PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

49. K popukání

1.9.1976

Bradavický expres stál v celé své kráse na nástupišti devět a třičtvrtě a lákal studenty k nástupu.

Harrymu připadalo, jako kdyby to byla celá věčnost a ne teprve rok, kdy do něj poprvé nastoupil. Malý nadšený jedenáctiletý kluk, který nemá sebemenší tušení co ho čeká. Kolik se toho od té doby událo!

Už věděl, že mu není jedenáct, že zde vlastně nemá co dělat, ale stále netušil co ho ještě čeká.
Kolem něj prošla bolestně známá postava Severuse Snapea, kterou se však rozhodl okázale ignorovat.
Vstoupil do vlaku a po delším hledání nalezl prázdné kupé, kde se usadil.
Měl pocit, že tenhle rok přinese spoustu změn. Zda budou k lepšími či k horšímu, to se jistě časem ukáže.
Opřel si pohodlně hlavou a pozoroval krajinu míhající se za okny vlaku.
Nebyl však sám příliš dlouho, protože po chvíli se otevřely dveře kupé a do nich nakoukl hnědovlasý mladík.

„Ahoj, můžu?“

Aniž by si to Harry uvědomil, obličej se mu roztáhl do širokého úsměvu a v hrudi se mu rozlilo příjemné teplo.

„Jasně, že můžeš! Kde máš zbytek?“

„James se Siriusem někde hledají Lily a Červíček si čte. Tak mě napadlo, tě najít.“

Remusovy tváře lehce znachověly a Harryho napadlo, že to působí roztomile. Vzápětí se pokáral za to, jaké blbosti se mu honí hlavou.

„Mám ji.“

„Cože?“

„Tvoji adresu. Neztratil jsem ji, ale tohle léto jsem se potřeboval vzpamatovat, tak jsem nepsal.“

„Aha. Takže asi nemá smysl se tě ptát jaké byly prázdniny, co?“

Než však Harry stihl odpovědět, dveře kupé se opět otevřely a dovnitř vešla Lily.

„Harry! Hledala jsem tě! Vím o Margot, je mi to strašně líto!“

Lily se vrhla Harrymu kolem krku a ten v tu chvíli nevěděl, jak by se měl zachovat a Remusův potlačovaný smích mu moc nepomáhal.

„Jo, ehm, no jo. Díky za ehm podporu.“

Rusovlasá dívka přestala Harryho objímat a starostlivě se na něj podívala. Na malý okamžik měl dojem, že stojí před rentgenovým pohledem Rose.

„Strašně jsi zhubl! Chtěla jsem tě navštívit hned jak jsem viděla parte, ale nějak jsem se neodhodlala jít v tu stranu.“

Lily se lehce začervenala a Harry si okamžitě uvědomil, proč nechtěla přijít. Obávala se, že potká Severuse.

„To je v pořádku, Lil. Chceš si přisednout?“

„Ne, díky. Nechám vás. Kdybys cokoliv potřeboval, víš kde mě hledat.“

Odešla z kupé a Harry s Remusem osaměli. Ten se pořád pochechtával.

„Můžeš mi říct, čemu se pořád směješ?“

„Promiň, Harry, ale kdyby ses viděl. To chtělo fotku.“

Harry se snažil zamračit, ale nakonec to vzdal a začal se smát spolu s Remusem.
Musel uznat, že pohled na něj, jak ho Lily svírá v medvědím objetí, byl nejspíše opravdu k popukání.