Severus. Jistě, to mě nikterak nepřekvapuje. Ihned jak se probudí, mě zavolejte, Poppy. A bylo by vhodné zamezit jakýmkoliv návštěvám.“

„Ano, pane řediteli.“

Harry z celého rozhovoru slyšel jen pár slov, protože se opět propadl do hlubokého spánku.

Ředitel školy rychlým krokem vyšel z ošetřovny a zamířil rovnou do kabinetu profesora Kettlera.

„Pane řediteli? Děje se něco?“

Profesor byl návštěvou svého nadřízeného značně zaskočen.

„Danieli, neruším?“

„Jistěže ne, prosím posaďte se.“

„Děkuji.“

Brumbál si sedl do pohodlného křesla naproti překvapeného Kettlera.

„Jistě si pamatujete na obraceč, který jste loni zkoumal.“

„Samozřejmě, na něco takového nelze zapomenout.“

„Povězte mi, kolego, jaké kletby by mohly být použity, aby se dosáhlo efektu stárnutí?“

„Mě osobně jsou známy dvě, mám dojem, že více jich zatím snad ani není. Jedna se používá na cílené stárnutí, kdy je pevně dán počet let o který člověk zestárne za každý jeden rok. Ta druhá se v některých zemích používala jako trest na zloděje. Po dotknutí se prokletého předmětu započal proces stárnutí, avšak nebyl nijak ovlivněn. Zasažená osoba mohla klidně léta žít bez příznaků a pak náhle zestárnout o desítky let.“

„Je vidět, že stárnu, Danieli. Sám jsem si mohl na zlodějskou kletbu vzpomenout, kdysi jsem o ní četl. Nemohu si však vzpomenout na co se váže.“

„Na silné emoce a stres. Čím větší emoční vypětí a stres, tím rychlejší proces stárnutí.“

„Tak to tedy je. Mockrát vám děkuji, Danieli.“

Ředitel školy se zvedl k odchodu, ale profesor Kettler ho zastavil.

„Pane řediteli, nic mi do toho není, ale pokud se to týká některého studenta, tady na škole to lepší nebude. Je zde příliš mnoho situací, které mohou způsobovat stárnutí.“

„Ano, Danieli. Jsem si toho vědom. Ještě jednou děkuji.“

Již se nenechal zastavit a vydal se do své pracovny. Musel si řádně promyslet co s Harrym dál. A také si potřeboval promluvit se Severusem Snapem.