Destroy(ed) •DOKONČENO•

71.díl

Řítíme se do cíle! Pomalými krůčky, enjoy it!

* * * * * * * * * * * * * * * * *

„Kdes sebrala pistoli?" štěkně Daniel mrazivým tónem. „Prohledali jsme tě!"

Odfrknu si. „Zjevně ne dost pečlivě."

Bezstarostně se rozesměje. Deanne zatím stále leží na podlaze a tlumí vzlyky do dlaně. I přesto, co provedla, mi na ní záleží. Nedovolím tomuhle zmetkovi, aby se k ní choval jako k odpadu!

„Nezastřelíš mě."

„Ne?" vyjede mi obočí výš. „Myslíte? Už v tom mám praxi. Nialla jsem zabila bez mrknutí oka..." Jasně, to není tak docela pravda, nicméně není čas hrát si na upřímnost. Čas ani příležitost.

Zasyčí. „Bez mrknutí oka? Copak tě nechtěl znásilnit? Bránila ses. Kdepak, vsadím se, o co chceš, že ses s tím ještě tak úplně nevyrovnala... A nezapomeň, že jsem tě dlouhou dobu sledoval. Nemáš na brutální vraždy..."

Zavrčím. „To byla stará Rose. Vy jste ze mě udělal to, čím jsem nyní..."

Úšklebek, jenž mu prolétne rysy, připomíná dravou šelmu těsně před zákeřným smrtícím útokem. „A jsem na sebe pyšný!"

Ruka se mi zachvěje.

„Stále platí má nabídka. Přidej se do mých řad a já na všechny staré křivdy zapomenu. A možná," protáhne a na poslední slovo vloží znatelný důraz, „možná nechám žít i tvého otce."

Oklepu ze sebe představu, kterak se oblečená v černé plížím klidným rodinným domem, v prstech svírám nůž a chystám se podříznout hrdlo Danielově nevinné oběti, a místo toho se soustředím na jeho krutou tvrdou tvář. Snaží se mě rozptýlit. Odvést od myšlenky... To se mu nepodaří.

„Řekla jsem ne poprvé, říkám ne i teď," zasyčím. „Radši zemřu, než bych se přidala k vám! Jste mi odporný. Vy i celá ta vaše šílená organizace! Kdo si vůbec myslíte, že jste, abyste jen tak brali životy lidem?"

Ohrne ret a ve vzteklém výrazu odhalí zuby. Zuby bohatého člověka, jenž se stará o svůj vzhled. Je mi z něj víc a víc na zvracení.

„Malá hlupačka jako ty to nemůže nikdy pochopit."

Zamrkám. Tak silné opovržení nad lidskou možností žít. Existovat... Byl Daniel takový vždycky? Nebo...

Projede mnou znepokojivá myšlenka. Co když z něj takové monstrum udělala volba mé matky vdát se za tátu? Třeba... Třeba by se nikdy neproměnil v kreaturu bažící po krvi. Bože... Revolver mi v pažích těžkne s každou uplynulou vteřinou, nepotrvá dlouho a já už nedonutím svaly k jakékoli činnosti.

„Tak Rosie," použije zdrobnělinu mého jména, přičemž já se opět oklepu jako mokrý pes, „sklop tu pistoli. Ve skutečnosti mě zabít nechceš. Víš, že ti můžu nabídnout spoustu skvělých příležitostí, na které jinak nedosáhneš!"

„A to jakých? Koupel v krvi vybraných jedinců, kteří se stanou nepohodlnými?" Ani se paniku nesnažím skrýt. Jen ona mým tělem pumpuje dostatek adrenalinu, bez něhož už bych se třesoucí choulila na špinavé podlaze do klubíčka.

„Kdepak!" zavrtí přehnaně naléhavě hlavou. „Cestování. Peníze, že nebudeš vědět, co s nimi. Obrovský svět, v němž je možné všechno! Už nikdy se znovu nestaneš tou šedou myškou, kterou na škole tamní královna šikanovala. Nikdy..."

Syčivě do sebe natáhnu vzduch. Proti vlastní vůli se mi před očima vynoří představa takto vykresleného světa. Kde se nemusím schovávat, kde nemusím dennodenně hledat úkryty. Kde jsem já tím, kdo určuje pravidla...

