PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

74. Za to mi stojíš

11.3.1978

Madam Pomfreyová byla nejen přísná žena a skvělá léčitelka. Především měla srdce na správném místě.

Proto, když překonala šok z Harryho návštěvy i hojící se rány, dovolila Severusovi, aby zůstal. Harry hltal každé slovo a na chvíli zapomněl na propast, která se mezi nimi vytvořila. Zapomněl i na to, že jejich vzájemná náklonnost nemá šanci.

Musel na chvíli usnout, protože když otevřel oči, Severus spal na židli s hlavou na Harryho polštáři. Netušil kdy k tomu došlo, ale prsty byly propletené.

Aniž by Severuse pustil, tiše se přetočil na bok a zahleděl se na svého kamaráda. Černé vlasy měl o něco delší než si pamatoval a tvář zdobilo pár malých vrásek, které dřív jistě nemíval.

Spoustě lidí se Severusovy neustále stažené rty a křivý nos zdály ošklivé, ale Harrymu ne. Pro něj byl Severus jedinečný se všemi klady i zápory. Od začátku měl v jeho srdci nenahraditelné místo, které se neustále rozrůstalo.

Remuse miloval, to ano, ale až nyní si uvědomil, že Severuse taky a mnohem více. Byl příliš mladý, aby si to tehdy připustil a teď byla situace taková, že si lásku nemohl dovolit.

Nemohl Severusovi ublížit tím, že bude jeho city opětovat, dá mu naději a pak ze dne na den zmizí. Stačil by malý pohyb a mohl by spojit jejich rty a sobecky si splnit přání, ale neudělal to i přestože, že proti jeho rozhodnutí protestovala každá buňka v jeho těle.

Povzdechl si a otočil se opět na záda.

„Musím vypadat fakt hrozně, že si mě tak prohlížíš.”

Harry prudce otočil hlavu a střetl se se Severusovým pohledem. Naprázdno polkl a cítil jak prudce mu buší srdce. Zadíval se na strop a znovu si povzdechl než odpověděl.

„Kdo ví, kdy si tě zase budu moct prohlédnout zblízka.”

Severus se narovnal na židli a zadíval se na něj vážným pohledem. Stejně jako Harry, ani on jejich ruce nerozpojil. Byl to jeden z nejkrásnějších pocitů, když cítil teplo vycházející z Harryho dlaně.

„Zase zmizíš.”

„Musím. Je toho ještě spousta co je třeba zvládnout. Co já musím zvládnout.”

„Proč? Proč ty?”

Harry se mu zadíval do očí a musel se hodně přemáhat, aby ho nesložilo množství emocí, které v nich spatřil. Chtěl vymanit ruku z jejich sevření, ale Severus stisk zesílil.

„Protože mám své úkoly a jednou, dřív nebo později budu muset odcestovat na mnohem déle než si sám vůbec připouštím. Ale jsou věci, které se mě týkají a musím je vyřešit.”

Musel se odvrátit, aby neviděl zklamání v Severusově tváři. Bylo mu jasné, že právě pohřbil veškerou jeho naději. Že mu dal jasně najevo, aby neočekával nic jiného než přátelství.

Ale Severus se nehodlal vzdát bez boje. Tentokrát ne.

„Nejsem slepý ani hloupý, Harry. Ty víš, co k tobě cítím a já na tobě vidím, že to není úplně jednostranné. Tak proč nás zatracuješ dřív, než to vůbec zkusíš?”

„Pro tebe! Pro tvé dobro, Severusi. Jednoho dne odjedu a je pravděpodobné, že se už nevrátím. Nebude lepší, když ti nebudu dávat naději na něco, co nemá šanci vydržet?”

Zavřel oči. Jeho samotného bolelo co právě řekl a nechtěl, aby Severus viděl, že se mu do očí nahnaly slzy. Tomuhle se celou dobu chtěl vyhnout. Měl se držet od Severuse dál a bylo by to jednodušší pro oba.

„U Lupina ti to nevadilo. Neřešil jsi jak moc mu ublížíš. A věř mi, že na něj byl žalostný pohled. Tak v čem je rozdíl?”

Harry neodpovídal. Neměl co by na to řekl. Severuse miloval mnohem víc než kdy Remuse. Proto musel mlčet a nechat Severuse jít. Cítil jak zmizelo teplo, které mu hřálo dlaň a domníval se, že se Severus chystá k odchodu.

Místo toho však ucítil jeho horké dlaně na svých tvářích a byl donucen otočit hlavu a střetnout se s pohledem očí barvy ónyxu.

„Ty jsi mi říkal, abych necouval a nevzdával se. Je mi jedno jestli to bude měsíc nebo rok, ale za tebe mi to stojí. Za každou malou chvíli s tebou mi stojí být po zbytek života sám.”

Než se Harry nadál ucítil Severusovy horké rty na těch svých a svět se s ním zatočil.