Destroy(ed) •DOKONČENO•

53.díl

Tramtadadá! Dovolte, abych vás na úvod pozvala ke zbrusu nové povídce - 3dílnému setu -, který jsem právě dnes přidala do knihovny. V hlavní roli hraje Niall a já pevně doufám, že vás zaujme... Moc by to pro mě znamenalo... ;o) 

NÁZEV: ČAS ZÁZRAKŮ ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Uběhne několik dlouhých minut vyplněných napjatým tichem. Ne že bych o Danielově nabídce vážně uvažovala, kdepak, nicméně se tak tvářím a pokouším se vymyslet, jak z této patálie vybruslit.

Bohužel. V hlavě mám úplné prázdno.

„Ale tak maličká," mávne Daniel nakonec rukou. Mohlo mi dojít, že jeho trpělivost velmi brzy přeteče. „Připravuješ mě o drahocenný čas!"

Střelím pohledem k Zaynovi. Jeho půvabná tvář je samá pohmožděnina, v koutku úst spatřím karmínovou kapku krve. Pocítím stravující hněv. Vztek. Šplhá mnou a přeskakuje z jedné malé buňky na druhou, šíří se mnou jako požár.

„Nikdy se k vám nepřidám," zasyčím a zabodnu do toho povýšeného vysokého muže zrak. „Jste odpad lidské společnosti. Je mi z vás špatně!" Adrenalin se vrátí, nadechnu se a přímo před ním si odplivnu.

Než se naděju, udeří mě čísi ruka přímo do tváře. V překvapení zavrávorám a sesunu se na podlahu, v zorném poli mi blikají hvězdičky. Jen hodně vzdáleně mi k uším doléhá Zaynův křik, slovům však nerozumím. V hlavě mi burácí bouře, líc bolestivě pulzuje.

„Nialle, to bylo trošku zbytečné," mlaskne Daniel. „Však Rose ví, že musí být hodná holčička, jinak na to dojede jak její táta, tak můj nebohý synovec."

Odfrknu si. Na hraní divadla je ten chlap fakt machr.

„Přiveď ho," luskne směrem k zakuklenci, který střeží Zayna. Zjevně se nebojí nechat jej bez dozoru, ostatně, ač mě to bolí sebevíc, vypadá můj přítel na pokraji fyzických sil. Žádná hrozba...

Oslovený tudíž pouze strojeně přikývne a bez jediného ohlédnutí vyklouzne ze dveří do tmavé chodby.

„Proč jste vůbec mého tátu unášel?" vzhlédnu k němu. Když už jsem se dostala až sem, musím zjistit co nejvíc. Musím pochopit! „Co vám kdy má rodina provedla tak hrozného?"

Rysy mu ve tváři ztvrdnou. „Copak ti tvůj otec nevyprávěl, že jsme spolu chodili na vysokou?"

Čelist mi poklesne. Tak tato informace dodává situaci úplně nový rozměr. „Ne, neříkal. Ačkoli... My si na dlouhé rodičovské hovory zrovna nepotrpíme." Hech, i tváří v tvář nebezpečí si uchovávám ten nově nalezený sarkasmus.

Stiskne čelist. Žíla na krku mu pulzuje. „Oba jsme vystudovali práva. A oběma nám popletla hlavu jistá dívka. Krásná, milá, chytrá."

Ne, prosím... Doufám, že nemíříme, kam myslím.

„Jistě tušíš, jakým směrem se mé vyprávění ubírá. Ano, byla to tvá matka!"

Najednou víc slyšet nechci. Nepotřebuju to! Můj mozek už si vytvořil svou vlastní tezi a dala bych ruku o ohně za to, že správnou. Zvládla bych si zbytek příběhu vypovědět sama.

„Bláznivě jsem se do ní zamiloval. Ale ona si vybrala tvého otce." Z jeho hlasu čpí tolik pohrdání, že jej málem cítím na kůži jako fyzickou tíhu. „Dala mu všechnu svou lásku, dala mu... dceru!"

Nezastírám, poprvé z něj mám doopravdy strach. V očích mu svítí šílenství.

„A co on? Nechal ji zemřít!"

Jako bych dostala kopanec rovnou do břicha. Zmínka o mé matce a její smrti mnou otřese, zoufalství mě dusí, skoro cítím provaz z režného lana, jenž se mi utahuje okolo krku.

Tiše škytnu.

„A za tohle musí Owen stůj co stůj zaplatit!"

Zapřu se dlaněmi o zem a mátožně se vytáhnu na nohy. „Takže kvůli tomu jste ho unesl."

„Cože?" štěkne nepříčetně a stočí ke mně pohled naplněný zuřivostí. Zdá se, jako by na vteřinku zapomněl na mou přítomnost, skoro čekám, že se zeptá, kdo ksakru jsem.

„Nikdo si vás na jeho únos nenajal, chcete se pomstít!" Všechny kousky mi do sebe najednou zapadnou. Kecy o tom, že můj táta rozzlobil plno lidí... To jistě udělal, ale žádný neměl důvod pověřit někoho jeho zabitím.

To celé Daniel...

Zhoupne se mi žaludek.

Zazubí se. Připomíná nebezpečného dravce. „Chytrá holka."

„Uvědomujete si, jak nesmyslná vaše nenávist je?" zvýším hlas. Už se nehodlám držet zpátky. Takový bezcharakterní člověk mě nezlomí! Ostatně, já sama nemám co ztratit.

Až na Zayna...

Potřesu hlavou. Ne, neztratím ho. Dostaneme se z toho!

„Nesmyslná?" přeruší tok mých myšlenek Daniel. Nepříčetně řve, jeho hlas mi rezonuje v uších a krouží v prostoru okolo. „Co ty o tom víš? Nic... Tak se do toho neser!"

O krok couvnu.

Moc pozdě.

Najednou mě jeho horké dlouhé prsty svírají pod krkem.

„Zemřela kvůli tobě," syčí skrz zatnuté zuby. „Kéž by ses vůbec nenarodila!"

Pomalu se po mně natahuje temnota, zmocňuje se mě otupělost. Nemůžu dýchat... Daniel mi zamezuje přístup ke vzduchu, a buď je mu to jedno, nebo si to v dalším záchvatu vzteku vůbec neuvědomuje.

Vtom však stisk povolí. Sesunu se na podlahu a namáhavě rozlepím víčka.

Pozice se změnily. Nyní je to Daniel, kdo v pevném stisku chlapeckých paží lapá po vzduchu.

Hrtan mu drtí Zayn.

Chvilka úlevy pomine, vypaří se v prostoru. Koutkem oka totiž postřehnu nezřetelný pohyb. Je to blonďák. Plíží se k mému příteli zezadu, hodlá zaútočit podle, v překvapení.

Ovšem to se přepočítal. Ještě jsem tu já.

Překulím se na kolena a podseknu mu nohy. V jediné vteřině skončí na studeném betonu, v bezvědomí.

* * * * * * * * * * * * * *

Bože, já psaní téhle povídky miluju =D Je to prostě adrenalin! =D 
Děkuji za všechnu vaši úžasnou podporu! Nikdy asi dost dobře nevyjádřím, co pro mě ve skutečnosti znamená... ♥
PS: Jestli vás mé psaní nějakým zázrakem chytlo, hoďte FOLLOW. Nejenže budete mít všechny novinky z první ruky, ale sledování moc ráda oplácím ;o) ♥
Ještě jednou vám moc a moc děkuju za to, že mám pro koho psát =3