Destroy(ed) •DOKONČENO•

45.díl

Ticho, panující po Stylesových nenadálých rozezlených slovech, trvá jen zlomek vteřiny. Než by se můj mozek stačil vzpamatovat, drží ho Zayn pod krkem. Klečí u něj a prsty mu tiskne hrdlo, ve tváři rudý vzteky. Tehdy poprvé mi naplno dojde, jakou minulost má za sebou. A co znamenala jeho slova pronesená do telefonu. Ve zkouškách jsem uspěl s nejvyšším počtem bodů v posledních padesáti letech....

„Zayne!" štěkne do ticha Louis. Pokouší se jeho paže od Harryho krku odtáhnout, ale je vidět, kolik ho to stojí námahy. „Neblbni, potřebujeme ho!"

„Nepotřebujeme," syčí nepříčetně. „Pokusil se zabít Rose, já tudíž zabiju jeho!"

„Kurva, přestaň!"

„Nech mě, Lou!"

„Uvažuj trochu!" Ozve se lupnutí a Styles se může konečně opět svobodně nadechnout. Akorát včas. Obličej mu už začal rudnout, získával dokonce lehký nafialovělý odstín.

„Bez něj těžko najdeme Rosina otce..."

„Já ale vím, kde je!" odpoví mu triumfálně Zayn.

„Jo?" uchechtne se Tommo. „A to bys tam chtěl vážně nakráčet bez jakékoli výhody?"

Zayn zbledne. Maska zoufalství, která mu překryje rysy, je ubíjející. Paže mě bolí přímo nesnesitelnou touhou natáhnout se a obejmout ho, ale nejde to. Nedokážu se pohnout ani o jediný milimetr. Dokonce ani plíce nepracují správně.

„Copak nechceš, aby tohle celé skončilo?"

„A co hodláš tedy dělat?"

„Použijeme tohohle ubožáka," Louis dloubne do ležícího kudrnáče špičkou boty, „jako pojistku. Překvapíme je ze zálohy a on nám k tomu poslouží."

„Jděte do prdele," zachrčí náhle tiše Harry. „Nikdy vám nepomůžu. To si radši ukousnu jazyk!"

Louis si povzdechne. Vymrští paži a přesnou ranou jej trefí do obličeje. O sekundu později už o sobě dotyčný neví. Protočí panenky a padne do mdlob. „Sorry, ale lezeš mi na nervy."

V jiné situaci bych se zřejmě alespoň neznatelně ušklíbla, jenže zpracovat celý obrázek je pro mě natolik namáhavé, že zvládnu jen zaraženě stát a s očima vytřeštěnýma sledovat to neuvěřitelné dění v lesním bunkru.

„Takže co teď?" špitnu.

Oba ke mně obrátí pozornost.

„Jestli nebude spolupracovat," mávnu rukou, „co jim zabrání, aby nás při příchodu rovnou nezabili?" Nějak nechápu, jak mě tohle mohlo nenapadnout. Vždyť je to jasné! Vystřílí do nás celý zásobník, jen co se k nim přiblížíme...

„Neboj se," zašklebí se Louis. „Bude spolupracovat, to ti slibuju."

Zvednu v němé otázce obočí.

„Znám pár pák. Jedna zafunguje, uvidíš."

Už nemám ani sílu pochybovat. Kdyby se mě někdo pokusil svrhnout z útesu, snad bych se ani nebránila.

Vydechnu, zvrátím hlavu do stropu a kousnu se do rtu. Pořád nechápu, jak jsem se mohla dostat do takové situace. Místo známek ve škole, akné na obličeji a studentských večírků řeším zabijáky, výhrůžky smrtí a únos vlastního otce.

Kriste!

„Rose, můžeme si promluvit?"

Zaostřím na Zayna. Vnímám naléhavost, jež z jeho rysů sálá. Už se však nebojím přicházejícího rozhovoru. Jak jsem řekla, došla mi veškerá síla. Pracně nastřádané zásobárny energie zejí prázdnotou, jsou domovem maximálně několika pavoukům.

