Destroy(ed) •DOKONČENO•

44.díl

Ztuhnu uprostřed pohybu. Nejdřív nevím, kdo koho zasáhl, zda jsem to já, kdo má nyní v těle vpálenou kulku z revolveru. S očima vytřeštěnýma se dívám do Harryho překvapené tváře. Rty má němě pootevřené, a než se naděju, zavrávorá a sesune se čelem k zemi.

Mezi lopatkami se mu zvětšuje rudý flek.

Položím si dlaň přes ústa a klesnu na kolena. Mohla jsem to být já...

„Rosie!" Vnímám, jak se mě čísi pevné paže snaží vytáhnout na nohy.

Mohla jsem to být já.

„Rose, jsi celá? Neudělal ti nic?"

Namáhavě zaostřím na Zayna. Jeho snědá pokožka s hlubokými černými brázdami pod očima je naplněná děsem a nezměrným strachem. Uvědomím si, co kvůli mně tenhle kluk prožívá, a pocítím další, velmi silné bodnutí nenávisti k sobě samé.

Za jeho ramenem nejistě vykukuje Louis, v ruce třímá naleštěnou černou zbraň.

Roztřesu se nanovo.

„Haló, Rosie," uchopí mou tvář do dlaní, „prosím, mluv se mnou!"

Jemně se mu vymaním a o několik kroků ustoupím, najednou potřebuji být od Stylesova bezvládného těla co nejdál. Mám dojem, že je to celé moje vina. Že to já masakruji zástupy lidí, kteří si před mým zjevením žili podle svého.

„Nic-nic mi není," zkřížím paže na prsou. „Jak jste..."

„Potkali jsme se s Louisem mezi stromy," kývne Zayn dozadu, aniž by ze mě spustil zrak. Jistě se bojí, že se na místě složím. No, možná oprávněně. „Málem jsem ho knokautoval k zemi, naštěstí mi rychle došlo, o co jde, porostem se totiž plížil další člověk. Doběhli jsme sem k bunkru právě ve chvíli, kdy tě ohrožoval pistolí."

„Musel jsem vystřelit jako první," dodá Louis. „On by... zabil by tě."

Další třes. „Já vím."

Zayn zkoumavě nakloní hlavu.

„Já už nemůžu," položím si ukazováčky na spánky a sesunu se na mokrou zem pokrytou jehličím a ulámanými větvičkami. „Už ne..."

Oba klesnou vedle mě, každý z jedné strany. Očekávají, zda budu pokračovat, nepřerušují mě. „Všechno je moje vina. Harry měl pravdu."

Zayn ztuhne. Pak se napne v zádech a zuřivě zavrčí: „A v čem?"

„Že jen fňukám a čekám, až mě přijde někdo zachránit."

„Debil," zakleje Louis, no druhý použije něco ještě mnohem peprnějšího.

„Snad bys mu nevěřila!"

Upřu na něj uslzený pohled. „Ne? Jen se na mě koukni. Co třeba dělám právě teď?"

Tommovi asi dojde, že tohle je jen mezi námi. Zvedne se proto na kolena a vyrazí k bezvládnému Stylesovu tělu, zřejmě aby se o něj postaral. Přestože si to ten povýšený arogantní parchant v nejmenším nezaslouží. Vždyť se mi... Chtěl mě zabít!

„Slzy nejsou znamením slabosti," zvýší Zayn hlas, čímž si opět zajistí veškerou mou pozornost. „Jen nám říkají, že jsme byli silní až příliš dlouho!"

„Nech si tyhle psychologické žvásty!" zařvu nepříčetně.

„Žvásty?" Zřejmě si to nebere osobně. Asi ví, že můj vztek nemíří jemu. „Rose, uvědomuješ si, že drtivá většina lidí by nezvládla ani polovinu toho, čím sis musela projít? Smrt matky, odmítání otce, šikana ve škole a teď tohle. Ale ty tu stále jsi a dokážeš pokračovat dál. Já to vím." Na konci mu hlas zněžní, vnímám, jak ledová krusta okolo mého srdce povoluje a místo ní jej objímá konejšivé teplo.

