PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

48. Střet na Příčné

31.8.1976

I přesto, že si Harry předešlého dne nakoupil vše potřebné, zavítal i dnes na Příčnou ulici. Nechtěl poslední den prázdnin trávit v sirotčinci přemýšlením co by, kdyby.

Rozhodl se brát věci, tak jak jsou. Nechá vše plynout a ono z toho něco vznikne. Pomalým krokem se procházel kolem obchodů a stánků. Nikam nespěchal, tak se jen kochal nádherou této ulice.

I když, už i zde bylo znát, že Voldemort nabývá na síle, poněvadž spousta krámů byla zavřených a jejich majitelé se kdesi ukrývali.

Zahnul za roh, míříce do nedalekého parku, když potkal dvě z nejméně vítaných osob. Dal by vlastní život za to, aby na jejich místě stáli třeba Poberti.

„Ale, kdopak se nám to tady toulá? Není to snad malý Jones?“

Avery i Mulciber se rozchechtali a Harry zvažoval své možnosti. Na to, aby se otočil a utekl byl příliš hrdý, projít nenápadně kolem nich nebylo možné, takže zbývalo jediné. Projít přes ně.

„Jděte do háje. Rád vám uhnu z cesty.“

„Jak je vidět, chlapeček se ještě pořád nenaučil slušnému chování. A to má kamaráda ve službách Pána zla.“

Harry mlčel. V kapse pevně svíral hůlku a srdce mu prudce bušilo. Otázkou bylo, zda zjištěním, že Severus je již Smrtijed nebo obavami z dalšího vývoje situace.

„Já jsem nadmíru slušný. Nic vám totiž nedělám.“

Avery vytáhl svou hůlku a Harry v duchu doufal, že někdo půjde kolem. Proč se zrovna dneska rozhodl jít na Příčnou? Nebál se, že by se mu něco stalo, ale za použití hůlky by byl vyloučen z Bradavic a to opravdu nechtěl.

„Víš Jonesi, měl jsi skončit už tehdy v noci. Jenomže nám Snape zapomněl říct, že se ty kletby se můžou vyrušit. Ano, ano, to on nám dal množství kleteb z černé magie nebo sis snad myslel, že je to opravdu tvůj přítel?“

Harry se silou vůle uklidnil a připravil si hůlku. Jak se zdálo, jejich setkání neprojde jen tak.

„Snad se nechceš ohánět hůlkou, Jonesi. Za to tě vyrazí z Bradavic.“

„To vás ale taky.“

Avery se zaškaredil, ale i přes Harryho připomenutí se připravil k útoku.

„Nechte ho! Ten vám za vyhazov ze školy nestojí.“

Harry zamrzl v pohybu, když uslyšel známý hlas. Hlas o kterém si myslel, že patří příteli.

Avery s Mulciberem mlčky schovali hůlky a zmizeli za rohem. V Harrym začal vřít vztek a věděl, že musí rychle vypadnout.

„Jsi v pořádku?“

Otočil se a hleděl do tváře Severuse Snapea. Vypadal bledší a strhanější než obvykle, ale pro tu chvíli to Harryho nezajímalo.

„Tys jim dal návod jak mě zabít!“

„O čem to mluvíš, Harry?“

„Ty kletby co na mě v Bradavicích použili! Věděl jsi, že na mě mají spadeno a dal jsi jim je!“

„Harry, já-.“

„Ne, nechci slyšet další výmluvu, žes něco netušil. Sbohem!“

Tentokrát to byl Harry, kdo se otočil a nechal Severuse samotného. Už neměl chuť ani sílu přejít mlčením další podraz ze Snapeovy strany.