PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

78. Konec jedné etapy

15.6.1980

Albus Brumbál seděl ve své pracovně, ruce složené do stříšky a zamyšleným pohledem pozoroval mladíka sedícího proti němu.

Věděl, že tento ten nastane, ale nikdy se na něj pořádně nepřipravil. Na podobné situace se ani připravit nelze. Ovšem stejně jako Harry, ani ředitel neměl na výběr. 

,,Nejsem si jist, Severusi, čeho ode mně vlastně žádáš?“

,,Chci vědět, kam Harry odešel. Musím ho najít dřív, než bude pozdě, pane řediteli!“

,,To ti já říci nemohu, chlapče.“

,,Proč? “

,,Mám k tomu hned dva důvody. V prvé řadě, nevím kam se vydal ani jaký je Harryho cíl. A on sám mě požádal, abych ti žádné informace nepodával.“

Severus se tvářil naprosto zdrceně. Moc dobře si uvědomoval, že za jejich velmi nehezké rozloučení mohl ve velkém rozsahu právě on sám. O to víc si přál Harryho ještě vidět a omluvit se mu. Když se nad tím pořádně zamyslel, neměl sebemenší právo se plést do jeho života. 

,,Pane řediteli, já ale s Harrym potřebuji mluvit! Je to nesmírně důležité!“

,,Severusi, teď mě pozorně poslouchej, je možné, že si na má slova jednou vzpomeneš a budou ti prospěšná. Vím o vaší hádce a chápu, že tě to jistě velmi mrzí. Mohu tě ujistit, že Harry to pochopil a rozhodně se nezlobil, alespoň podle toho co říkal. Nebudu ti říkat, ať zapomeneš, protože to nejde, ale neuzavírej se před světem. Jsem si jist, že jednoho dne potkáš někoho, kdo bude Harrymu velmi podobný a měl bys na tohle setkání být připraven a nezatracovat ho. Je taky možné, že se sám Harry jednou ukáže.“

,,O čem to mluvíte? Harry jasně řekl, že jde v podstatě na smrt. Jak by se mohl někdy vrátit? A nikdy se nenajde nikdo jako Harry. Já o nikoho takového nestojím.“

Brumbál si povzdechl, vytáhl ze zásuvky kus pergamenu popsaného drobným škrabopisem a předal ho Severusovi, který jej dychtivě začal číst. Čím více řádků měl přečteno, tím byl bledší. Nakonec si pergamen zastrčil do kapsy a beze slova odešel z ředitelovy pracovny. 

O pár hodin dříve… .

,,Zvládl jsi vše co jsi chtěl, Harry?“

Mladík sedící na lůžku se tvářil odhodlaně a naprosto vyrovnaně. 

,,Myslím, že ano. Mohl bych vás o něco požádat?“

,,Jistě. “

,,Setkání se Severusem nedopadlo tak, jak jsem si představoval a největší podíl na tom má množství lží do kterých jsem se zapletl. Chtěl bych, abyste mu tohle předal. V rámci jeho bezpečí jsem nerozváděl detaily, ale spousta věcí je tam vysvětlena. Mělo by mu to pomoci s mým zmizením.“

Ředitel školy pouze pokýval hlavou a pevně stiskl Harryho rameno. Chlapec si lehl, sundal brýle a zavřel oči, zatímco nad ním Brumbál a madam Pomfreyová mávali hůlkami a tiše mumlali uspávací zaklínadlo. 

Tak se skončila jedna životní etapa Harryho Jonese. Nemohl říct, že by prožil málo, ale stále to nebylo tolik, kolik by si býval přál. Jeho poslední myšlenka, než se propadl do tvrdého spánku patřila jistému černovlasému mladíkovi s bledou pletí a křivým nosem. Doufal, že v životě, který ho čeká, Severuse potká a budou moci začít od začátku.