PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

47. První schůze

30.8.1976

Severus byl rozmrzelý z toho, jak se nakonec společné prázdniny s Harrym vyvinuli, ale dnes musel myšlenky na svého kamaráda odsunout stranou.

Zatímco Harry procházel obchody na Příčné ulici, Severus se připravoval na své první setkání s Pánem zla. Byl z toho značně nervózní a nevěděl co má očekávat.

Jeho přátelé i Lucius Malfoy ho přesvědčovali, že místo mezi Smrtijedy má jisté, ale on sám měl pochyby. Nikdy nebyl natolik sebevědomý, aby si sebou byl stoprocentně jistý.

Podíval se na hodinky, jedenáct hodin. Má se dostavit již na oběd, proto bude muset hned vyrazit, aby byl na místě včas.

Malfoy Manor byl majestátní stavbou. Přestože zde Severus již párkrát byl, nikdy nepřestane obdivovat nádheru a vznešenost sídla Malfoyů. Ve dveřích ho přivítal Ronny, rodinný domácí skřítek, který ho následně zavedl do příjímacího salónu, kde již byl očekáván Luciusem a Narcissou Malfoyovými.

„Severusi, příteli! Přišel jsi právě včas!“

„Luciusi, Narcisso!“

Severus se způsobně přivítal s Luciusem a jako správný muž políbil Narcisse hřbet ruky.

„Pojď, poobědváme a potom nás přemístím na schůzi. Otec je již u Pána zla.“

Ač se Severus cítil nervózně, nedal na sobě znát jakoukoli emoci. Oběd se nesl v přátelském duchu a jídlo z talířů zmizelo rychleji, než by si Severus býval přál.

„Ničeho se nemusíš obávat, Severusi. Náš Pán je obeznámen se všemi tvými kvalitami a někdo s tvými schopnostmi, kdo chce být v jeho řadách je rozhodně vítán. I když je to zrovna tobě zbytečné říkat, nezapomeň, že s Pánem zla musíš jednat se vší úctou.“

Severus stroze přikývl a nechal se Luciusem odvést na dvůr, odkud se přemístili před bránu menšího, temně vypadajícího zámku.

V obrovském, avšak nijak nevyzdobeném sále stál velký oválný stůl. U něj sedělo pár Smrtijedů v čele s Pánem zla. Severusovi se na okamžik zatajil dech, když si uvědomil, že nastal den, kdy se vše změní.

„Luciusi! Vítám tě můj nejvěrnější!“

„Můj Pane!“

Zatímco Lucius se klaněl lordu Voltemortu, Severus rychlým pohledem sjel osoby sedící u stolu. Většinu jich znal a ani ho nepřekvapilo, že je zde vidí. Obrátil svou pozornost k Pánovi zla.

„Luciusi, kohopak jsi to přivedl? To je ten mladý zázrak?“

„Můj Pane, dovolte mi abych vám představil Severuse Snapea, jehož dílem je kletba Sectumsempra, která se vám tolik zamlouvala.“

Malfoy málem nosem vytíral podlahu, jak hluboce se klaněl. Severus, přestože věděl, že se všichni k Pánovi zla chovají s úctou, takovéto přílišné klanění nechápal.

„Tak tedy Severus. Pojď blíž, synu.“

Severus pomalu postoupil dopředu před Voldemorta. Sklonil hlavu a nejistě vyčkával.

„Tak ty bys chtěl být Smrtijedem? Věrným a loajálním?“

„Ano, můj Pane.“

Voldemort se krátce zasmál svým typickým chladným smíchem.

„Slyšel jsem o tobě mnohé a pravda, na takového mladíka máš spoustu zkušeností. Budiž, ovšem jistě chápeš, že musíš projít zkouškou. Lucius ti vše vysvětlí.“

„Ano, pane.“

Lucius Malfoy popadl Severuse za rameno a vedl ho do sklepení starého zámku. Už z dálky k nim doléhal pláč a křik spolu s pachem smrti.

Severus si najednou nebyl tak jistý tím, že se rozhodl správně.