Destroy(ed) •DOKONČENO•

28.díl

Áááá! Strašně vám děkuju za odzbrojující reakce! A pokud se vám líbí Destroy(ed), zvu vás i k DEMONS, v hlavní roli s Harrym ;o) Snad se vám díl bude líbit ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Co to bylo za komedii?!“ zaječí mi Cindy přímo do ucha. Škubnu sebou, odskočím a ukazováčky si stlačím spánky, mám pocit, že jsem právě přišla o sluch. Ještě pár takových zvuků a bez nadsázky mi exploduje hlava.

Klidním pádící srdce, stále tluče jako splašený kůň, a s rukama obranně zkříženýma na prsou se k ní otočím čelem. Zaynův polibek jako by mi dodal odvahy, najednou už se té holky nebojím. Najednou jsem rozhodnutá nedat si to její ponižování víc líbit. Protože ač to pravděpodobně byla jen obyčejná hra, předstírání, Cindy teď ví, že nejsem sama. Že mám někoho, kdo mě vnímá jako výjimečného člověka, kdo mě bere takovou, jaká jsem.

„O jaké komedii to tady mluvíš?“ pokrčím nevzrušeně rameny.

Ta holka je vzteky úplně brunátná. Jak by asi vypadala bez tlusté vrstvy líčidel…

„Nechtěj mi namluvit,“ zaprská a zašermuje mi prsty před obličejem, „že ten fešák na motorce byl vážně tvůj přítel! Ale jdi ty, Rose! Tak pověz, kolik jsi mu za tu vášnivou líbačku zaplatila? To je otec fakt tak zoufalý z neoblíbenosti vlastní dcery, že jí shání gigola?“

Má ruka vystřelí, aniž bych si činnost svých svalů uvědomila. Vrazím Cindy hlasitou facku.

Zavrávorá, lapne po vzduchu a s úlekem si položí dlaň na tvář.

„Ty mrcho,“ vyplivne. „Toho budeš litovat.“

Postoupím k ní a přimhouřím oči. „Už mě nebaví nechat se od tebe neustále urážet. Za tři roky na střední ses předvedla dost a já ti garantuji, že líbit už si to nenechám! Rozumíš?“

Pohrdlivě se ušklíbne. „Chm, šelmička nám cení zuby? Varuju tě, Rose. Se mnou si nezahrávej.“

Protočím panenky. Už mi v žilách nekoluje tolik adrenalinu, opět se o slovo hlásí ta ustrašená část. Ale musím vytrvat. Poprvé jsem se Cindy postavila. Teď přece neucouvnu!

Pohodím uvolněně vlasy a protáhnu se kolem jejího štíhlého těla. Asi se chovám jako dítě, no nezapomenu ji hrubě strčit do ramene, aby věděla, že už si ze mě otloukánka dělat nebude.

Cítím na sobě pohledy studentů. Všichni na mě zírají, jako bych právě přistála s kosmickou lodí a vylezla z ní jako zelený mužíček s dlouhými tykadly. Vnímám dokonce i spiklenecké mumlání, naštěstí se v něm mísí tolik hlasů, že slova nerozeznám.

Vběhnu do budovy a zamířím rovnou do prvního patra, do učebny CH306, v níž mě čeká oblíbená angličtina. Po celou dobu upírám oči do země, předstírám, že jsem jediný živý člověk na planetě. Asi mám strach, že v jejich tvářích spatřím stejné pohrdání, jehož se mi už léta dostává od Cindy a jejích stoupenkyň.

Do třídy vpadnu jako první. Vydechnu a zamířím do zadní lavice, kde s oblibou ráda sedávám.

Sotva má taška dopadne na podlahu, zaskřípou dveřní panty.

S bušícím srdcem zvednu hlavu.

Je to Deanne. Ona vysoká černovláska z královniny skupiny, která jediná nikdy neměla problém se mnou mluvit. Ač vždy jen na chvíli a plaše. Jako před pár dny v tom malém krámku.

Zabodnu oči opět do dřevěného obložení, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.

„Rose,“ osloví mě tiše.