Destroy(ed) •DOKONČENO•

35.díl

Kočky! Díky moc za zájem, hvězdičky, komenty, zkrátka všechno! Děláte mi neuvěřitelnou radost :3 A tady si opět udělám reklamu ;o) → http://www.wattpad.com/story/38658382-iwbwy-i-wanna-be-with-you-louis-tomlinson

Snad se vám tato část bude líbit, komentář ocením! ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Copak taková krasotinka dělá na sklonku noci sama v parku? Neříkali ti rodiče, že je to nebezpečné? Hm?"

Do ucha mi proniká hlas drsný, prošpikovaný provokací, páchnoucí po alkoholu. Odhaduji to na vodku a whisky, možná něco dalšího. Nevyznám se v tom. Doposud jsem se ještě neopila. Ale pokud tohle nějakým zázrakem přežiju, pravděpodobně to změním.

„Nebráníš se, to se mi líbí," pokračuje a nejistými prsty mi rozepne vrchní část bundy. Vlastně teprve tehdy se trochu vzpamatuji. Uvědomím si, co mi hrozí, škubnu proto sebou a rozhodím paže do stran. „Nesahejte na mě!"

„Pšššt," zasyčí, bod bradou ucítím ostří čepele.

Nůž.

„Buď hodná a třeba se ti to i bude líbit!"

„Nechte mě na pokoji!" vřeštím nepříčetně. Očekávám, že se objeví nějaká pomoc, ale je to jako spoléhat na déšť v období sucha. Nejisté a nepravděpodobné. „Opovažte se mě ještě jednou dotknout!"

Neznámý se uchechtne. „A co? Co mi uděláš? Takových, jako jsi ty, už jsem měl desítky... Žádná se mi doposud neubránila!"

Z očí mi stékají slzy a dopadají za límec bundičky. Co jsem kdy udělala tak hrozného, že mi to nyní karma vrací i s úroky? Přeji si nebýt... Zmizet, neexistovat, chci už mít klid od všeho a od všech. Hroutí se celý můj život, celý svět. Táta, Bella, Zayn... Vzpomínka na něj nejvíc bolí. To on zradil, v co jsem ještě věřila.

„Taková mladost!" vrní a hladovými ústy se mi snaží přisát na obnažený krk. Já se však bráním ze všech sil, zmítám se v jeho sevření, mlátím kolem sebe pěstmi, ale muž má obrovskou sílu. Podaří se mu zpacifikovat mou bytost bez většího úsilí.

Náhle však tlak zmizí stejně rychle, jako se objevil. Měla bych se zvednout, vyskočit na nohy a dát se na úprk, nicméně nejsem schopna ani toho nejnepatrnějšího pohybu. Upadla jsem do šoku.

„Ty parchante," slyším známý sametový hlas. Místo aby se mi však v žaludku vylíhlo hejno motýlků, cítím se jak na horské dráze. Je mi zle, je mi naprosto příšerně... „Ubližovat slabým a bezbranným? Vymlátím z tebe duši! A jestli se téhle holky ještě někdy dotkneš, skončíš na hřbitově se zpřelámanými kostmi, je to jasné?!"

Roztřesu se. Mými žilami proudí mráz, obejmu se a začnu se kolébat zepředu dozadu. Takový Zayn ve skutečnosti je. Krutý, zlý, nebezpečný... Opravdu z něj sálá jakási temnota, a já ji i viděla, můj rozum se ji však rozhodl naprosto ignorovat. Srdce chtělo věřit, že snad konečně našlo svou ztracenou polovinu.

Byla jsem naivní. Hloupá a naivní!

Zní tupé údery, bolestné sténání a sem tam i hrozivé křupnutí. Musím si zakrýt uši, všechno to vnímám až příliš ostře.

Uplyne asi minuta. Minuta, kdy držím víčka křečovitě sevřená, koušu se do rozbolavěných rtů a vnímám ledovou krustu, která mi pokrývá duši.

Náhle se mi okolo zápěstí omotají štíhlé prsty.

Otevřu oči a bezděky se na lavičce odsunu na druhý konec.