Destroy(ed) •DOKONČENO•

63.díl

„Jak se cítíš?"

Kousnu se do spodního rtu a nejistě k Zaynovi vzhlédnu. V jeho otázce se nenacházela ani špetka citu, jediný záchvěv emocí. Jako bych se dívala na úplně cizího člověka. Kolik se toho stačilo za dobu mého bezvědomí udát?

„Unaveně, rozlámaně," pokrčím rameny a s tichým syknutím se na matraci vytáhnu do sedu. V boku mi stále bolestivě pulzuje, proto odhrnu pokrývku a vykasám triko, do něhož mě jistě navlékla Bella.

Ránu kryje široký sterilní čtverec, pod jehož okraji se ukazuje nažloutlá tekutina. Někdo mi to zranění musel ošetřit. A udělal to precizně. Díky Bohu. Neskončím s otravou krve na jednotce intenzivní péče.

Super. Alespoň ten sarkasmus mi zůstal.

Zayn trhne hlavou a s pažemi stále překříženými na prsou udělá pár kroků kupředu. Klesne na matraci, v bezpečné vzdálenosti ode mě, a shlédne ke svým prstům propleteným v klíně. Zdá se mi to, nebo... se vyhýbá mému pohledu?

„Pověz mi," šeptne po několika nejdelších vteřinách mého života. „Opravdu ti Niall neublížil?"

Pozorně jej sleduji. Nahrbená ramena, jako by na nich nesl tíhu celého světa. Popelavý obličej, rozcuchané vlasy. A ty klouby... Zatíná pěsti tak usilovně, až mu bělají. Cítím se příšerně. Tohle celé je totiž moje vina!

Přetočím se na kolena a posunu se k němu. Nahá chodidla spustím do měkkého koberce a ruku mu protáhnu pod paží. Chci cítit jeho blízkost. MUSÍM ji cítit! On je jedinou věcí, která ten nemocný svět drží pohromadě.

Pohromadě pro mě.

„Rose, odpověz mi," sykne, aniž by se pohnul. „Jen při představě, že by se tě dotknul... Zabil bych ho sám!"

Popotáhnu a nechám po tváři skanout jednu jedinou slzu. Trvá dlouho, než dokážu promluvit. „Neublížil mi. Ačkoli se... o to snažil. A proto jsem... Z toho důvodu..." Ne, nezvládnu to vyslovit nahlas

A ani nemusím. Zayn pochopí.

Útrpně si povzdechne a konečně mi paži omotá kolem ramen. Zabořím mu hlavu do hrudi, napevno se k němu přitisknu. Nic jiného jsem nepotřebovala.

„Omlouvám se," vydechne mi do vlasů. „Omlouvám se, že jsem tě neochránil. Tak strašně... tak strašně mě to mrzí! Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Kdyby ti Niall ublížil... Kdyby tě zabil, nezvládl bych to."

Tiše vzlyknu.

„Rosie, strašně moc tě miluju. Jsi pro mě tím nejdůležitějším v životě..."

Pevně semknu víčka, zpod nichž mi začínají utíkat další a další slané slzy. V hlavě si připravuji vhodnou odpověď, vím přesně, co mu chci říct, jen jsem doposud nepřišla na ten správný způsob.

„Zayne, chci s tebou o něčem mluvit."

Jeho tělo se napne, dech se mu v hrdle zadrhne. „Ano?"

Zhluboka do plic natáhnu vzduch. Mému mozku najednou chybí kyslík, začínám panikařit. Vždyť já si to vůbec nepromyslela! A sotva... sotva jsem se probrala z bezvědomí, můžu se vůbec spoléhat na vlastní hlavu?

Ne... To nemá s hlavou vůbec nic společného. Jde o záležitost srdce.

„Ta tvoje nabídka k sňatku..."

Sykne. A já pokračuji, než mi dojde odvaha. „Moc se omlouvám za svou reakci. Respektive za její absenci. Jen jsi mě, mírně řečeno, překvapil. Ale teď už vím, co chci... Chvíle s Niallem, ta hrůza a strach, že už tě nikdy neuvidím, mě donutily pár věcí přehodnotit. Uvědomit si důležitost."

