PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

59. Lekce

19.3.1977

Severus stoupal po schodech do ředitelny a byl nervózní. Netušil, zda s ním ředitel chce mluvit ohledně práce či kvůli Harryho. Neměl rád situace, kdy nevěděl co ho čeká. Slušně zaklepal na velké dubové dveře a na vyzvání vstoupil do pracovny ředitele školy.

„Pojď dál, Severusi.“

„Dobrý den, pane řediteli.“

Severus se cítil jako při popravě, ale snažil se, aby ani jedna jeho emoce neproplula na povrch.

„Jistě jsi překvapen, že jsem tě sem zavolal. Nebudu tě dlouho napínat. Jedná se o Harryho.“

„Je v po-.“

Ředitel školy ho pohybem ruky zarazil.

„Ano, je relativně v pořádku. Mě by však zajímalo, jak se vyvíjel váš vztah od našeho rozhovoru.“

Severus překvapeně zamrkal. Nerozuměl tomu, co to má společného s Harryho stavem.

„Řekl bych, že nijak, pane řediteli. On ignoruje mě a já jeho. Pokud vím, tak něco bližšího by vám snad mohl říct Lupin, ten s ním chodí, ne já.“

„Takže od té doby, kdy jsem se ti zde snažil vysvětlit, ať Harryho na čas necháš být, jsi s ním nemluvil?“

„Ne, pane.“

Rysy ve tváři Albuse Brumbála sotva znatelně ztvrdly, avšak Severus si toho všiml. Uvažoval, zda je někdo o Vánocích neviděl či neslyšel v knihovně.

„To je zajímavé, Severusi. Jak tedy víš, že Harry chodí s panem Lupinem?“

„Slyšel jsem Blacka s Potterem jak se o tom baví, pane.“

„Víš Severusi, když jsem ještě učil, většina studentů se neodvažovala lhát, protože věděli, že na to stejně přijdu. Jistě mi tvou verzi potvrdí i Harry, až se ho zeptám a také pánové Black a Potter, že ano? Nebo se taky můžeš zamyslet nad tím, zda jsi mi řekl pravdu. Neptám se bezdůvodně, to bys měl již vědět.“

Snape se zamyslel, jestli se nejedná o nějaký zvrhlý trik ze strany ředitele školy, ale nakonec usoudil, že mu nejspíše uniklo něco, týkající se Harryho.

„Mluvili jsme spolu o Vánocích. Ale nepohádali jsme se! Jen jsme si ujasnili situaci mezi sebou.“

Brumbál si promnul svůj křivý nos a na malou chvíli zavřel oči.

„Severusi, jak jsem od madam Pomfreyové zjistil, ty o jeho stárnutí víš, že ano?“

„Ano, pane řediteli.“

„Harry náhle zestárl o několik let, ovšem tomuto stavu musel předcházet stres nebo nějaká silná citová záležitost. Opravdu jste si pouze ujasňovali vaší situaci?“

Severus horečnatě přemýšlel. Mohl on svým přiznáním způsobit Harryho stav? Nebo přispět k jeho zhoršení? Jeho tok myšlenek byl přerušen, když Brumbál opět promluvil.

„Nebudu tě nechávat v nevědomosti, protože Harry má přátele se kterými se baví o všem. Pan Lupin zde již byl a nepřímo, ale také má svůj díl na Harryho stárnutí. Ovšem od jistého přítele vím, že Harry prožíval velký stres, když zjistil, co k němu cítíš. Spolu se stresem ze skrývání svého vztahu to vyústilo k nynější situaci.“

„Počkat! Když jste to věděl, proč jste mě tady nutil, abych vám něco řekl?!“

Uvědomil si to dřív, než svou otázku dořekl.

„Tady nešlo o Harryho, ale o mě. Chtěl jste si mě prozkoušet. A co teď? Bude zrušena naše dohoda?“

„Dnes ne. Ale považuj to, za významnou lekci.“