PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

36. Ani jeden...

19.5.1976

Věděl, že ho čeká nelehký úkol, ale rozhodl se a teď už není cesty zpět. Sledoval nervózně vyhlížející tvář svého spolužáka a přemýšlel, kdo z nich je nervóznější.

„Potřebuju si s tebou promluvit. A taky se omluvit. Je mi naprosto jasné, jak to na ošetřovně vyznělo.“

„Harry-.“

„Ne, prosím nepřerušuj mě, Remusi. Hodně jsem se přemlouval, abych sem došel a je důležité, abychom si vše vyjasnili.“

Remus se netvářil zrovna nadšeně, ale mlčel a poraženě přikývl.

„Díky. Nejdřív vysvětlím tu ošetřovnu. Chvíli před tebou odešel Brumbál a v ten okamžik jsem měl takový vztek, že jsem chtěl Severusovi jednu ubalit. Proto jsem byl víceméně naštvaný, že jsi přišel ty ne on. Mrzí mě, že to vyznělo tak, jak nemělo a vlastně jsi si ten vztek schytal ty. Jsem rád, že jsi přišel i když jsi nemusel. Omlouvám se.“

Harry viděl, že se Lupin trochu uvolnil a i ve tváři se mu zračilo více klidu, než když za ním přišel. Byl rád i když si byl vědom toho, že ta těžší část teprve přijde.

„Tu noc, co mě napadli jsem tě slyšel mluvit s Blackem. Neposlouchal jsem schválně, v první chvíli jsem ani nevěděl kdo ve společence je.“

„Nech-.“

„Prosím tě, nech mě to doříct. Nepřišel jsem, abych se s tebou hádal nebo ti něco vyčítal. Překvapilo mě to. Je to milé, hezké a nečekané. Nebudu ti lhát, Remusi, nevím, co na to říct. Nemůžu ti jednoznačně říct, že nemáš šanci, protože sám nevím co bude třeba za rok. Ale nemůžu ti ani s určitostí říct, že ta naděje je. Pro mě je příliš brzy na nějaké rozhodnutí, mám z toho v hlavě upřímně naprostý bordel. Ale chybí mi naše přátelství. Nechci ho zahodit jen proto, že teď nevím jak se rozhodnout.“

Harry se odmlčel a sledoval Remuse, který nad něčím usilovně přemýšlel.

„Nevím nad čím se chceš rozmýšlet, Harry. Když se postavím já a Snape, tak je volba jasná.“

„Není, Remusi. Severus mě ve své podstatě vychoval. Po dlouhých deset let byl jediným člověkem, kterého jsem měl. Ale tohle všechno ještě nic neznamená. Pokud bys teď po mě chtěl, abych ti řekl, kdo z vás je pro mě důležitější, tak ani jeden. Oba jste pro mě na stejné úrovni a ani jednoho nechci ztratit. Ani jeden pro mě neznamená víc či míň.“

Lupin Harryho pozorně poslouchal a zdálo se, že ho jeho odpověď uspokojila.

„Takže přátelé?“

Harry se usmál a přijmul nabízenou dlaň.

„Přátelé.“

Byl spokojen. Podařilo se mu udržet si jedno přátelství a přitom uvést věci na pravou míru. Nelhal Lupinovi ani v jediné věci. Nevěděl co přinesou další dny, týdny a měsíce. Ale pro tuto chvíli věděl, že pokud nic jiného, má jednoho přítele, který při něm stojí. Teď už zbývá jen urovnat vztah se Severusem.