PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

1. Obraceč času

13.6.1981

James Potter se vracel po náročném dni konečně domů. Jako vedoucí bystrozor měl spoustu práce a ne vždy se jednalo o práci jednoduchou.
Dnes prováděli prohlídku u Lewisových, známých svou náklonností k Voldemortovi. Starý John Lewis je málem proklel, když našli tajnou skrýš pod podlahou. Očekávali velké množství předmětů černé magie, ale našli pouze malou dřevěnou skřínku.
Uvnitř se ukrýval obraceč času. Jemné vibrace kolem přístroje ukazovaly na použití černé magie.
A právě tento obraceč si James nesl domů. Chtěl ho po večeři podrobit několika diagnostickým kouzlům a ráno ho odnést na ministerstvo.

„Lily! Harry! Jsem doma!“

Vešel do obývacího pokoje, kde si na zemi hrál malý Harry. Položil dřevěnou krabičku na stůl a pohladil syna po vlasech. Harry něco zažvatlal a dál se věnoval stavebnici se kterou si hrál.

James zamířil za Lily do kuchyně a nechal Harryho o samotě.

Chlapec se po čtyřech plazil ke stolu, kde se malýma ručkama chytil okraje a postavil se.

Všiml si krabičky a natáhl se po ní. Na druhý pokus se mu podařilo na skřínku dosáhnout a přitáhl si ji k sobě. Déle se neudržel na nohách a posadil se na zadek. Chvíli skřínku všelijak převracel, zatímco si požvatlával. Pak se mu ji povedlo otevřít a do klína mu spadl prokletý obraceč.

V ten okamžik se ve dveřích objevili James s Lily.

„Harry ne!“

Bylo však pozdě, obraceč se v dětských rukách roztočil a chlapec zmizel.

13.6.1965

Malý pětiletý hoch pobíhal po zahradě a kopal do míče. Byl rád, že konečně přestalo pršet a vysvitlo slunce. Na zápraží se objevila mladá žena s uhlově černými vlasy a křivým nosem. I přesto však působila sympatickým dojmem.

„Severusi! Pojď se najíst!“

„Ještě chvíli mami!“

Chlapec odběhl na druhý konec zahrady kam se mu zakutálel míč. Vzápětí však uháněl zahradou zpátky k domu.

„Mamí! Mamí!“

Žena se opět objevila ve dveřích.

„Co se děje Severusi?“

„Mami, mami tam za stromem je mimino!“

„Cože?“

„Úplně malé mimino! Pojď!“

Severus chytil matku za ruku a táhl ji do zadní části zahrady.

Za stromem se tam batolil tak roční chlapec s černými vlásky a smaragdově zelenýma očima. Žena ho zvedla do náruče a všimla si jména vyšitého na tričku.

„Harry?“

„Ty ho znáš mami?“

„Ne Seve, má to jméno na tričku.“

„Mami necháme si ho, že jo?!“

„To nejde, Severusi. Ráno ho spolu odneseme do toho sirotčince na konci města. Nemůžeme si ho nechat. Otci by se to nelíbilo a jeho určitě bude někdo hledat.“

Severus měl na krajíčku, myslel, že bude mít kamaráda.

„Mami prosím!“

„Řekla jsem ne. Pojďme dovnitř. Dnes zůstane u nás a ráno ho tam odneseme. Jistě má někde rodiče, kteří se o něj bojí.“

Hoch neměl odvahu více protestovat, ale byl moc rád, když matka Harryho uložila k němu do pokoje. Sedl si vedle něj a vyprávěl mu pohádky.

Chlapec velmi rychle usnul a Severus ho zakryl pokrývkou.

„Neboj, budu tě navštěvovat a budou z nás kamarádi.“