PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

65. Všechno jinak

13.4.1977

Pokud se Albus Brumbál někdy pletl ve svých plánech, bylo to nyní. Veškeré jeho předpoklady se zdály být naprosto mylné a on sám si nebyl jist, jak se nastalá situace bude vyvíjet.

Bylo přece zřejmé, že na hledání nových Smrtijedů budou nasazeni nedůležití členové Voldemortových stoupenců. Nebo snad ne?

To byl Brumbálův první omyl. Očekával, že Harrymu nehrozí žádné nebezpečí, které by ho ohrožovalo na životě. Ale opak byl pravdou. Vystavil ho smrtelnému nebezpečí a dá se považovat za zázrak, že se mu nic nestalo.

Ještě teď, když seděl ve své pracovně s hlavou unaveně skloněnou, slyšel Harryho vyčítavý tón.

 „Nemám nic proti práci v terénu, pane řediteli! Absolutně vůbec mi nedělá problém bojovat, ale tohle bylo opravdu o chlup. Měl jsem za to, že víte co děláte! Proti Yaxlemu se nechce postavit nikdo rozumný, protože všichni jsou si vědomi jeho schopností! Vždyť jste mě poslal na smrt a tvrdil, že to nebude nijak zvlášť nebezpečné!”

A ředitel bradavické školy věděl, že ten hoch má pravdu. Byl si vědom, jakému riziku Harry čelil a přítomnost Severuse Snapea tomu rozhodně nepřidala.

Ano, to byl druhý mylný předpoklad. Že
Voldemort nevybere Severuse pro žádný úkol v terénu. Jak moc se zmýlil. Mohl předpokládat, že bude chtít prověřit Snapeovy schopnosti.

Posledním, ale důležitým bodem byl fakt, že Smrtijedi musí mít v okolí oné hospody své lidi. Když dorazili členové řádu, byl Snape i Yaxley dávno pryč. To muselo znamenat jediné, někdo jim pomohl.
     
Ze zamyšlení Brumbála vytrhlo zaklepání na dveře pracovny. Povzdechl si. Byl si jist, že ví, kdo za dveřmi stojí. Jeho doměnka se potvrdila v okamžiku, kdy návštěvníka pozval dovnitř.

„Pane řediteli, smím s vámi mluvit?”

„Jistě Severusi, posaď se. Myslím, že vím o čem se mnou chceš mluvit."

„Pane řediteli, zavázal jsem se poskytovat vám informace, ale nejsem si jistý, jestli tuhle úlohu budu schopen plnit."

Brumbál musel ocenit klid a chladný výraz se kterým Snape mluvil. Přesto však věděl, že uvnitř něj to jistě vře.

„Nejsem si zcela jist tím, zda ti dost dobře rozumím chlapče."

„Pane řediteli, chtěl jsem vám pomoct, ale uvědomil jsem si, že tím pádem ohrozím ty, které na dané místo vyšlete."

„Jednou z tebe bude skvělý diplomat, Severusi. Buďme k sobě upřímní, protože oba víme, že se jedná pouze o jednu osobu, o kterou máš starost."

Severus Snape se mračil, ale neodpovídal. Brumbál si povzdechl.

„Chápu-li to správně, poznal jsi Harryho i přes jeho přestrojení. Přiznávám to velice nerad, ale tvé obavy jsou jistě oprávněné. Proto jsem se rozhodl, že Harry se již dalších podobných akcí nezúčastní. Je to i jeho přání. Předpokládám, že v tomto případě naše spolupráce může pokračovat.”

Černovlasý mladík dál mlčel. Ano, jeho hlavním cílem bylo uchránit Harryho, ale pořád měl neodbytný pocit, že potřebuje víc.

„Kde je?”

„To ti nemohu říct, Severusi. Musí ti stačit, že je v pořádku.”

Jistě, to musí Severusovi stačit. Marně uvažoval, zda Harryho vůbec někdy uvidí a pokud, tak zda opět budou stát proti sobě.

„Děkuji. Mohl byste mu říct, že mě to mrzí?”

„Samozřejmě.”

Severus se zvedl a v naprosté tichosti opustil Brumbálovu pracovnu. Ředitel se za ním dlouho díval. Ať se dělo cokoli, na Severusovi to zanechávalo následky.
Mladík, který právě opustil ředitelnu, neměl zhola nic společného s hochem, kterého znal. Neměl však ponětí, jak s tímto naložit.