PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

2. První slzy

Eileen Snapeová tiše stoupala po schodech do pokoje svého syna. Večer se vrátí její manžel a dítě, které včera nalezli musí být pryč.

Opatrně otevřela dveře Severusova pokoje a srdce se jí zastavilo. Její syn ležel u malého Harryho a ze spaní ho držel za ruku. Nenáviděla se za to, že mu musí tímhle způsobem ublížit.

Byl sám. Děti v okolí si s ním nikdy nehrály, protože se bály Tobiase Snapea. Severus tak vyrůstal naprosto sám, bez přátel a bez řádné rodiny. Svého muže milovala, dá-li se to tak nazvat, ale pohled na dítě, které trpí za činy svého otce jí rval srdce.

Nechápala jak mohl Severus, který se všech stranil, tak přilnout k dítěti, které včera našli. To, jak ji prosil, aby si jej nechali a výlev před ní, ji pouze utvrzoval v tom, že svému synovi nedokáže dopřát šťastný život.

Jeho jedinou vášní se staly lektvary a studium knih o magii. Snad jej aspoň toto udělá šťastným. Nechala chlapce spát a odešla zpět do kuchyně.

Severus otevřel oči a překvapeně se rozhlédl. Vzápětí si uvědomil, proč leží vedle malého chlapce.

V očích ho zaštípaly slzy, ale nepustil je ven. Dnes Harryho odvedou do sirotčince a on zase zůstane sám jen se svými knihami.

Malý Harry se pohnul a upřel na Severuse své zářivé zelené oči. Něco zažvatlal a usmál se. Severuse ten pohled zahřál.

„Dobré ráno, kamaráde. Jak ses vyspal?“

Harry neodpovídal, jen se posadil a dál žvatlal.

„Jasně, že mi neodpovíš. Ještě to neumíš. Dneska tě musíme odvést, ale neboj, já tě budu chodit navštěvovat, víš? A budou z nás kamarádi. Budeme chodit ven a hrát si. Mamka má pravdu, nemůžeme si tě nechat. Zajdu za ní pro snídani, co ty na to prcku?“

Harry pozoroval, jak se Severus během mluvení převlékl a obul si boty. Nerozuměl mu, ale jeho hlas ho uklidňoval. Přesto mu však něco chybělo.

„Mama?“

Severus se na dítě otočil s pozdviženým obočím a sedl si k němu zpět na postel.

„Víš Harry, já nevím, kde máš mámu a tátu. Někdo tě nechal na zahradě. Jsi na tom stejně jako já. Úplně sám.“

Domluvil a odešel za matkou, aby zajistil sobě i svému malému kamarádovi nějakou dobrou snídani.

***

Seděl na chodbě sirotčince a držel Harryho na klíně.
Matka mezitím vysvětlovala vychovatelce v sirotčinci, jak k Harrymu přišli.

Byl moc smutný, ale chápal matčino rozhodnutí. Otec dělal peklo kvůli mnohem menším věcem, takže nalezené dítě, by nejspíše znamenalo další a další křik a rány.

Povzdechl si. Harry byl již unavený a na klíně mu pomalu usínal, když matka vyšla s usmívající se ženou ve středních letech.

„Tak tady ho máme chudáčka. Jak někdo mohl takového drobečka odložit. Pojď maličký, postaráme se o tebe.“

Natáhla se pro Harryho, ale ten jakmile ji spatřil, začal kňourat a přitiskl se k Severusovi. Ten se bezradně podíval na matku. Nevěděl, jak se zachovat.

„No tak prcku. Budu chodit na návštěvu, ale teď musíš tady k té paní.“

Namáhavě Harryho od sebe odtrhl a podal ho vychovatelce. Chlapec stále fňukal a svůj uslzený pohled upíral na Severuse. Ten se jen zkoprněle rozloučil a spolu s matkou odešel.

Doma odmítl večeři a zavřel se ve svém pokoji. Nikdy neplakal, ale dnes se mu po tvářích kutálely jeho první slzy.