PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

44. Beze slov

9.7.1976

Počasí jako kdyby odráželo Severusovu náladu. Chvíli svítilo slunce a vzápětí se přihnala bouřka. Seděl u okna a pozoroval kapky stékající po skle, držíce v ruce dopis, který mu dnes ráno přišel.
Pro obyčejného člověka v něm nebylo napsáno nic jiného, než termín schůzky. Pro Severuse to však byl nevratný krok v jeho životě. Znova se na ta slova zadíval.

Milý příteli!

Náš Pán je tvými schopnostmi uchvácen a byl by rád, kdybys rozšířil naše řady. Jsi pozván na schůzi třicátého srpna. Přijď již na oběd.

S pozdravem L.M.

To, na co tak dlouho čekal a v co doufal, je konečně tady. Ale necítil se šťastně, jak se domníval. Byl naopak zarmoucený a rozpolcený.

Vstup mezi Smrtijedy mu otevře nevídané možnosti a život na úrovni. Ovšem, dveře k Harrymu budou uzamčeny na sedm západů.

Poslední dny nepřemýšlel nad ničím jiným, než nad chlapcem se smaragdově zelenýma očima. Promítal si jejich rozhovory a uvědomění ho zasahovalo jedno za druhým. Nejdůležitějším snad byl fakt, že Harry měl pravdu. On vážně na Lupina žárlil. Když si uvědomil, že mu chlapec nedá spát a musí nad ním neustále přemýšlet, došly mu i ostatní souvislosti. Že je odlišný a že má Harryho radši než jen jako kamaráda. Sám však nevěděl, jak s touto informací naložit. Další z věcí, které mu nedaly spát, byla jedna z Harryho vět.

„Je jedno kolik mi je a věř mi, že jedenáct to není…“

Harry musel mít nějaký důvod tohle říct, ale jaký? To nejspíše nezjistí, pokud se ho nezeptá.

„K čertu s tím!“

Severus hodil dopis do zásuvky a oblékl si široký pršiplášť. Vyšel z domu ven do deště a zamířil k sirotčinci. Jestli se má stát po prázdninách Smrtijedem, tak ať si je naposledy užije s Harrym, byť jen jako s kamarádem.

Rose se ve tváři zračilo překvapení smísené s úlevou, když Severusovi otevřela dveře.

„Severusi?“

„Dobrý den, Rose. Přišel jsem za Harrym.“

Vpustila ho do chodby a zavřela dveře před chladným vzduchem zvenčí.

„Není tady. Je na hřbitově, Severusi.“

„Na hřbitově? Co tam dělá v tomhle počasí?“

„Margot zemřela, Severusi. Harry tam od začatku prázdnin sedí celé dny, kolikrát i noci. S nikým nemluví a snad ani nejí. Zkus ho přimět k rozumu, tebe možná poslechne.“

Rose zněla opravdu zoufale a Severus ji naprosto rozuměl. Děti v sirotčinci brala jako své vlastní a tohle Harryho chování ji muselo trápit.

Beze slov vyšel ven, zpět do deště a větru. Pršiplášť mu vlál kolem nohou a boty zanechávaly hluboké stopy na blátivé cestě mezi hroby. Vzadu spatřil sedět osobu a byl si stoprocentně jist, že se jedná o Harryho. Seděl nehnutě a zíral na náhrobní kámen před sebou.
            
                    Margot Thomsonová
                           * 12.4.1972
                           † 25.6.1976

Jiní by nejspíše promluvili a snažili se chlapce dostat pryč, ale to Severus neudělal. Místo toho si sedl k Harrymu, přehodil přes něj svůj pršiplášť a přivinul si ho do náruče.
Pro tu chvíli nebylo třeba žádných slov či vysvětlování a oba chlapci to věděli.