PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

14. Bradavický expres

1.9.1975

Prázdniny utekly mnohem rychleji než si Harry myslel. Spolu se Severusem si přečetl všechny učebnice, které na Příčné nakoupili a spoustu věcí si i vyzkoušel. Podle Severuse mu to prý šlo, ale sám si to nemyslel. Pochyboval, že by z něj mohl být kdoví jak dobrý kouzelník.

Nastal den, na který se tak těšil a zároveň se ho bál.

Odjezd do Bradavic.

Ráno ho Severus vyzvedl v sirotčinci, odkud se vydali na nádraží. Margot uronila spoustu slziček než Harryho pustila.

Na nádraží se to hemžilo spoustou lidí, v některých Harry bezpečně poznal kouzelníky. Díval se na zeď před sebou se značnou nedůvěrou.

„Jsi si jistý, že tím jen projdu, Severusi?“

„Harry, já se první den taky bál, ale nic to není.“

„Já se ale nebojím!“

Harry popadl vozík a rozešel se ke zdi. Jakmile spatřil, že přední část vozíku mizne ve zdi, beze strachu rázně vykročil. Severus ho následoval s pobaveným úsměvem.

Když stanul na nástupišti, jeho ústa se zformovala do nadšeného úsměvu. Od Severuse toho slyšel spoustu, ale vidět na vlastní oči bradavický expres bylo něco nepopsatelného. Teprve v tu chvíli si plně uvědomil, že jede do Bradavic.

„Tak pojď prcku nebo na nás nezbude místo.“

Harry svého kamaráda jen tiše následoval a stále obdivoval nádheru vlaku, do kterého nastupovali.

Najít volné kupé nebyl až takový problém, jak si Harry původně myslel. Lily Evansová jim totiž držela místo. Ač nerad, musel se smířit s tím, že stráví cestu zrovna s ní.

Zatímco si Severus s Lily povídal o nadcházejícím školním roce, Harry si pročítal učebnici do Obrany proti černé magii. Tenhle předmět ho prozatím nejvíce fascinoval a už se nemohl dočkat své první hodiny.

Přibližně v polovině cesty se Severus zvedl ze svého místa a s tvrzením, že si musí odskočit, vyšel z kupé.

Lily si Harryho neustále prohlížela, až to chlapec nevydržel a aniž by zvedl zrak od knihy, promluvil.

„Mám špinavý nos?“

„Cože? Jo, aha. Ne, promiň, já jen…“

Harryho její nervozita zaujala, proto zaklapl knihu a věnoval pozornost rusovlasé dívce před sebou.

„Chtěla bych se omluvit za Petunii. Nevěděla jsem to.“

Dlouhou chvíli se na ní díval než se rozhodl promluvit.

„Za svou sestru nemůžeš. Nemůžu tě vinit ani za důvody, které ke svému chování měla. Chtěl bych si ale něco ujasnit, dřív než se vrátí Sev.“

Původně chtěl hrát roli kamaráda Lily, aby nijak netrápil Severuse, ale rozhodl se, že lepší bude, vyjasnit si danou situaci rovnou s Evansovou.

„Severus by chtěl, abychom byli přátelé. Nikdy jsi mi nic neudělala a asi nejsi zlá, ale dost silně pochybuji, že z nás budou nejlepší kamarádi. Dokážu tě tolerovat, protože vím, že tě Severus má rád, ale víc ode mě nečekej.“

Lily se na Harryho dívala zvláštním pohledem, ze kterého nedokázal vyčíst, co si myslí.

„Sev měl pravdu. Říkal, že ve svém věku jsi na úrovni mnohem staršího kluka. Mluvíš rozumně a to se mi líbí. Souhlasím s tebou.“

„Dobře.“

Harry se chystal znovu otevřít knihu, ale Lily ho překvapila otázkou.

„Severus pro tebe asi hodně znamená, že?“

„Všichni mají rodinu, přátele, známé. Já mám Severuse. Je pro mě vším. Bratrem i blízkým přítelem. Byl tu pro mě kdykoliv jsem potřeboval a nikdy mě nenechal na holičkách. Možná to zní divně, ale neumím si představit život, ve kterém by Severus nebyl.“

Lily se usmála, ale nestihla odpovědět, protože Severus se vrátil.

„Za chvíli tam budeme. Jsem zvědavý, kam tě Moudrý klobouk zařadí.“

V Harrym by se v tu chvíli krve nedořezal. Najednou si uvědomil, že nad jinou volbou než Zmijozelem ani nepřemýšlel.