PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

76. Nastal čas

14.6.1980

Severus neměl rád schůze Smrtijedů. Musel se tvářit zaujatě a nadšeně, přestože se mu jejich vyprávění a plány upřímně hnusili. Neměl potřebu poslouchat kolik mudlů zase umučili a kolik jich ještě hodlají zabít.

Nejraději by se vypařil a zalezl do postele s knihou a hlavně s Harrym. Už pár dní ho díky povinnostem Řádu neviděl, což se podepisovalo na jeho nepříjemné náladě.

,,Á, Severusi! Zrovna tebe hledám. Chtěl jsem ti povyprávět o našem posledním střetu s Brumbálovými poskoky. "

Severus jen silou vůle zachoval neutrální tvář a otočil se k Malfoyovi.

,,Luciusi. Zřejmě se muselo dít něco velmi zajímavého. "

,,To rozhodně. Podařilo se nám ty šašky obklíčit a napadnout. A ani Lovec jim nepomohl. Řekl bych, že ten nás už nijak neohrožuje."

V Severusovi to vřelo a kdyby mohl, zakroutil by Malfoyovi krkem. Místo toho se však zmohl jen na otázku, která ho pálila na jazyku. V duchu se obracel k Merlinovi s tichou modlitbou, aby se nedozvěděl, že je Harry mrtev.

,,To zní zajímavě. Co se stalo? Zabili jste ho? "

,,Skoro. Nebýt toho zpropadeného vlkodlaka, už by Lovec nebyl mezi živými. Vůbec se nebránil, jen si držel štít, a i ten nakonec stáhl. Pak jen čekal až ho zasáhne smrt. Jenomže se tam objevil ten prašivý pes a s Lovcem se přemístil. Ale ručím ti hlavou, že Lovec se už do ničeho plést nebude. Musel bys vidět, jak rezignovaně čekal na smrt. "

Luciusi Malfoy se smál jako šílenec, ale Severus ho už ani pořádně nevnímal. Myslí mu probíhaly představy, co vše se mohlo stát, kdyby se tam Lupin neobjevil.

Tahle událost se stala předevčírem, proč se mu Harry neozval? Severus zvažoval, zda jít hned za Brumbálem nebo počkat do rána, kdy mají domluvenou schůzku. Nakonec se rozhodl, že počká do rána a půjde do Bradavic s chladnou hlavou.

Jakmile skončilo setkání, vydal se domů, do Tkalcovské ulice. Po tom, co zemřel jeho otec, zdědil jejich dům a pomalu si začal zvykat, že jej může nazývat svým domovem. Přemístil se na druhý konec vesnice a domů se vydal pěšky.

Chtěl se projít a také doufal, že alespoň trochu uklidní strach, který mu svíral srdce. Celou cestu se však nedokázal zbavit pocitu, že se děje něco do čeho pořádně nevidí.

Byl do svých myšlenek zahloubán natolik, že si ani nevšiml, když se po jeho boku někdo objevil. Probral ho až známý, milovaný hlas.

,,Severus Snape je natolik zamyšlen, že ztratil na ostražitosti. To bych si měl někam poznačit. Je taky docela možné, že jednoduše stárneš."

Severus se prudce zastavil a podíval se na mladíka vedle sebe. Na jeho zevnějšku nebyly žádné známky jakéhokoli boje nebo nemoci. Měl pořád stejně rozcuchané vlasy a dětský úsměv. Jen ty oči. V těch Severus spatřoval jakýsi náznak smutku.

,,Harry? "

,,Tedy netváříš se zrovna nadšeně, že mě vidíš. Děje se něco? Ani jsi nevšiml, že jsi prošel kolem domu. Nejspíš bys došel až do další vesnice. "

Snape se rozhlédl a zjistil, že Harry mluví pravdu. Jeho dům stál dost velký kus za ním. S povzdechem si promnul obličej a znovu se zadíval na Harryho v jehož výraze byla vidět starost.

,,Samozřejmě, že jsem rád, že jsi tady. Dnešní schůze byla jen náročná. Pojď, dáme si čaj. "

Vydal se zpět směrem k domu a Harry s ním srovnal krok.

,,A co jsi dělal ty? "

,,Měl jsem nějakou práci pro Řád. Nemohl jsem se ozvat, promiň. "

Severus se na Harryho podíval se směsicí pocitů. Měl na výběr jen dvě možnosti. Buď mladíkovo lhaní přejde mlčením nebo si promluví jako dospělí lidé.

Zavřel za nimi dveře a zul si boty. Harry se stále tvářil stejně klidně, což Severuse mrzelo za situace, kdy mu pár vteřin zpátky lhal.

,,Proč mi lžeš, Harry? "

Harryho výraz se na malou chvíli změnil, ale pak zpět nasadil klidnou masku.

,,Nevím o čem to mluvíš, Seve."

,,O tom, že jsi neměl žádný úkol. Zapomínáš, že mezi Smrtijedy jsi terčem číslo jedna a já jdu právě z jejich schůze. Opravdu si myslíš, že nevím, co se stalo?"

Harry se prudce nadechl a podíval se Severusovi do očí. Už dávno neměl klidný výraz, ale díval se na něj výrazem plným lítosti.

,,Nastal čas mého odjezdu, Seve. "