PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

21. Pochopit?

4.11.1975

Ať už Brumbál svým trestem zamýšlel cokoliv, výsledkem bylo, že Potter Harryho nesnášel ještě víc než dřív. Budeme-li však upřímní, Jones mu to vracel stejnou měrou. Jejich slovní přestřelky se zájmem sledovali studenti ze všech kolejí. Zrovna jako teď.

„Máš ten dojem Jonesi, že ti vždycky všechno projde?“

Harry se zatvářil, jako že usilovně přemýšlí.

„Ty Pottere, bylo hodně vážné, když ses praštil?“

Potter se zatvářil zmateně.

„O čem to, to děcko mele?“

„Ale jen nahlas přemýšlím. Včera jsi se hádal, žes žádný mozek neztratil, takže jsi se jedině musel praštit. Něco tak tupého se totiž nemohlo narodit.“

„Já tě zabiju!“

„Nechceš vymyslet něco nového Pottere? Už mě nudíš. Až vymyslíš novou výhružku, já se přizpůsobím.“

S hlavou hrdě vztyčenou odkráčel, aniž by si všiml, že je sledován zamyšleným pohledem.

Chodby byly téměř prázdné, však se také blížila večerka. Harry se jako každý den toulal hradem. Nespěchal, měl rád když bylo ticho a klid. Zrovna se chystal zahnout za roh, když zaslechl podivné zvuky a něčí chechot. Opatrně vykoukl a zamrzl v půli pohybu.

Severus, Avery a Mulciber mířili hůlkami na neznámou dívku. Ta visela hlavou dolů ve vzduch a všelijak sebou škubala. Aby nekřičela v ústech měla narvaný roubík. Harry se chtěl otočit, když zaslechl větu, která ho přikovala na místě.

„Musím uznat Snape, že to nové kouzlo má grady. Určitě se bude líbit i Luciusovi. Ten to předá dál a místo mezi Smrtijedy máš jisté.“

Třásl se vzteky. Znovu nakoukl za roh a vytáhl hůlku. Neverbální kouzlem poslal k zemi Averyho i Mulcibera  a pod dívku vyčaroval měkké přistání. Ta bez váhání utekla pryč. Severus se otočil a zkameněl, když se díval do rozzuřených zelených očí.

„Harry já-.“

„Ty co? Tohle je to tvé důležité studium? Tohle jsou ti kamarádi na které si mám dát pozor? Tohle je důvod, proč couváš před Poberty? Protože děláš to co oni?“

Z očí mu sršely blesky a hůlkou nepřestával mířit na svého nejlepšího přítele.

„Tak to není, Harry. Konečně někam zapadám, nedělám nic víc než, že se přizpůsobuju.“

„To nemůžeš myslet vážně?! Vždyť ti všichni jsou budoucí Smrtijedi. Budou na straně zla. Ty taky? Necháš tady mě, Lily a všechny ostatní jen abys sloužil zlu?“

„A co mě čeká na dobré straně? Harry zkus mě pochopit.“

„Pochopit? Mám pochopit, že veřejně bojuju proti Pobertům, protože jejich šikana není správná a přitom můj nejlepší přítel dělá totéž? Víš co? Mě je to jedno. Dělej si co chceš, ale až přijdeš o všechno, tak si nestěžuj.“

Harry se otočil a nechal Severuse stát samotného v chodbě. Hned jakmile došel dostatečně daleko, zastavil se. Bylo mu jedno, že je po večerce a měl by být v ložnici. Potřeboval se uklidnit a vzpamatovat z prodělaného šoku. Pořád nedokázal uvěřit, že by se Severus natolik změnil. Po chvíli se odlepil od zdi a vyrazil do věže.