PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

10. Zjištění

17.7.1975

Albus Brumbál rázoval po své pracovně a mnul si svůj dlouhý, bílý plnovous.

Bylo k nevíře, že Severus si ničeho nevšiml! Ta podoba je tak do očí bijící!

Když ředitel Bradavic uviděl malého Harryho, i přes modřiny pokrývající jeho obličej měl dojem, že ho zná. Ode dne, kdy byl Harry umístěn u Munga ho již několikrát navštívil.

Včera ho však přemohla zvědavost a nasadil spícímu chlapci na oči brýle, které měl položeny na nočním stolku. Ten okamžik byl pro Brumbála rozhodující. Požádal madam Sincleirovou o genetické testy.

Dnes ráno přišly výsledky a nyní ředitel čekal na vyjádření madam Pomfreyové. Škola si vede speciální záznamy o studentech, především pro jejich bezpečí. Sám chlapec jistě nic netuší o svém původu, ale svým chováním o kterém mu Severus vyprávěl a svým vzhledem, vzbudil ve starém muži zvědavost.

Ozvalo se tiché zaklepání a do místnosti nakoukla bradavická ošetřovatelka.

„Mohu, pane řediteli?"

„Jistě, Poppy. Už na vás čekám."

Madam Pomfreyová se posadila a na tváři se jí usadil profesionální výraz protkaný zvědavostí.

„Nevím, pane řediteli, od koho jste získal ony genetické testy, ale porovnání s naší databází je více než překvapující."

„Opravdu? Pokračujte Poppy."

„Oba vzorky, které převládají, patří našim studentům. Ovšem ještě stále zde studují."

„Prosím, Poppy, o koho se jedná? Velmi mne napínáte."

„James Potter a Lily Evansová."

Ředitel školy zavřel oči a snažil se uklidnit. Aspoň jednou v životě by se ve svých domněnkách rád mýlil.

„Děkuji, Poppy. Můžete jít."

Bradavická ošetřovatelka se zatvářila nespokojeně, přesto však odešla.

Brumbál již chápal Harryho neskutečnou podobu s Jamesem Potterem.

„Albusi, co to znamená?"

Bývalý bradavický ředitel Dippet promluvil ze svého obrazu. Málokdy se obrazy do čehokoli zapojovaly, ale tentokráte všichni trpělivě čekali na Brumbálovu odpověď.

„Domnívám se, Armando, že nás čeká velmi zlá budoucnost."

Většina obyvatel obrazů zalapala po dechu. Současný ředitel školy byl vždy optimistický a proto jeho prohlášení bylo vážnější než se mohlo zdát.

„Jak to myslíte, Albusi?"

„Jsou to jen mé domněnky, vážení. Ale pokud je Harry synem Lily a Jamese, tak se sem musel dostat z budoucnosti. Buď se jednalo o omyl, nebo sem byl poslán záměrně za účelem jeho záchrany. A moc se mi nechce věřit v omyl."

„Chcete říct, Albusi, že budoucnost je natolik zlá, že se rodiče vzdali svého dítěte?"

„Přesně tak. Znám jak Lily Evansovou tak Jamese Pottera a ani jeden by se syna nevzdal bezdůvodně. Oba dva mají jedno společné, pro rodinu i přátele by zemřeli."

„Ale co se může stát, tak hrozného, že jej sem pošlou?"

„To zatím netuším, ale nejspíše se to za pár let dozvíme. Jediné, čím jsem si jist je, že to bude mít na svědomí Voldemort. Kouzelnický svět momentálně nezná větší hrozbu než je on."

V ředitelně nastalo hrobové ticho, přerušované pouze tikáním nástěnných hodin.

„Pane řediteli, myslíte, že bude válka? Že něco takového Voldemort plánuje?"

Albus Brumbál se rozhlédl po obrazech, které s napětím očekávali jeho odpověď.

„Ano. Myslím, že se schyluje k válce."