Obrátí ke mně obličej. Těžko ve svých očích skrývá naději.

„Nechtěl bys... Nechtěl by ses mě zeptat ještě jednou?"

Spodní ret se mu maličko roztřese. Ovšem neváhá jedinou vteřinu. Sklouzne na koberec a přímo přede mnou klesne na kolena. Únava zčásti zmizí, jeho rysy zalévá jen neskutečně silná láska. Skoro bych přísahala, že bych se jí při troše dobré vůle mohla dotknout.

„Rose," začne pevným hlasem. Za což si zaslouží můj obdiv. Já se cítím jako ustrašené malé zvířátko a jistě tak i budu znít. „Až tohle celé skončí, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou, prosím?"

Koutky úst se mi zkroutí v úsměvu. K tomuto okamžiku cílilo mé srdce. Zayn je jediná jistota, jež mi zbývá. Ta jediná a nejkrásnější.

„Ano," odpovím. „Ano, stanu..."

Jediným pohybem mě následně zvedne do náruče a i se mnou v objetí se zatočí dokola. Pokojem zní naše výskání, veselý smích. Atmosféra poprvé za dlouhou dobu vibruje veselím a nepopiratelnou nadějí.

„Miluju tě," zamumlá, když pod chodidly opět pocítím měkký koberec. „Miluju..."

Vytáhnu se na špičky a padnu mu kolem krku. „Taky tě miluju..."

Vsune mi dlaň do vlasů a přiblíží se k mé tváři na pouhých pár milimetrů. Než mi však stačí vtisknout polibek, po němž prahne celá má bytost, dveře od ložnice se rozrazí. Na prahu stojí sinalý Liam, hrudník se mu rychle zvedá a ještě rychleji snad klesá.

„Co se děje?" odtuší Zayn.

„Pojďte se radši podívat sami."

Vyměníme si vystrašený pohled a následujeme Payna po starých rozvrzaných schodech do přízemí. Ani si prostor okolo neprohlížím, zjistit, kde jsme se ocitli, je to poslední, o co v dané chvíli stojím. Když se evidentně stalo něco mnohem horšího...

Vpadneme do místnosti připomínající kuchyň. Je tam pouze stará linka, jeden malý stůl a tři holé oprýskané židle.

„O co jde?" přejde můj přítel k věci.

Louis nejistě vzhlédne a natáhne ruku, v níž třímá krémovou obálku. Projede mnou hrůza. Takové psaní jsem už viděla... Ano, držela jsem jej v prstech v našem domě, když jsme se Zaynem našli toho zavražděného chlápka.

Nasucho polknu a dopis si převezmu. Je nadepsán rozevlátým rukopisem o pouhých dvou slovech.

ROSE BENNETOVÁ.

Pocit déjà vu se vrátí jako bumerang...

Nejistě se ohlédnu po svých společnících. Liam drží za ruku vyděšenou Bell, vedle ní neklidně přešlapuje můj táta, kupodivu naprosto v pořádku, jako by jej blonďák ani nikdy nezranil. Jsem šťastná, že ho vidím, ale v daném okamžiku nejsem schopna jakéhokoli projevu radosti či náklonnosti. Na to mě jímá až příliš velká hrůza.

Očima se posunu dál. Chci se ujistit, že jsme všichni... Po jeho levici stojí Louis a konečně, po mém vlastním boku Zayn. Všichni jsme napjatí, všichni pomalu ztrácíme nervy.

Nadechnu se a pomalu obálku rozlepím.

* * * * * * * * * * * * *

Myslím, že brzy bych povídku mohla dokončit, v hlavě mám přesně načrtnuté finále, tak uvidíme, jak mi to okolnosti dovolí =) 

Myslíte... No... Mohla bych vás poprosit o komentář, pokud díl přelouskáte? Ať vím, co si o povídce myslíte... Miluju vaše zpětné vazby, bez bych se neposouvala dál ;o)

Díky za všechnu podporu, LUV YA!! ♥