Destroy(ed) •DOKONČENO•

51.díl

Jakmile se dopracuji ve vysvětlování k samotnému konci, obklopuje pás přímo hrobové ticho. Vnímám pouze vlastní zrychlený dech a hukot krve, která se valí žilami. Jo, vlastně ještě něco mě zneklidňuje... A to Louiho upřímné modré oči, vyjadřující tvrdý nesouhlas. Kdyby to šlo, snad mě pouhým pohledem sváže a zavře v nějaké temné kobce, jen abych neudělala nějakou pitomost.

„Tak na to zapomeň," vyštěkne nakonec. Jako by vzduchem prosvištělo ostří nože. Mráz mi přeběhne podél páteře, následovaný nepříjemným pocitem okolo žaludku. „Zayn by mě zabil, kdyby věděl, že jsem tě nechal nakráčet jim přímo do náruče!"

Zakoulím očima a pevně sevřu víčka. Jedna... Dva... Tři...

„Vymyslíme něco jiného," pokračuje naštvaně.

„Pochop, že na zbrusu nový plán nemáme čas!" zašermuju rukama, vyskočím na nohy a začnu rázovat po místnosti. Udělám sice jen tři kroky, ale vše je lepší než nečinně sedět s rukama v klíně a čekat na zázrak. Na ty jsem, upřímně, už dávno přestala věřit. „Zayna má Daniel, mého tátu taky..."

„Nebuď hloupá!" zvýší hlas. „Ty vážně myslíš, že když se mu ukážeš, prostě ty dva pustí? Omyl, děvče," přimhouří oči. „Zlikviduje vás všechny."

„Musím to risknout..."

Zavrčí. Zlostně, rozladěně. „Bože, ty jsi tvrdohlavá!"

„Tak hele," stisknu si kořen nosu, jak se snažím ze všech zbývajících sil zůstat klidná. „Buď se mnou půjdeš, nebo ne. Já rozhodně necouvnu!"

„Nechtěj, abych tě tady svázal..."

Propuknu v notně sarkastický smích. „Tak ten se ti povedl..."

Natáhne po mně paže, ale jsem rychlejší. Mé smysly bystří adrenalin, jenž se o překot hrne tělem, burcuje srdce k rekordnímu výkonu a nedává mozku ani ten nejmenší prostor k hlubšímu uvažování. Kdybych totiž zapřemýšlela, samozřejmě mi dojde, jak obrovskou pitomost se chystám provést. Což se nesmí stát.

Na poslední chvíli uhnu.

„Nechtěj, abych tě uhodila," oplatím mu ledově klidným hlasem.

Zadívá se na mě a vypadá, že by se opět nejradši rozřehtal. Evidentně mi ani za mák nevěří. No fajn, chlapče, jak chceš...

Zkřížím paže na prsou a couvnu ke dveřím. Strávila jsem se Zaynem a jeho obrannými mechanismy už nějakou dobu, bylo by velmi divné, kdybych nic neodkoukala.

Louiho výpad očekávám. Když přiskočí, vymrštím paži a má pěst se setká s jeho čelistí.

Síla útoku jej překvapí. Svalí se na podlahu jako pytel brambor, s tichým heknutím skončí na břiše. Vím, že tak heroický výkon jsem zase nepodala, na mé straně sehrálo svou roli malé očekávání, které ve mě chlapec vkládal, ale musím nastalé situace využít, jak to nejlépe půjde.

Vezmu za kliku, vyklouznu úzkou škvírou do temné chodby a urychleně za sebou zabouchnu.

„Omlouvám se, Lou," houknu, když kliku zajišťuji tlustou železnou tyčí. „Ale jestli mi nehodláš pomoci, musíš tady zůstat. Je to i pro tvé dobro!"

„Neblbni, Rose!" opáčí skřehotavě z druhé strany dveří. „Nemůžeš tam jít sama! Než se naděješ, zamkne tě Daniel tam, kde tě už nikdy nikdo nenajde!"

Popotáhnu. Vím to, všechno vím. Ale... Nemám na výběr.

Bez další odpovědi se rozběhnu chodbou, Louiho naléhavý křik nechávám za sebou.

*MEZITÍM V TOVÁRNÍ HALE*

„No tak, synovče," vzdechne otráveně elegantní muž s dlouhou vycházkovou holí v ruce, „přestaň být tak zabedněný. Přece ti jedna tuctová holka nezničí budoucnost!"

Chlapec vyplivne krev a zvedne potlučený obličej. „Moje budoucnost už nejsi ty a tvoje zvrácená organizace. Jdi do Pekla!"

Daniel zavrtí hlavou a pokyne holí ke dvěma maskovaným hromotlukům, kteří drží chlapce každý za jednu paži. Ti neváhají. Jeden z nich se pohne, zatímco druhý sevře Zayna zezadu v kleštích. Napřáhne se a vrazí nebohému chlapci loket silně do břicha.

„Ani netušíš, s jak těžkým srdcem tomuto přihlížím..."

I přes bolest, která se mladíka zmocňuje, i přes kyselinu, jež mu sežírá útroby, zvládne vykouzlit sarkastické uchechtnutí. „Jasně. Na pohádky jsem už příliš starý..."

„Danieli!"

Muži v hale ztuhnou.

Na druhé straně, mezi starými, zpola zrezivělými nosníky stojí štíhlá dívenka v zaprášeném oblečení a se stále znatelnými pruhy od pout, která jí zdobí zápěstí.

„Rose!" vykřikne naléhavě Zayn. Muž v černém stejnokroji jej však jediným úderem do tváře umlčí.

„Nech Zayna, chceš přece mě!"

Daniel se šelmovsky ušklíbne. Znovu ve vzduchu zatočí vycházkovou holí a vykročí k Rose.

*ZPĚT K ROSE*

A tady můj plán končí. Tváří v tvář Danielovi. Tváří v tvář utrpení, kterým si kvůli mně prochází Zayn.

„Vítej, drahá!" rozpřáhne teatrálně náruč. Evidentně si libuje v komediálních výstupech. „Musím říct, žes mě překvapila. Jak ses osvobodila? Kterého ze svých posluhovačů mám zabít pro jeho nespolehlivost? Nialle," obrátí se přes rameno a houkne směrem do stínů. „Koho jsi za Rose poslal?"

Blonďatý chlapec vkročí do tlumeného světla. Stále mě překvapuje jeho mladistvý vzhled. Tak... nevinný. Ovšem jen na dálku. Když se dostane blíž, opět mě led v jeho očích zasáhne jako obrovská vlna tsunami.

„Asi Arnolda," odpoví netečně. „Předpokládám, že je zamčený tam, kde jsem před hodinou slečnu Benettovou zanechával..."

Daniel pokyne jednomu z hromotluků, kteří se doteď starali o Zayn, a ten okolo nás proklouzne jako tichý temný stín.

* * * * * * * *

Tak, jak jsem slíbila, zde je nový díl "Destroy(ed)" =) Snad se vám líbil, myslím, že napětí už teď chybět nebude. Jak jsem kdysi řekla, tohle je snad jediná povídka, u níž nemám nic dopředu rozmyšlené, takže ani nevím, jak/kdy/proč to bude končit =D Vývoj je pro mě stejným překvapením jako pro vás =D

Děkuji za úžasnou podporu, kterou mi vyjadřujete. Chystám spooooustu nových věcí, tak pokud vás má tvorba zaujala, budu ráda, když hodíte FOLLOW =3 Oplácím je a každého z nich si nesmírně cením, jelikož vidím, že někoho mé psaní zaujalo. A lepší motivaci bych si nemohla přát...

LOVE YA! ♥