Pokrčím rameny a beze slova zamířím ven. Louis se o Harryho zvládne chvilku postarat. Něco mi říká, že bude v limbu do večera.

Přivítá mě lehký větřík. Ševelí v korunách stromů, hladí mě po rozpálených lících. Jindy bych v onom šumu jistě rozeznala konejšivá slova, jemné hlasy, ale momentálně dokážu vnímat pouze hrozbu.

„Chci se vrátit k té tvé naprosto šílené žádosti."

Ani arktický led nestudí tolik jako tón jeho hlasu.

„Střelba? To jako vážně?"

Stisknu kořen nosu a syčivě, skrz zaťaté zuby do plic natáhnu vzduch. „Když se nad tím zamyslíš, tak příšerný ten nápad zase není."

Sevře mou paži a otočí si mě k sobě čelem. „Mám o tebe strach..."

Nemám právě v té chvíli náladu začít se s ním dohadovat. Naléhavě tudíž ruku uvolním a pro jistotu ještě o pár kroků ustoupím. „Zayne, já se chci jen naučit bránit..."

„Ale jsou i bezpečnější způsoby..."

Slzy mi rozmažou vidění. „Když jsem dneska držela ten revolver," rozpovídám se, „uvědomila jsem si, že kdyby došlo na věc, jsem schopná spíš trefit nevinného, než se sama ubránit! Zayne, vždyť já neumím nic... Prosím, nauč mě alespoň základy. Střelbu a něco ze sebeobrany..."

Nechce se mu do toho.

„Prosím," zašeptám znovu.

Vydechne. „Dobrá. Pokud se budeš cítit lépe..."

„To budu."

„Ach, Rose," natáhne paže a opatrně mě obejme. Asi očekává, že se mu po tom všem rozpadnu pod rukama. Což je velmi pravděpodobné.

Sevření mu opětuji. Propletu mu prsty pod bedry a nasaju jeho mužnou vůni. Opět mé smysly konejší, uklidňuje. Už vím, kam patřím. Kde je mé místo na světě.

V jeho náruči.

A udělám vše pro to, abych v ní mohla zůstat.

...

Den se pomalu chýlí ke konci. Sedíme mlčky okolo ohně, který kluci k večeru rozdělali, a zíráme do kroutících se plamenů. Každý z nás v nich jistě vidí svůj vlastní příběh. Možná i nějakého toho niterního démona.

Uzobáváme z müsli tyčinek, které jsme našli v Louiho batohu, ovšem pochybuji, že byť jediný z nás vnímá jejich chuť. Jsme ve slepé uličce. Jestli se jim nepodaří Stylese nějak zatlačit do kouta, nevím, jakým směrem se bude naše cesta ubírat.

„Jak je možné, že se tu neobjevili další?" zašeptám s pohledem stále upřeným do ohně. „Proč jen on? Proč jen Harry?"

Zayn se zachvěje a dlaně natáhne blíž k ohništi. „Asi proto, že on byl vždycky zvyklý pracovat na vlastní pěst. Sám za sebe. Zřejmě se za námi plížil s myšlenkou, že za naše dopadení slízne veškerou smetanu."

Podepřu si bradu. „Obrázek o něm se mi asi začíná stabilizovat."

Vtom zazní z bunkru ohlušující rána. Zayn s Louim jsou na nohou, dřív než se vůbec stačím vzpamatovat.

* * * * * * * * * * * *

Děkuji za vaše úžasné reakce. A nemířím teď jen k "Destroy(ed)", nýbrž i ke všem ostatním příběhům. Vážím si té podpory. Jakožto pro někoho, kdo si nevěří a pochybuje úplně o všem, i o svém psaní, pro mě každé hodnocení, komentář, vzkaz znamená neskutečně mnoho. THANX!

Chystám spoustu dalších projektů, tak pokud chcete mít vše z první ruky, hoďte follow. Budu moc ráda, oplácím ;o)

Btw, HOT NEWS! → https://www.wattpad.com/148768606-ozn%C3%A1men%C3%AD-v%C5%A1eho-druhu-hot-news-chystan%C3%A1