PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

30. Pokus o vraždu

5.5.1976

Albus Brumbál rázoval bradavickými chodbami ke své pracovně. Byl značně rozezlen a rozčarován.

Pár hodin zpátky, do dveří jeho pracovny vpálil jako velká voda, Remus Lupin. Z obyčejného dne se rázem stal den plný starostí.

Harry Jones byl napaden a to rovnou několika studenty. Lupin spolu se Snapem ho nalezli a pokusili se ho dostat na ošetřovnu. Zde však nastal problém. Chlapce nebylo možné se dotknout.

Když Brumbál dorazil do chodby ve čtvrtém patře, množství černé magie vyzařující z bezvládného těla, ho naprosto šokovalo.

Madam Pomfreyová, bradavická ošetřovatelka, byla stavem hocha taktéž udivena, ale naštěstí díky svým zkušenostem věděla co dělat. Po tvrdém vyhnání Snapea a Lupina se pustila do práce. Mávala hůlkou a pronášela tichým hlasem různá kouzla a zaklínadla.

Albus Brumbál vše sledoval z povzdáli. Věřil jejím schopnostem, ale přesto měl vážné obavy. James a Lily chtěli Harryho uchránit přesunem do minulosti a přitom ten chlapec je zde snad ve větším nebezpečí než ve své době.

„Tak hotovo. Zatím nedokáži určit, zda bude mít nějaké trvalé následky, ale bude žít.“

„Děkuji, Poppy.“

„To není vše, pane řediteli. Můžete se mnou do kanceláře?“

„Jistě, pojďme.“

Madam Pomfreyová za nimi zavřela dveře a použila kouzlo diskrétnosti. Nemohla dopustit, aby jejich rozhovor vyslechl kdokoliv nepovolaný.

„Tak o co se jedná, Poppy?“

„Do hocha narazilo minimálně sedm kouzel, z čehož většina byla černé magie. Udivující je, že ani jedno nemělo způsobit viditelné fyzické zranění. Ta, která se mi podařilo odhalit měla způsobit ve své podstatě klinickou smrt. Jonesovo štěstí je, že se útočníci nedomluvili a sami některá kouzla neutralizovali.“

„Pokud tomu správně rozumím, Poppy, nejednalo se o náhodné napadení, nýbrž o pokus o vraždu?“

„Přesně tak, pane řediteli. Je zde ještě něco, co mě trápí.“

„Do toho, Poppy.“

„Při diagnostikování jsem zjistila neobvyklou abnormalitu. Chlapcovo tělo, přesněji vývoj, odpovídá čtrnáctiletému chlapci. Totéž platí o mozkové aktivitě. Provedla jsem pro jistotu diagnostiku třikrát, ale výsledek je pořád stejný.“

„Je to abnormalita, ale neohrožuje to hocha na životě, nemýlím-li se.“

„To jistě, ale pokud se vývoj zpomalí a bude postupovat jak by měl, ve čtvrtém ročníku bude na úrovni sedmnáctiletých studentů. Nemohu zaručit, že to nebude mít dopad na jeho psychiku.“

„Chápu, Poppy. Domnívám se však, že toto není natolik podstatné, jako nynější stav pana Jonese. Kdy myslíte, že se probudí?“

Madam Pomfreyová se mírně zamračila. Toto Brumbálovo chování neměla ráda, zase ví víc než tvrdí a ona ať si s pacienty poradí jak umí.

„To nemohu s určitostí odhadnout. Jeho tělo se musí zbavit velkého množství magie. Možná večer, možná zítra, doopravdy netuším.“

Vešel do ředitelny a unaveně se posadil za stůl. Nikdy by nečekal, že zrovna v Bradavicích a za jeho ředitelování, dojde k pokusu o vraždu. Informace o Harryho vývoji bral jako zajímavost a vysvětlení jeho zvláštního nadání.

„Ane!“

S hlasitým prásknutím se v ředitelně objevila skřítka.

„Ano, pane řediteli?“

„Buď tak laskavá a přiveď mi pana Snapea a pana Lupina. Měli by nyní mít lektvary.“

„Ano, pane.“

Skřítka zmizela a ředitel školy si povzdechl. Byl si jist, že Lupin a Snape  o napadení ví mnohem víc a možná znají i totožnost útočníků.