PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

28. Tma

4.5.1976

Pocit bezmoci a zoufalství, srdce rozbíjející se na milion kusů a ztrácející i poslední zbytky naděje. Tak nějak se cítil Severus, pozorujíc Harryho s Lupinem. Neměl šanci slyšet o čem si povídají, přesto Harryho zvonivý smích doléhal až k jeho uším. Nevěděl, proč mu tak vadí, že se Harry s Lupinem dobře baví. Je jeho kamarád, měl by mít radost, že není sám, tak proč ten vztek?

Vždyť si sám zavinil, že spolu nevychází tak, jako dřív. Nemohl se na chlapce zlobit. Místo, aby se snažil být s ním, raději ho odháněl. Svého rozhodnutí, požádat Lupina o pomoc, ale nelitoval. Střídali se ve volných chvílích v hlídání Harryho a jen díky tomu, ještě nepadl zmijozelským do rukou. Zklamaně si povzdechl a vydal se na procházku hradem. Sám, jako vždy.

„Dlouho jsem tě neviděl se Snapem. Vy se spolu nebavíte?“

Harry, do té doby rozesmátý, zvážněl.

„Máme neshody. Ale to se urovná.“

„To byste spolu museli mluvit, Harry.“

„Remus Lupin, nejvyhledávanější psycholog Bradavic, promluvil.“

Remus se na Harryho pobaveně podíval. Měl rád, když se smál.

„Myslím to vážně, Harry. Měl jsem dojem, že se znáte dlouho.“

Harry se zadíval kamsi za obzor a neodpovídal.

Remus měl pravdu, bylo by dobré si promluvit. Ale pořád se mu zdálo, že začít by měl Severus. Byl z toho všeho zmatený. Musel však uznat, že mu Severus chybí.

„Je to kvůli mně?“

„Cože? Jak tě to napadlo?“

„Nejsem slepý, Harry. Měli jste se Snapem takovou soukromou bublinu. Já ji narušil. Docela i chápu, že se zlobí.“

„Ale nemůže mi rozkazovat s kým se budu bavit a s kým ne, Remusi!“

Lupin si povzdechl. Měl v plánu něco zcela jiného, ale za jakou cenu? Sám moc dobře věděl, že ve chvílích nouze jsou přátelé to nejdůležitější. Čas ještě nedozrál.

„To nemůže. Ale může chtít, abys mu dokázal, že je stále tím nejdůležitějším přítelem. Měli byste si promluvit.“

Harry se už nevyjádřil, tak se v tichosti vrátili do hradu.

Bylo už po večerce, když se Harry rozhodl jít si promluvit se Severusem. Remus má pravdu, musí to vyřešit. Tiše se vyplížil z ložnice, ale na schodech se zarazil. Ve společenské místnosti ještě někdo byl.

„Tak co, řekls mu to?“

„Ne.“

„Ale proč?! Vždyť jsi si to plánoval, Remusi!“

„Ještě není vhodná doba, Siriusi.“

„S takovou ti ho vyfoukne Srabus a ty utřeš nos!“

„Je to člověk, Siriusi! Ne nějaká věc, abych se s někým přetahoval! Záleží taky na Harrym nemyslíš?“

„Dokázal jsem překousnout, že ses zabouchl do jedenáctiletého kluka! Přežil jsem, že se jedná o Jonese! Ale tvoje nerozhodnost mě zabije! Jdu spát!“

„Počkej, jdu taky! A nevztekej se. Určitě budu mít ještě spoustu příležitostí.“

„Jak myslíš.“

Harry se honem schoval do stínu a počkal až kolem něj Lupin a Black projdou. Pak rychle proběhl společenskou místností. Nezamířil za Severusem, jak měl v plánu, ale na astronomickou věž, aby si utřídil myšlenky.

Nesoustředil se na cestu a tak byl zaskočen, když ho obestoupilo několik maskovaných studentů.

Než stihl zareagovat a vytáhnout hůlku, už k němu mířilo několik různobarevných paprsků.

Pak přišla tma. Dlouhá, tichá a nekonečná tma.