PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

16. Obrana proti černé magii

6.9.1975

Harry velmi rychle poznal, že Potter válku rozhodně bere vážně. Hned následujícího rána, našel své věci rozházené po celé ložnici. To se stalo rutinou, stejně jako nutnost hlídat si jídlo a pití.

Předpokládal, že byl vůbec prvním studentem, který navštívil ošetřovnu hned na začátku školního roku s něčím tak ostudným, jako byly nepříjemné vředy na zadnici.

Tohle však mladíka netrápilo tolik, jako ignorace ze strany Severuse. Obával se, že se Lily mýlila a jeho kamarád nepřijme realitu takovou, jaká je.

Dnes ovšem nehodlal přemýšlet ani nad Poberty ani nad Severusem. Konečně se dočkal pátku a to znamenalo první hodinu Obrany proti černé magii. Hned po ní měli mít lektvary a Harry doufal, že konečně v něčem vynikne.

Usadil se v první lavici a čekal na příchod profesora Kettlera. Byl to muž ve středních letech, který procestoval svět, aby se seznámil se všemi druhy černé magie. Podle studentů vyšších ročníků se jednalo o jednoho z nejlepších učitelů na škole.

„Dobré ráno, třído. Jmenuji se Daniel Kettler a budu vaším profesorem Obrany proti černé magii následujících sedm let. V mých hodinách se naučíte účinně bránit i útočit, rozeznat různé tvory, kteří vám mohou uškodit a také se naučíte jak poznat černou magii na míle daleko.“

Studenti seděli jako zařezaní a hltali každé slovo, které profesor pronesl.

„Ovšem důležitou otázkou je, co je vlastně černá magie?“

Harryho ruka okamžitě vystřelila do vzduchu a byl nadšen, když ho profesor Kettler vyvolal.

„Černá magie jsou kouzla, zaklínadla a rituály sloužící k ovlivnění, ohrožení, zranění nebo zabití zvířete nebo člověka.“

„Výborně, pane Jonesi. Deset bodů pro Nebelvír.“

Zmijozelští studenti, se kterými měli spojenou hodinu se na Harryho dívali nevraživě avšak se špetkou obdivu.

„Toto byla naprosto přesná definice, která mi ukázala, kdo četl učebnici a kdo ne. Pojem černá magie se vysvětluje až na straně 98. Pane Jonesi, na které straně jste skončil ve čtení?“

Mladík se začervenal, když si uvědomil, že profesor mluví přímo na něj.

„Už ji mám přečtenou, pane.“

„Velmi si cením studentů, kteří se připravují na hodiny, ale teorie a praxe bývá něco zhola jiného. Myslíte, že takové štítové kouzlo či kouzlo naprostého spoutání zvládnete, pane Jonesi?“

„To nevím, pane.“

Harry nechápal, kam profesor míří, ale předpokládal, že to brzy zjistí.

„Učebnici máte nastudovanou, ovšem nemám rád pokud někdo pouze papouškuje fráze, které jsou v knize napsané, aniž by je dokázal převést do praxe. Pojďte za mnou, Jonesi.“

Už chápal o co se profesor snaží, stejně jako to chápal zbytek studentů. Nebelvírští se tvářili pohoršeně a Zmijozel se ušklíbal a pochechtával.

„Nyní na vás budu útočit, samozřejmě v rámci vašich schopností a vaším úkolem je zastavit mě. Jakýmkoliv způsobem. Jsem zvědav, zda vám v tom vaše znalosti učebnice pomohou.“

Harry měl srdce až v krku. Na hodinu se těšil a teď mu bylo jasné, že se pěkně ztrapní.

„Takže jdeme na to!“

„Expeliarmus!“

„Protego!“

Kettler pozvedl obočí.

„Možná nebudete až tak ztracený případ, jak jsem se domníval. Pokračujeme! Palma rigidus!“

„Protego! Petrificus totalus!“

Harry netušil, kde se v něm vzal nápad použít štít a okamžitě zaútočit, ale užasle hleděl na znehybněného profesora. Jakmile se vzpamatoval, ihned vyslal další kouzlo, doufaje, že si ho pamatuje správně.

„Finnite incantem!“

Profesor Kettler udělal komický vpád dopředu a zabrzdil se o katedru. Velmi rychle se však narovnal a díval se na Harryho zkoumavým pohledem.

„Pane Jonesi, mile jste mě překvapil. Jak se zdá, nebude pro vás problém jak teorie, tak praktická část. Na první hodinu Obrany jste předvedl obdivuhodný výkon. Připisuji Nebelvíru padesát bodů. Hodina je u konce, můžete odejít.“

Harry si posbíral své věci a se širokým úsměvem odcházel z učebny.