PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

29. Společný cíl

5.5.1976

Stál kousek od vchodu do Velké síně a vyhlížel Severuse Snapea, doufaje, že se brzy objeví.

Když Remus ráno čekal ve společenské místnosti na Harryho, domníval se, že chlapec pouze zaspal.

O to větší šok ho čekal při zjištění, že v noci vůbec nebyl v ložnici. Rychle prošel místa, kde by hoch mohl být, ale když ho neobjevil, neváhal a šel i přes značnou nechuť, čekat na Snapea.

Konečně ho viděl přicházet. Sám, zahloubaný do knihy, nevnímajíc dění kolem sebe. Lupin si byl vědom toho, že nemůže jen tak přijít přímo ke Snapeovi, proto nenápadně neškodné kouzlo. Výsledek se dostavil ihned. Snape zvedl zrak od knihy a začal se zběsile rozhlížet a konečně si všiml Lupina. Ten mu nenápadně naznačil, ať ho následuje. Když byli z dosahu ostatních studentů, Snape hned spustil.

„Nejsem žádný prašivý čokl, abych poslouchal na přivolání, Lupine! Co chceš?!“

„Harry zmizel.“

Nastala chvíle hrobového ticha, během které by bylo slyšet i spadnutí špendlíku.

„Cože?! Měl jsi ho hlídat, Lupine!“

„Taky že jsem ho hlídal, Snape! Večer si dělal úkoly a pak šel spát. Nikam neodešel!“

„Musíme ho najít!“

Nebýt vážnosti situace, Remus by se zřejmě nad Snapeovou poznámkou pobavil.

„Proč asi jsem tě volal? Na pár místech jsem už byl, ale po Harrym ani stopy.“

„Jestli ho chytli zmijozelští, tak ho schovají na nenápadné místo. Je tady
spousta tajných chodeb a skrýší.“

Severus si zoufale prohrábl vlasy, zatímco rázoval sem a tam před Lupinem.

„To bych chtělo mapu Bradavic, kterou fakt nemáme. Budeme se muset rozdělit, Lupine.“

Remus Lupin se však ani nehnul a pořád zíral na Snapea jako na zjevení.

„Mapu? Že mě to nenapadlo dřív!“

Proběhl kolem zkoprnělého Snape, nedbaje na jeho volání. Zamířil rovnou do Velké síně za Potterem.

„Jamesi, máš u sebe plánek?“

„Co takhle dobré ráno, Reme? Ale jo, mám.“

Potter sáhl do brašny a vytáhl prázdný kus pergamenu.

„Díky, za chvíli ti ho vrátím.“

Lupin popadl pergamen a vyřítil se z Velké síně. Hned, jakmile se dostal za roh, poklepal na pergamen hůlkou.

„Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“

Na pergamenu se začaly objevovat chodby bradavického hradu a spousta teček se jmény. Remus hledal jen jediné.

„Kam jsi k čertu zmizel?“

Rozzuřený hlas Severuse Snapea ho donutil sebou poplašeně škubnout.

„Vidíš někde Harryho jméno?“

Snape se sehnul nad plánek a spolu s Lupinem hledal Harryho.

„Tady je! Chodba za zrcadlem ve čtvrtém patře! Tu ale neznám!“

Lupin složil plánek a schoval si ho do kapsy.

„Vede do Prasinek na poštu. Je ale nestabilní. Každou chvíli tam padá strop. Musíme si pohnout, Snape!“

Spěchali chodbami hradu, nedbajíc překvapených pohledů, které je provázeli. Teď nebyl čas na nepřátelství, měli stejný cíl.

Jakmile odklopili zrcadlo, spatřili bezvládné tělo chlapce, na kterém jim tolik záleželo. Beze slov seskočili do chodby, chtějíc hocha vynést ven. Ovšem při každém dotyku, dostali ránu elektřinou.

„Už to nezkoušej, Lupine. Zabilo by nás to. Musíme použít magii. A zavolat ředitele.“

Ani Severus Snape neznal kouzlo, které by toto způsobovalo, ale jemu i Lupinovi bylo jasné, že Harryho stav je vážný.