PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

46. Sbohem

21.8.1976

Počasí se konečně umoudřilo a začalo pravé léto. Slunce svítilo a nikdo nezůstával zavřený doma. Nejinak tomu bylo i u dvou chlapců.

Jeden s delšími černými vlasy, vysokou postavou a černýma očima, ležel v trávě podpíraje si rukou hlavu, pozorujíc hocha válejícího se smíchy.
Druhý, taktéž černovlasý, se zrovna posadil a snažil se popadnout dech. Smaragdově zelené oči se smály za kulatými brýlemi, zdobícími jeho obličej.
Severus s Harrym trávil celé dny. Oba si byli moc dobře vědomi toho, že další dny zahalí mrak nepřátelství.
Od onoho dne, kdy uzavřeli dohodu, nepadlo o Severusově rozhodnutí ani slovo.
Až do teď.
Harry, který se konečně uklidnil, zvážněl. Měl poslední možnost Severuse přesvědčit, že smrtijedství je špatnou volbou.

„Uvědomuješ si, že budeš muset zabíjet a mučit? Že třeba jednou budeš muset namířit hůlku proti Lily?“

Severus se převrátil na záda a zavřel oči. Mohl tušit, že Harry to nenechá jen tak.

„Nebudu muset zabíjet na počkání, takhle to tam nechodí.“

„Opravdu? A jak to tam chodí? Neslyšel jsem ještě nic hezkého.“

„Vím o co se snažíš, Harry. Už jsem se rozhodl.“

„Mě se jenom nelíbí myšlenka, že z tebe bude vrah, Seve! Býval jsi ten, co by ani mouše neublížil, co tě tak změnilo? Bradavice? Zmijozel?“

Severusovi se vůbec nelíbilo, kam se jejich rozhovor ubíral. Dokázal pochopit, že se ho Harry snaží odradit, ale co tak může chápat malý kluk? Vyskočil na nohy a poodešel pár kroků od svého kamaráda.

„Život mě změnil, Harry. Nic už není jako dřív.“

„To není pravda! Já a Lily jsme pořád tady. Smrtijedství není přece cesta! Severusi, neblázni a nechoď na tu schůzku!“

Ksakru, copak Harry nic nechápe? On, Severus Snape, je odmalička vyvrhel. Nikdy pro nikoho nic neznamenal a teď může být někdo! A ač to zní špatně, mudly už nenávidí stejně jako Pán zla. Tohle však nahlas neřekl.

„Prostě to nechápeš, Harry!“

„Merline Severusi! To je pořád samé co chápu a nechápu! Smrtijedství není správné a ty nejsi špatný člověk! Nechci aby sis zničil život!“

Harry si taky stoupl a hleděl na Severuse prosebným pohledem. Pořád doufal, že ho přemluví a Severus se svého rozhodnutí vzdá.

„Ty nechceš? Je to můj život, Harry! Nejde o to co chceš nebo nechceš ty, ale co chci já! A já se chci stát služebníkem Pána zla!“

Harry na svého kamaráda nevěřícně zíral. Začínal si uvědomovat, že bojuje předem prohranou bitvu.

„Severusi, prosím!“

Jenže Severus byl nezlomný. Tentokrát to byl on, kdo na Harryho nevěřícně koukal.

„Víš co by mě zajímalo? Jestli ti opravdu leží na srdci moje blaho nebo jen nechceš zůstat sám bez přátel!“

Mladík si v ten okamžik neuvědomoval, že svými slovy bodá přímo do srdce svého brýlatého kamaráda.

„T-to nemůžeš myslet vážně, Severusi!“

„Ale můžu! Tohle nemá smysl, Harry. Myslím, že je dobrý nápad naše prázdniny ukončit už teď. Ať si říkáš co chceš, tvůj hlavní plán je, odradit mě od služby Pánu zla. A to by pravý přítel neudělal. Asi jsem se v tobě zmýlil. Sbohem.“

Severus se vydal rázným, rychlým krokem zpět domů. Harrymu jen tiše splynulo jeho jméno ze rtů a slzy si probojovaly cestu ven.
Jeho přítel se změnil a nehodlal si svůj názor vymluvit. Byl si jistý, že tentokráte to bylo opravdové a definitivní sbohem.