PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

75. Jen dva dny

13.6.1980

Čas a válka jsou neuprosnými nepřáteli lásky a štěstí a Harry si to uvědomoval víc než kdokoliv jiný.

Více než dva roky uběhly od večera na ošetřovně. Pro někoho málo, pro jiného hodně.

Každé ráno od onoho okamžiku Harry děkoval Merlinovi, že stále může být se Severusem a večer usínal s tichou modlitbou, aby se do rána nic nezměnilo.

Zažíval nejkrásnější období života a zároveň se musel každý den strachovat. Čím více se snažil na obraceč nemyslet, tím více ho to trápilo.

Možná právě z tohoto důvodu si nevšímal změn, které se s ním začaly dít. Nechtěl si připustit, že by se blížil čas jeho odchodu. Nechtěl Severuse opustit, už jen ta myšlenka ho nesmírně bolela. Proto přehlížel svou častou únavu i slábnoucí magii. Vždyť co bylo důležitější než usínat a probouzet se vedle Severuse?

Toho dne byl na průzkumu s Arturem a pár dalšími lidmi z řádu. James Potter ani Lily se nezúčastnili. Oba se stali bystrozory a Harry stále nedokázal pochopit, jak se mohli dát dohromady a vzít se. Ale přál jim to, hlavně Lily, kterou měl i přes počáteční neshody rád.

Možná, kdyby nebyl tak zahloubaný do svých myšlenek, postřehl by nebezpečí mnohem dříve.

Smrtijedi se objevili všude kolem jejich malé skupinky a snažili se je zatlačit do slepé uličky. Harry se držel po boku Artura a pálil jednu kletbu za druhou. Tentokrát už nemohl přehlížet fakt, že jeho magie protivníkům vůbec neškodí.

To, že se proklínal, mu v tuto chvíli nebylo k ničemu. Ustupoval dozadu a snažil se udržet si alespoň štít, ale i ten velice rychle slábl.

Artur mezitím dokázal vyslat Patrona se žádostí o posily a odrážel kouzla, mířící na něj a Harryho. Nemohli však takové přesile odolávat dlouho, zvláště, když Harry byl víceméně nepoužitelný.

,,Musíš se přemístit, Harry!"

Harry si byl vědom toho, že ve svém stavu je Řádu na obtíž a ne k užitku, ale problém byl, že na přemístění neměl dostatek energie. Ať se snažil sebevíc, nedokázal se přesunout ani o píď. Pak se událo více věcí naráz.

Ve chvíli, kdy se ozvalo vícero hlasitých prasknutí, jeho štít nadobro zmizel a jeden ze Smrtijedů k němu vyslal smrtící kletbu.

Harry měl před očima mžitky z nedostatku energie a neměl šanci na útěk. Proto jen poraženě svěsil ruku v níž třímal hůlku a čekal až zelený paprsek dorazí k němu.

Náhle se těsně před ním objevil silný štít a kletbu odrazil. Harry se v šoku ohlédl, ale to už ho někdo popadl za paži a přemístil je. Chtěl zjistit, kdo je tím záhadným zachráncem a poděkovat mu, ale ve chvíli, kdy opět ucítil pevnou zem pod nohama se mu zatmělo před očima a upadl do bezvědomí.

,,Dalo se to čekat, Poppy. Všichni jsme věděli, že jednou tahle chvíle nastane a Harry nás opustí."

Harry se probudil již před nějakou dobou, ale nedával nic najevo. Jen poslouchal rozhovor madam Pomfreyové a Brumbála.

,,Nejrozumnější bude, pokud ho uvedeme do spánku. Není jasné, jaký průběh bude následovat."

,,Naprosto souhlasím, Poppy."

,,Ale já ne!"

Harry se posadil na posteli a zadíval se na ředitele a bradavickou ošetřovatelku.

,,Harry, -"

,,Pane řediteli, slyšel jsem vše o čem jste mluvili. Chci dva dny, pak se vrátím a dělejte si se mnou co chcete."

Albus Brumbál se tázavě podíval na madam Pomfreyovou.

,,To nemyslíte vážně, Albusi?!"

,,Obávám se, Poppy, že pokud se Harry rozhodl, tak ho stejně nezastavíme. "

Bradavická ošetrovatelka se zamračila a nakonec si rezignovaně povzdechla.

,,Dobrá. Připravím vám lektvar na obnovu magie, ale má jen krátkodobý účinek, pane Jonesi."

,,Děkuji. "

Harry už nevnímal její mumlání o nezodpovědnosti a raději vymýšlel přesný plán jak za dva dny stihnout vše co potřebuje. Byl si totiž jist, že to bude posledních čtyřicet osm hodin v tomto roce.