„To už zní lépe, viď?"

Danielův hlas je jako prásknutí bičem. Co jsem to dovolila? Aby se mi dostal pod kůži? Bože! Jeho návrh možná zněl sám o sobě dobře, nicméně cena za to všechno? Brát životy lidem? Lidem, kteří mi nikdy neublížili a jedinou jejich chybou bylo, že se někomu znelíbili?

„Jděte k čertu," procedím skrz zuby.

Pár obyčejných slov mu ten samolibý a zpola vítězoslavný úsměv z tváře smázne. Nahradí jej čirá nenávist. Silnější, než jakou jsem v něm viděla doteď.

Nechápu, proč jsem ještě nezmáčkla spoušť. Co mě drží zpátky?

Vtom ticho prořízne hlasité vrznutí dveřních pantů. Obrátím se po zvuku, revolverem míříc na nenadálého návštěvníka.

Harry.

Jakmile vzhlédne a spatří v mých rukou zbraň, ztuhne uprostřed pohybu. Těká vyděšeným pohledem mezi mnou a svým otcem, jenž se ke mně začal pomalu plížit. Periferní vidění je vážně skvělá věc.

Uskočím dozadu dřív, než se po mně stihne natáhnout. Vidím nyní na oba. Zatraceně! Kvůli vlastní hlouposti jsem přišla o jedinou možnost, jak to celé utnout... Jsem to ale husa!

„A co hodláš udělat teď?" roztáhnou se Danielova ústa v tom známém povýšeném úšklebku. „Předveď se, děvče..."

„Teda, Rose," mlaskne Styles a neslušně mě očima sjede od hlavy až k patě. Kdyby šlo svléknout pohledem, už tam před nimi stojím nahá. Což mi do tváří samozřejmě vhrne řádnou dávku červeně. Zmetek jeden...

„Neměl jsem do této chvíle moc příležitostí si tě pořádně prohlédnout, ale holka... Jsi kus. Už začínám docela chápat, proč nás Malik nechal ve štychu. Kvůli takovému materiálu," obkrouží jazykem horní ret, „bych se možná taky na všechno vysral."

Daniel se uchechtne. Tiše syknu a přimhouřím oči. „To jste všichni stejná prasata?"

Kudrnáč zvrátí hlavu a rozesměje se naplno.

„Už se ti rána po kulce zahojila?" rozhodnu se přeladit na jinou notu, čistě abych získala čas k vymyšlení vhodného plánu. Musím z toho nějak ven! Ach, Zayne... Kde jste?

Brody ztuhne. Usoudím, že o tomhle nevěděl. Chvilku těká pohledem mezi mnou a svým synem a pak směrem k němu vyšle několik slov, ostrých jako čepel nože. „Neříkej, že tě tahle nicka postřelila? Proč jsi mi to neřekl?"

„Nepostřelila mě ona!" štěkne v odpověď. „To ten zmetek Tomlinson."

„Ty idiote!" rozohní se Daniel. „Copak jsem tě neučil, že si máš za všech okolností krýt záda? Co jsi v té chvíli dělal? Snažil se jí dostat do kalhotek?"

Tehdy ode mě Styles odtrhne zrak. A jak se pohne, spatřím v pouzdře pod jeho sakem naleštěnou černou zbraň.

Chvilky jejich nepozornosti využiju. Pomůžu Deanne na nohy a mlčky ukážu ke zbrani. Modlím se, aby dívka pochopila, co po ní chci. Ačkoli to bude nebezpečné. Složité. A nervy drásající.

K mé úlevě téměř okamžitě přikývne.

Zatímco se ti dva stále měří pohledy naplněnými vztekem, my se připravujeme k akci. Vsadíme nyní vše na jednu kartu. Nemáme na výběr. Není moc co ztratit. Pokud se o nic nepokusíme, jsme mrtvé i tak.

„Teď," zašeptám. Deanne se odlepí od země, využije váhy svého mrštného těla a přiskočí ke Stylesovi. Odzbrojí jej dřív, než jemu vůbec dojde, co se děje.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Asi si další slova nechám na závěr, nechci se stále opakovat. Děkuju za podporu, snad vydržíte do konce! =)