Destroy(ed) •DOKONČENO•

72.díl

Další krůček směrem k cíli...

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Mrchy," vyplivne kudrnáč po několika vteřinách překvapeného ticha. Užívám si záchvěvu strachu, jenž mu překryje rysy. Aniž bych si to uvědomila, zeširoka se usmívám, užívám si, že nad ním mám jednou navrch.

Dívka přiskočí ke mně. Napodobí můj postoj, ruce se jí však nebezpečně silně třesou, vlastně jen očekávám, kdy jí zbraň vypadne z prstů a s ohlušujícím prásknutím narazí o podlahu. Přesně jak se to stalo mně, když jsem zastřelila Horana...

Zasyčím. Vidina krve rozlévající se okolo jeho bezvládného těla je podobná prudké ráně do žaludku.

„Myslíte si, že jste vyhrály, co," zavrčí Daniel nenávistně. „Ale to se šíleně pletete!"

Vtom periferně postřehnu rychlý pohyb.

Styles.

Uskočím právě včas. S nataženými pažemi se kolem mě prožene rozmazaný flek. Natáhnu bez váhání nohu a podrazím Harrymu rovnováhu, tudíž se chlapec s ostrým zaklením, připomínajícím spíš zavrčení vzteklé šelmy, zhroutí na zem.

K uším mi dolehne vysoký bolestivý výkřik. Jako nářek umírajícího ptáka.

Žaludek mi sevře ledová ruka. Deanne.

Obrátím se ve vteřině. Má spolužačka leží na zádech, zbraň se povaluje pouhý metr od ní. Natahuje se, pokouší se na ni dosáhnout, nicméně Daniel je rychlejší. Má výhodu, stále se drží na nohou, je tudíž jen otázkou času, než se jeho prsty omotají okolo chladné pažby.

Musím jednat. Střelím pohledem za sebe. Styles se pomalu vytahuje na nohy, z nosu mi crčí krev. Vím, že mám pouhých pár vteřin k rozhodnutí.

„Ne!" vykřikne černovláska. Daniel se stačil dostat k pistoli, nyní jí míří hlavní přímo do vyděšeného obličeje, po němž stékají potoky třpytivých slaných slz.

Nepřemýšlím. Stisknu kohoutek a vypálím první ránu.

Jako by se čas zastavil. Nebo minimálně zpomalil... Trvá neskutečně dlouho, než Brodyho tělo zavrávorá. Jeden krok doprava, dva doleva. Stále však vzpřímeně stojí, v dlaních třímá zbraň. Zbraň, jíž stále ohrožuje Deanne.

Najednou mě Harryho dlouhé štíhlé prsty uchopí za kotník. Pokouší se mě povalit na zem, přemoci mě. Nevzdám se tak snadno. Adrenalin mnou proudí stále rychleji, dostává se do míst, kam doteď nedosáhl. Bez váhání se mu vysmeknu a poslepu kopnu za sebe.

Křupnutí následované bolestivým zasténáním. To mi k uším dolehne. Já však onoho srdcervoucího zvuku nedbám. Zacílím mezi Danielovy lopatky a vyšlu mu do těla další kulku. A ještě jednu. Nevědomky tisknu rty do úzké vzteklé linky, nenávist mnou prostupuje jako jed, infikuje každičkou buňku. Není to správné, ale já se pomocí revolveru mstím Brodymu za všechno, co provedl mé rodině. Tátovi. Zaynovi!

„Vítej v pekle," zasyčím přesně v okamžiku, kdy mu zbraň vypadne z ruky a jeho tělo se bezvládně sesune na podlahu. Krev. Všude je krev...

Deanne začne vzlykat. Já potřesu hlavou, bráníc se návalům paniky, a shlédnu ke stále ležícímu kudrnáčovi. Dle krve na spodní části jeho tváře poznám, že jsem mu zřejmě zlomila nos. A je mi to jedno. Ostatně, ani on se nad tím v dané situaci nepozastavuje. S obrovskýma očima naplněnýma hrůzou zírá na svého tátu, z něhož už stačil vyprchat život, v obličeji se mu střídá tak obrovská spousta emocí, až se v nich úplně ztratím. Zůstávám ovšem ve střehu. Nic jiného mi nezbývá. Ještě jsme neskončili.