PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

51. Odhalení

1.10.1976

Návštěvníci bradavické ošetřovny se dělili do tří skupin.
Ti první tam byli pravidelně jen proto, aby se mohli vyhnout vyučování. Poté byli ti, kteří na ošetřovnu přišli, když potřebovali, ale bylo jim to celkem jedno. A pak zde byli i takoví, kteří ošetřovnu ze srdce nenáviděli a dali by cokoliv, aby se jí vyhnuli.
K těm se počítal i Harry. Po loňském roce by byl rád, kdyby ošetřovnu už neviděl. Ovšem ředitel Brumbál trval na tom, že je potřeba zjistit o kolik zestárl. Nyní převyšoval studenty druhých ročníků o hlavu, ale naštěstí se v tom nikdo nevrtal.

„Tak, pane Jonesi, není to natolik hrozné jak jsem se obávala. Jak se zdá, odpovídáte zdravému patnáctiletému chlapci. Naštěstí jste menšího vzrůstu, takže to není příliš vidět. Avšak netuším, co budeme dělat až vám začnou růst vousy."

Harry mlčel. Nevěděl co by na takovou informaci měl říct, v duchu se už viděl v knihovně s Remusem.

„Bohužel jak se zdá, jedná se o přirozený vývoj, takže není žádný způsob, jak vaše stárnutí zpomalit. Přijďte se mi ukázat po Vánocích, ať nic nezanedbáme."

„Ano, madam Pomfreyová. Mohu už jít?"

„Jistě, běžte."

Harry seskočil z lehátka vydal se ke dveřím. Všiml si, že jsou pootevřené, přitom s jistotou věděl, že je zavíral. Na malý okamžik zpomalil a pak je rázně rozrazil. Zůstal překvapeně stát, když za nimi spatřil Severuse. Ten se tvářil značně vyjeveně.

„Poslouchal jsi?"

„Ne!"

„Aha, takže jsi se jen tak náhodou zasekl za dveřmi? To je fuk, Severusi. Aspoň už víš, že nejsem malé dítě, jak si celou dobu myslíš."

Harry dál pokračoval v cestě do knihovny, zatímco Severus ho zklamaně sledoval. Mlčet před Harrym bude nejspíše ta nejnáročnější část jeho úkolu. Nic by neudělal radši, než že by hocha zarazil a vše mu vyklopil. Povzdechl si a vešel na ošetřovnu, kam měl původně namířeno.

Chlapec se cestou do knihovny uklidnil. Nevadilo mu, že Snape ví o jeho stárnutí. Koneckonců, kromě něj a Brumbála nikdo nezná přesný důvod.
Byl však naštvaný na způsob jakým se to dozvěděl. Zrovna od něj by nečekal, že bude poslouchat za dveřmi a ještě lhát. I když, čemu se vlastně divil. Severus už nebyl tím hodným klukem, kterého znával.
Na malý okamžik zpomalil, protože mu se zpožděním došlo, že Severus šel na ošetřovnu. Zajímalo by ho, co ho trápí. Zatřásl hlavou, aby vyhnal nevhodné myšlenky z mysli.

„To už dávno není tvá starost, Harry."

Přidal do kroku. Už tak měl dost velké zpoždění a nechtěl, aby na něj Remus zbytečně čekal.

Bylo zvláštní, že Pobertové ho letos nechávali na pokoji a kupodivu neměli ani žádné připomínky ke Snapeovi, ale předpokládal, že to má na svědomí právě Remus Lupin.

Přece jen spolu trávili každý den a toho si Pobertové bezpochyby museli všimnout.