PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

34. Ale...

7.5.1976

Cesta k ošetřovně utekla rychleji, než by si Severus býval přál a nyní stál za dveřmi a zvažoval, zda vejít či důstojně utéct. Jeho počáteční nadšení, které měl po vyslechnutí rozhovoru Blacka a Lupina se rozplynulo v nejistotě. Kdyby se jednalo o kohokoliv jiného, nejspíše by byl bez obav. Ale… Vždy se najde nějaké ale a tentokrát jím byl Harry. Z rozhovoru s ním, obavy měl.

Pootevřel dveře a částečně doufal, že Harry bude spát. Ten si však četl nějakou velice starou a tlustou knihu. Severus tiše vstoupil a došel k jeho lůžku.

„Ahoj.“

Harry se na něj překvapeně podíval a odložil knihu, kterou do té chvíle studoval.

„Ahoj Seve.“

„Jak ti je?“

„Dobře, ale madam Pomfreyová trvá na tom, abych tady zůstal přes víkend.“

„Asi chce mít jistotu, že jsi v pořádku. Mám ti něco přinést, aby ses nenudil?“

„Není třeba, pan ředitel mi tady půjčil jednu zajímavou knihu.“

„Brumbál tady byl?“

„Jo. Dost dlouho jsme si povídali.“

Tón Harryho hlasu se nepatrně změnil a Severus uvažoval, co vše mu Brumbál řekl.

„A o čem?“

„O všem možném, o škole, přátelích, plánech a taky o Smrtijedech.“

Harry pozoroval Severusovu reakci. Výrazně zbledl a díval se všude možně, jen ne na Harryho.

„Víš, řešili jsme, kdo mě napadl. Bohužel, měli kapuce, takže jsem jim neviděl do obličeje. Ale ředitele udivilo, že ani ty netušíš, kdo by to mohl být.“

„Já ale opravdu nevím, kdo tam tu noc byl, Harry!“

„Neříkám, že to víš, Severusi. Ovšem toho, kdo na mě vypsal odměnu znáš. Tak přemýšlím, kdy jsme se dostali do fáze lhaní.“

„Nerozumím ti, Harry. O čem mluvíš?“

„Pamatuješ, jak jsme se pohádali u jezera? Ptal jsem se, jestli když se bavíš se Smrtijedy, budeš taky jedním z nich. Neodpověděl jsi, ale v tu chvíli mi to nepřišlo divné. Teď už to chápu. Na kdy to plánuješ?“

„Plánuju co?“

„Asi mě opravdu považuješ za malé dítě, které ničemu nerozumí. Ale nejsem hlupák, Severusi. Jediný rozumný důvod, proč jsi zapíral před Brumbálem jména těch, co po mě šli je ten, že si nechceš zavřít cestu ke Smrtijedům. Proto se ptám, kdy se k nim chceš přidat?“

„J-já nevím. Nečekal jsem, že bys o tom věděl, já…“

„Nevíš? Hodláš vše co máš rád nebo se aspoň domnívám, že máš rád zahodit a nevíš kdy?“

Severus Harryho nepoznával. Věděl, že nebude souhlasit s tím, že chce být Smrtijedem, ale on o tom mluvil s naprostým klidem.

„Netuším, co ti k tomu mám říct.“

„To mě ani nepřekvapuje. Nesouhlasím s tím a určitě tě nebudu podporovat. Ale pořád jsi můj kamarád. Jsem naštvaný, že kryješ zmijozelské, ale snažím se to pochopit. A ty teď pochop mě, že řeknu Brumbálovi jména těch, se kterýma jsem měl neshody.“

Mohl to čekat. Harry nenechá viníky bez trestu, ale co to znamená pro něj? Bude mít ještě nějaké šance do budoucna? Měl pocit, že byla ohromná chyba Harryho navštívit.