PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

72. Druhý obraceč

10.3.1978

Přestože již byl vzhůru, odmítal otevřít oči. Chtěl si ještě alespoň na chvíli uchovat vzpomínku na sen, který se mu zdál. Ve kterém nestárl a nebojoval se Smrtijedy. Jen si užíval radosti i strasti obyčejných lidí. Ta představa ho hřála na hrudi, i když byla nereálná. Naprosto jasně viděl rozkvetlou louku, na které sedávali se Severusem a povídali si. Tentokrát mlčeli, ale byli tam spolu a to Harrymu stačilo.

Sen se rozplynul jako dým, když zaslechl něčí hlasy. Začal se soustředit na odposlech rozhovoru a vzápětí rozpoznal madam Pomfreyová, ředitele Brumbála a profesora Kettlera.

„Vůbec tomu nerozumím, Albusi! Jeho jádro opět zestárlo, ale vzhledově se vrátil zase o pár let zpátky! Jako kdyby na něj někdo použil omlazovací kouzlo."

„Máte pravdu, Poppy. Tohle je opravdu velice zvláštní."

„Ta rána mi dělá taky starosti. Nehojí se. Musím Harrymu neustále podávat dokrvovací lektvar, protože pořád krvácí. Musí to být velice zlá černá magie."

Na malý okamžik se rozhostilo ticho a Harry byl v pokušení otevřít oči.

„Poppy, kolega Kettler se přišel na Harryho podívat a zjistit o co se může jednat."

„Budu ve své kanceláři, Albusi."

Harry zaslechl jak se madam Pomfreyová vzdaluje a vzápětí se rozhrnuly závěsy kolem jeho postele.

„Tohle je oběť onoho obraceče, Danieli. Je z budoucnosti, ale nevíme zda se jednalo o omyl nebo o cílené cestování v čase."

„Vždyť to je Harry Jones!"

„Přesně tak. Co si myslíte o tom, že začal mládnout? Předtím pouze stárl."

„Pane řediteli, tohle může mít spoustu důvodů. Špatně použitou kletbou na obraceč počínaje a narušitelem konče. Museli bychom znát mnohem více informací. Poppy však měla pravdu s ranou. Takovou kletbu jsem ještě nikdy neviděl a popravdě si s ní nevím rady."

Harry se rozhodl, že předstírání spánku, už bylo dost a pomalu se pohnul a otevřel oči. Nebýt vážné situace, upřímně by se zasmál při pohledu na dva překvapené muže.

„Harry! Jak se cítíš?"

„Právě jsem si vyslechl co všechno se se mnou děje, takže celkem normálně. Žiju, to mi zatím stačí."

„Kdyby se tam neobjevil Artur a nedostal tě pryč, tak to tak ani nemuselo být. Takže jsi poslouchal?"

„Ano, pane řediteli. A mám pro vás důležitou zprávu. Voldemort má obraceč. Během pár dnů mu ho přivezou z Albánie. Je speciálně zakletý, aby se s ním mohl vrátit v čase, pokud by nastávající válku prohrál."

Profesor Kettler si promnul bradu než promluvil.

„To může být důvod změny. Nový obraceč může vycítit, že jeho já z budoucnosti je zde a chtít tak narušit jeho účinky. Je to složité, ale černá magie mívá spoustu tajemství, která se nikomu nepodařilo rozluštit."

Albus Brumbál se zachmuřil a jak se zdálo nad něčím usilovně přemýšlel.

„Takže druhý obraceč může urychlit Harryho návrat?"

„Je to bohužel možné. Musel bych se podívat do knih, jestli něco nenajdu."

„Dobře, zkuste se na to podívat, Danieli."

Profesor Kettler se lehce uklonil a odešel. Harry s Brumbálem osaměli a konečně měl možnost se zeptat na to, co ho nejvíce zajímalo.

„Pane řediteli, co Severus?"

Brumbál se usmál a jeho pomněnkové oči zajiskřily.

„Řekl bych, že pan Snape by ti měl poděkovat. Je zcela pravděpodobné, že nebýt tvého zásahu, dopadl by špatně. Ovšem to bude muset počkat než se uzdravíš."

Harry si najednou vzpomněl na kletby a zaklínadla, které se Severus pokoušel vymyslet.

„Pane řediteli, nevím to jistě, ale Severus by mohl vědět co to bylo za kletbu, která mě zasáhla."

Ředitelovo obočí vyletělo vzhůru.

„Zřejmě se od tebe nedozvím, jak je to možné. Dobrá tedy, pošlu ho sem."

„Děkuji, pane."

Přestože ho bok bolel jak čert a tušil, že vypadá příšerně, začal se usmívat. I když nevěděl o čem, bude mít šanci se Severusem mluvit. Den se najednou zdál mnohem hezčí.