„Vím to," špitne znovu. Nakloní se blíž a nejistě, váhavě mě políbí. Jako by i jemu připadalo vyměňování něžností v takové chvíli nepatřičné. Ale já to potřebuji cítit. Potřebuji vědět, že alespoň on je skutečný.

Než bychom však mohli ztratit pojem o realitě, vytrhne nás z momentálního falešného pocitu štěstí Louiho starostlivý hlas. „Nerad ruším, ale byli byste od té dobroty a pomohli mi s ním dovnitř? Krvácí, a i když by si smrt zasloužil, nepřijde mi to jako nejlepší nápad. Mohl by nám něco prozradit."

Vyskočím na nohy. Rajská hudba pro mé uši! Třeba se konečně pohneme dál...

...

Kluci jej s heknutím spustí na starou zašlou matraci umístěnou u zadní stěny. Zvedne se z ní oblak prachu, který mě podráždí v hrdle, a já se sípavě rozkašlu.

„Máme tu někde ještě tu starou lékárničku?" nadhodí Louis.

„Jo, ale je už přes tři roky stará," odpoví Zayn.

Tommo k němu zvedne otráveně zrak. „A? Ani to si tenhle zmetek," zabodne do něj prst, „nezaslouží."

Koušu se zaujatě do spodního rtu. „A jak mu to hodláte ošetřit? To mu tu kulku chcete z těla vyndat?"

Oba naráz přikývnou.

„No teda," poodejdu ke zdi a opřu se o ni zády. „Snad ani nechci vědět, kde jste se podobné věci naučili."

Zayn mi vysvětlení přesto podá. Sice polovičaté, ale lepší něco než nic. „V akcích jsme se často dostali do úzkých. Jestli ses nemohla spolehnout sama na sebe, rovnou sis mohla kopat hrob."

„Chápu," přikývnu, smutek mě zahaluje jako těžká vlněná deka. „Neměli jste na výběr, pokud jste chtěli přežít."

To hlavou trhne pro změnu on. A zatímco se Louis přehrabuje v šedivé popraskané krabičce, vypráví dál. „Před rokem a půl jsme se s Paulem – jeden z mých kolegů – vydali do Nottinghamu. Cílem se stal muž jménem Aubrey, Richard Aubrey. Bil svou ženu i malou dcerku a kradl po okolních benzinových pumpách s nožem v ruce. Akce se nějak... zvrtla a Paul dostal zásah do boku. Rána nebyla hluboká, ale kdybych kulku urychleně nevytáhl, mohla poškodit nějaký z blízkých orgánů. Tak jsem se do toho dal."

Jsem napnutá očekáváním.

„Hodinová práce naštěstí přinesla ovoce. Zachránil jsem ho. A pak zabil Aubreyho."

„A... co je s Paulem teď?" odvážím se zeptat, přestože odpověď tuším.

Upře na mě vyhaslý pohled. „Je mrtvý."

„To je mi moc líto..."

„Hele, vy dva," štěkne nervózně Louis, „on sice mrtvý je, ale my ještě ne. Ovšem pokud nepohneme, přidám se k němu!"

Já se neodvážím pohnout. Vždycky jsem pohled na krev špatně snášela. Proto zůstanu na místě a civím do podlahy, zatímco chlapci bojují se Stylesovým střelným poraněním.

...

Uplyne půl hodina.

„Uf, hotovo," napřímí se Louis v zádech. Odlepím se proto od stěny a dvěma kroky se dostanu k nim. Harry stále leží na břiše, ovšem zdá se mi, jako by se mu dlouhé řasy na sklopených víčkách lehce chvěly.

„Kluci," špitnu, „asi se začíná probouzet."

Stanou mi po boku.

„Zayne," natáhnu se v tiché minutě k němu, „nauč mě střílet."

Vytřeští zrak. „Co že po mně chceš?!"

„Potřebuju se umět nějak bránit!"

Jeho odpověď přeruší zastřený rozechvělý hlas. „Kurva, kde to jsem?"

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Pokouším se s přidáváním dílů polepšit, ale radši nic neslibuji, jelikož netuším, jak to bude s časem.

Doufám, že se vám další díl líbil... Díky za komentáře, hodnocení, follow i krásné vzkazy. Jste prostě naprosto úžasné!!! ♥ Ráda jsem vás poznala ;o)