PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

17. Kandidát na Smrtijeda

6.9.1975

Severus seděl ve společenské místnosti u krbu a listoval knihou, kterou si půjčil v oddělení s omezeným přístupem. Naproti seděl Avery s Mulciberem a bavili se u Řachavého Petra. Jeho klid byl narušen vpádem prváků.

„On mu za to dal padesát bodů! Já bych toho zvládl mnohem víc! Zatracený Jones!“

Severus zpozorněl, když zaslechl Harryho jméno.

„Nezávidíš mu Bringstone?“

„Já? Co bych mu tak asi mohl závidět? Je to nějaký neznámý ubožák s brejlema! Šprt, který leze učiteli do zadku!“

„No nevím. Nepřišlo mi, že by se chtěl vytahovat nebo lézt Kettlerovi do zadku.“

„Nechceš se nechat přeřadit do Nebelvíru, Morgusi? Aby ses z Jonese nepodělal.“

„Klid, Bringstone. Nemusíš se hned rozčilovat, pouze si myslím, že se to Jonesovi povedlo.“

Severus horečnatě přemýšlel co se mohlo na Kettlerově hodině stát. Muselo se jednat o něco velkého, když si za to Harry vysloužil padesát bodů.

Měl by si s ním promluvit. Nemohl popírat, že zařazení Harryho do Nebelvíru ho naštvalo. A zklamalo. Ale někde v hloubi duše si byl vědom toho, že ten chlapec za to nemůže. Taky věděl co slíbil. Nemůže ho donekonečna ignorovat.

Rozhodl se, že po večeři si s Harrym promluví. Již byl čas jídla, tak se vydal do Velké síně. V polovině cesty byl však zastaven Poberty.

„Srabusi! Zrovna s tebou jsem chtěl mluvit.“

Potter vypadal nebezpečněji než obvykle a Severus marně přemýšlel, zda se chce jen pobavit nebo se jedná o nějakou vážnější věc.

„Co chceš, Pottere? Nemám náladu se s tebou vybavovat.“

„To bys měl mít, když se jedná o tvého malého přítelíčka. Měl bys ho zabrzdit. Většinou dětem neubližuju, ale on si začal. A rozhodně to nenechám jen tak. Vzkaž mu, ať si rozmyslí, jestli chce ve válce pokračovat.“

Potter i Black se rozchechtali a nechali zaraženého Severuse stát na chodbě.

„O čem to ksakru mluvil?“

Bylo mu jasné, že má o důvod více si s Harrym promluvit.

Sotva vešel do Velké síně, všiml si rozruchu, který byl kolem nebelvírského stolu. A uprostřed toho rozruchu seděl Harry s hlavou skloněnou k talíři. Severus mohl jen odhadovat, že to má co dočinění s Kettlerem.

Posadil se ke Zmijozelskému stolu a pustil se do jídla. Vedle něj usedli Avery a Mulciber, zabraní do rozhovoru.

„Zajímalo by mě, jaký názor má na mudly. Poslat už v prvním ročníku profesora k zemi je dobrý výkon. Mohl by se Temnému pánu hodit.“

Severusovi zaskočilo sousto, když si uvědomil, že pravděpodobně mluví o Harrym. Když konečně mohl volně dýchat, hodlal se ve svých domněnkách utvrdit.

„O kom mluvíš, Avery?“

„Snape, měl bys někdy zvednout frňák od knih. Ten prvák z Nebelvíru, jakýsi Jones, dneska na hodině seslal kletbu úplného spoutání na Kettlera. Prej ho vyvolal, aby mu předvedl, že teorie z knih mu bude houby platná, ale on se ubránil a ještě zaútočil. Říkám, jednou by z něj byl dobrý Smrtijed.“

Severus byl bledý jak stěna. Přestože sám se víceméně k Voldemortovi přikláněl, nemohl Harrymu dovolit, aby se přidal ke Smrtijedům. Ve všem tom přemýšlení ho nenapadlo, že sám Harry by o nic takového nestál.