Destroy(ed) •DOKONČENO•

27.díl

Huhů!!! Jsem nadšená z vašich přečtení a hvězdiček, děkuju vám!!! A jako odměnu přináším speciálně nový díl již dnes! =) ♥ Enjoy it!

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Z tváří se mi vytratí veškerá barva. Nasucho polknu a v nervózním gestu si projedu vlasy. Mám hned po ránu nasednout na ten pekelný stroj? Nejsem si tak docela jistá, že je to dobrý nápad. Navíc začínám mít přímo nesnesitelný hlad… Jasně, nejlepší bude jeden den ve škole zapéct. Jít si koupit kyblíky zmrzliny a do večera se s nimi zavřít v pokoji.

Ano, ten nápad se mi docela zamlouvá.

„Vždyť už jsi na ní včera seděla,“ zazubí se a vyzývavě se na mě zahledí. Má jemně nakloněnou hlavu, lehce našpulené rty a napřímená záda. Z každého póru jeho těla sála výzva. Hodlá mě snad vyprovokovat?

Zamračím se a trochu zkřivím ústa. Což dělám, když se snažím najít nějaký veledůležitý argument. Co mu mám asi povědět? Že se bojím, až mě s ním škola uvidí? Že nechci, aby za mnou celý den lezla Cindy a vyptávala se, co je to za kluka?

„Eh,“ ošiju se, jako by do mě bodalo hejno včel. „Zayne, já jsem ti velmi vděčná za nabídku, ale myslím, že to není nejlepší nápad. Koneckonců, proč jeden den nezůstat doma? Docházku mám až příliš perfektní,“ pronesu kousavě, protože si vzpomenu na posměšky, které jsem musela kvůli nulovému zameškávání poslouchat. Neznali důvod. Nikdo nevěděl, proč nejsem doma ani ve chvíli, kdy mám horečku.

A tím důvodem je samozřejmě táta. Pracuje doma a já uvítám každou chvíli, kdy s ním nemusím trávit čas pod jednou střechou.

Zayn nesouhlasně nakrčí nos. „Že bys šla za školu?“

Pokrčím rameny.

„Rose,“ přiblíží se, „před problémy utíkat nesmíš. Stejně si tě vždycky najdou.“

Zalapám po dechu. Kam tím míří? Nemůže přece vědět o ponižování, jemuž jsem během týdne v té vzdělávací instituci vystavená. Vždyť mě vůbec nezná, neví o mně zhola nic! Poznal mě před pár dny, za tak krátkou dobu nemůžete nikoho tak perfektně prokouknout. Zvlášť někoho tak uzavřeného, jako jsem já.

„Netuším, o čem to mluvíš,“ odseknu nakonec naštvaně, nadhodím si na rameni tašku s učebnicemi a neklidně přešlápnu.

„No, jak myslíš,“ povzdechne si. „Ale podle mého bys do školy jít měla. Co jsem tak pochopil, hodlá si dnes táta pozvat obchodní partnery na oběd sem, Melissa už od rána vyvařuje v kuchyni ty největší delikatesy.“

„Seznámil ses s Melissou?“ zazubím se. Ach, Melissa… Postarší Španělka se sladkým přízvukem, bystrýma šedýma očima a úzkými rty, sarkastickou, přesto však veselou povahou a korpulentním tělem. Pracuje u nás asi deset let, stala se nepostradatelnou součástí naší domácnosti a mám podezření, že otcovu náladovost a rozkazy snáší jen kvůli mně. Celá její rodina totiž zůstala v Seville na jihu Španělska, a mě tudíž bere jako svou vnučku. Přesto se však mezi námi udržuje takový profesionálnější vztah než mezi mnou a Mattem.

Přikývne. „Dala by se přirovnat k hurikánu…“

„To sedí,“ kývnu. „Takže táta dneska nikam nepůjde?“

Zayn zavrtí hlavou a má nálada sjede až na bod mrazu. Fajn, tím pádem zmrzlina v posteli padá. Co teď?

„Klidně bych tě někam vzal,“ pokračuje smutně, „ale chce, abych u toho jednání byl.“