Destroy(ed) •DOKONČENO•

68.díl

Ztratíme rovnováhu, svalíme se na zem. Obemknu Danielovo tělo svými koleny a stisk kolem jeho hrdla ještě zesílím.

Zmítá se pode mnou, pokouší se mé ruce odtáhnout, ovšem adrenalin dává svalům přímo nadlidskou sílu. Nehnu se ani o centimetr, svět se stačil smrsknout na jedinou věc. Totiž obličej toho nejvíc nenáviděného člověka.

„Zabiju tě," syčím jako vzteklý had. „Za všechno, cos provedl mně i mé rodině!"

Několikrát tiše zasípe, než je schopen ze sebe dostat pár slov. „Jsi naivní děcko! Fakt myslíš, že jsem tu sám? Že se ti povede tak snadno se mě zbavit?" Sotva dozní poslední hláska, uchopí mě kdosi za ramena a prudkým trhnutím mě vytáhne na nohy.

„Pusťte mě," zavrčím rozezleně.

Daniel se s hlasitým heknutím zvedne a z oblečení si oklepe prach. Nedívá se mi do očí, což ani nemusí, zášť a touha po pomstě z něj sálají i tak. „Řekni mi, co mi teď brání v tom, abych vás oba zabil."

Střelím pohledem přes rameno. Zayn se nachází uprostřed hloučku mužských těl oblečených od hlavy až k patě v černém. Nikdo se k němu neodvažuje přiblížit, jelikož drží Harrymu pod krkem dlouhý ostrý nuž.

Očima mi vyjadřuje souhlas. Abych jednala na vlastní pěst. Abych udělala, co považuji za správné. Ale to já... nemůžu. Nesmím riskovat jeho život. Musí existovat jiný způsob.

„Proč?" obrátím se zpět k Danielovi. „Jelikož máte rád divadlo. Vyžíváte se v přehnaných scénách!" Blafuju, jasně. Sázím zkrátka vše na jednu kartu.

„A taky," protáhnu, „nechcete přijít o Stylese."

Trefa. Pohodí hlavou a zpod sklopených řas na mě pohlédne. „Nemysli si. Niallovu zákeřnou vraždu jsem ti neodpustil..."

„Zákeřnou?" zařvu. „Zákeřnou? Váš mazlíček," doprovodím poslední slovo značnou dávkou ironie, „se mě snažil znásilnit! A já nejsem žádná děvka!"

Vyprskne smíchy. Kdyby mě jeho nohsledi stále pevně nedrželi, vyškrábala bych mu oči. Nenávist mě přímo dusí, vím, že nebudu svobodná, dokud tenhle... zmetek nezemře. Ani člověkem jej nazývat nemůžu. Nezaslouží si to!

„Jste se Zaynem oba stejně teatrální," setře si z tváří neexistující slzy. „Jak sladké..."

„Hej, Danieli!" křikne můj přítel.

Všechny tváře se stočí k němu.

„Přiveď Deanne, nebo tenhle," škubne s kudrnáčem ve své náruči, „skončí s podříznutým hrdlem."

„To bys neudělal..."

„Myslíš?" vystřelí mu obočí výš. Přitlačí špičku nože na Harryho krk, během vteřiny se mu na kůži objeví jedna lesklá kapka krve.

Styles sebou lehce cukne, ovšem ze rtů mu nesplyne jediný zvuk.

„Fajn!" zařve Daniel. Prožene se okolo mě a proklestí si cestu mezi svými kumpány tak, aby mohl oběma chlapcům stanout čelem. „Dobrá, jen klid. Alexi," luskne prsty, z kruhu vystoupí jediná postava. „Jdi pro tu holku."

Muž přikývne. Rozvážným krokem se vydá do budovy a splyne se stíny za prahem.

Zatímco se okolo rozprostírá statický pokoj, možná až znepokojivý klid, soustředím se na scenérii před sebou. Je to zvláštní... Proč je Zaynův strýc na Harryho tak... fixovaný? Nečekala bych, že monstrum jako on si někdy vypěstuje ke druhé bytosti něco jako náklonnost. Kdepak, v tom musí být víc... A já na to přijdu.