PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

7. Doktor Clarke

10.7.1975

Již sedm dní uplynulo od chvíle, kdy Severus napsal Brumbálovi dopis s žádostí o pomoc. Zatím bez jakékoli odpovědi. Již deset dní se Harryho stav nelepší a lékaři s tím nic nedělají.

Severus začal propadat depresím a černým myšlenkám. Často se přistihl, jak přemýšlí nad tím, zda mu není černý oblek příliš krátký.

Nejedl, téměř nespal a celé dny trávil v nemocnici a sledoval svého kamaráda přes sklo, které je dělilo.

Ve chvílích, kdy jej opouštěla veškerá naděje proklínal všechny okolo. Mudly za jejich neschopnost, kouzelníky za bezohlednost.

Až dnes se něco změnilo. Černé myšlenky ustoupily do pozadí, když roztřesenými prsty přebíral od jedné z bradavických sov krátký, přesto však potěšující vzkaz.

Dnes v 10 hodin před nemocnicí. Přijďte včas.
A. B.

Severus si malém radostí zavýskal, ovšem na poslední chvíli si uvědomil, že otec by jistě pro jeho jásot neměl pochopení.

Brumbál jistě má plán, jak Harrymu pomoct. Proč by se jinak chtěl sejít? Konečně se blýská na lepší časy. I počasí se rozhodlo Severuse podpořit a slunce krásně hřálo.

Před nemocnici dorazil pět minut před desátou a netrpělivě se rozhlížel, kde uvidí muže s půlměsícovými brýlemi a dlouhým plnovousem.

V deset hodin již byl nervózní, když Brumbála neviděl.

„Snad jste si nemyslel, že vás odmítnu, Severusi.“

Severus se zmateně otočil a díval se do očí muže středního věku v dobře padnoucím obleku.

„Pane řediteli?“

„Ano, milý chlapče. Přemístíme odtud tvého přítele. U Svatého Munga nás již očekávají.“

„A-ale jak?“

Mladík byl stále zaskočen ředitelovým novým vzhledem i informací o přemístění k Mungovi.

„Budeme improvizovat, Severusi. Pravděpodobně bude potřeba i nějaké malé kouzlo, ale zajisté to zvládneme. Jdeme?“

Severus jen přikývl a následoval ředitele školy, který vystupoval, jako kdyby nemocnici důvěrně znal.

„Jak se jmenuje Harryho ošetřující lékař?“

„Myslím, že Smith, pane.“

„Dobře, to mi stačí.“

Dojeli výtahem do patra, kde byl Harry umístěn. Brumbál sebevědomě kráčel do ordinace doktora Smitha.

Postarší muž v bílém plášti s unaveným výrazem ve tváři, hbitě vyskočil na nohy, když spatřil nově příchozí osoby.

„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“

„Ach, dobrý den doktore Smithi. Jsem doktor Martin Clarke a specializuji se na vážné stavy dětských pacientů. Tady mladý pan Snape mě kontaktoval se žádostí o pomoc jednomu jeho příteli. Rád bych se na hocha podíval.“

Doktor Smith se tvářil nadmíru spokojeně. Doufal, že si Clarke malého Jonese odveze a on bude mít o starost míň. Chlapcův stav byl vážný a on pochyboval, že by byla šance na zlepšení.

„Jistě, pojďte za mnou doktore Clarku. Kluk byl přivezen s vážnými zraněními následkem napadení. Vychovatelka již byla na policii, ovšem bez jeho výpovědi nemají šanci pachatele chytit. Tak, tady to je. Pokud mě omluvíte, musím ještě za jinými pacienty.“

„Ale jistě. Nebudeme vás zdržovat.“

Severus si všiml, jak Brumbál nenápadně hnul rukou a doktor Smith měl na okamžik zastřený zrak. Pak se vzpamatoval a opět se usmál.

„Samozřejmě, že s převozem souhlasím. Hned to napíšu do karty. Sbohem, doktore Clarku.“

Mladík by byl jistě zmaten, kdyby nevěděl, že Brumbál je mocný čaroděj, používající bezhůlkovou magii.

Vstoupili do Harryho pokoje a Severus se při pohledu na svého přítele raději odvrátil. Modřiny se zbarvily do tmavě fialova a Harry vypadal doslova hrůzostrašně.

Brumbál vyčaroval jednoduché lůžko na které pomocí levitačního kouzla chlapce přenesl.

Jednou rukou se držel a postele a druhou položil na Severusovo rameno. Ozvalo se hlasité prásk! a v pokoji zůstala pouze prázdná nemocniční postel.