Destroy(ed) •DOKONČENO•

54.díl

Dovolte mi zopakovat si malou reklamu ;o) Zvu vás ke zbrusu nové povídce - 3dílnému setu -, který jsem včera přidala do knihovny. V hlavní roli hraje Niall a já pevně doufám, že vás zaujme... ♥

NÁZEV: ČAS ZÁZRAKŮ ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Ty parchante," syčí Zayn, nosem se div nedotýká Danielovy tváře. Žíla mu na krku viditelně pulzuje, zatnutá čelist jasně naznačuje, jak velký vztek jej ovládá. „Nenávidím tě. Strašně tě nenávidím!"

Strýci se barva v obličeji mění ve svítivě rudou. Natéká, ústa nepatrně pootevřená si žádají čerstvý vzduch, a když i protočí panenky, zasáhnu.

Vyskočím na nohy. Kolena mě bolí, svaly odmítají spolupracovat. Ale vím, že musím zakročit. Musím to utnout, jinak udělá něco, čeho bude s největší pravděpodobností litovat, až mu opar zloby přestane obestírat mozek.

„Pusť ho!"

Neslyší mě. Nebo slyšet nechce.

„Tak Zayne, pusť!" uchopím jej za obě zápěstí a škubnutím Daniela z jeho sevření uvolním. „Neblbni, zabiješ ho!"

„Vždyť on si ani nic jiného nezaslouží!" vrčí. „Za to, co ti provedl. Co ti řekl! Když ho uškrtím, prokážu celému světu službu!"

„Ale je to tvůj strýc!"

„Není," opět jej popadne a neurvale s ním zacloumá. „Nechci si připouštět, že jsme jedné krve!"

„Zayne-"

„Nech mě, Rose," štěkne mým směrem. „Chci si to s ním vyřídit..."

„Nebuď hlupák!" vmáčknu se mezi ně a dlaněmi jej odstrčím do bezpečné vzdálenosti. „Zayne, mysli, kurva!" Normálně nekleju, ale zoufalá situace... „Nepodobáš se mu. V nejmenším! To, kým jsme, z nás dělají naše rozhodnutí. Ne naše příslušnost! Nesnižuj se na jeho úroveň."

To asi zabere. Zayn povolí svaly, vzápětí spustí své paže zpět podél boků.

Daniel se okamžitě sesune na podlahu, namáhavě lapajíc po vzduchu. Choulí se do klubíčka, prsty si drží pohmožděný krk.

„Zmizme odsud," vklouznu svou dlaní do jeho a pevně stisknu.

Střelí pohledem k Niallovi a pak zpátky ke svému strýci. Jako by v duchu hodnotil situaci, zkoumal, propočítával možnosti. Skoro slyším, jak mu v hlavě cvakají ozubená kolečka. Jsem vděčná za to, že alespoň jeden z nás je schopný uvažovat. Můj mozek obestírá čerň.

„Dobrá," vydechne. „Pojďme."

Vyplížíme se do tmavé chodby. Zvláštní. Široko daleko se nenachází jediná živá duše, jediný zakuklenec. Žádná stráž, kam až oko dohlédne. Připadá mi to divné, takřka okamžitě mě začne nahlodávat podezření.

„Zayne-"

„Já vím," odpoví, aniž bych musela myšlenku dokončit. „Taky se mi ten klid nelíbí, ale... Nic s tím nenaděláme. To je možná jediná příležitost zdrhnout."

„Ale co Louis? A můj táta?"

Ztuhne uprostřed pohybu. A sakra...

Obrátí se ke mně a upře na mě tvrdý pohled. „Louis?"

Zkřivím rty. „Eh, no..."

„Rose, vyklop to."

Zhluboka se nadechnu a na jeden zátah vychrlím. „Zamkla jsem ho vzadu v továrně. Sledoval tě, a když tě zajali, náhodou jsme na sebe narazili. Pak už... No, víc asi vědět nepotřebuješ."

Zayn přimhouří oči. Zkoumavě mě sjede od hlavy až k patě a následně mu zacukají koutky. „Praštilas ho, viď?"

Lapnu po vzduchu, zajíknu se. „Jak-jak jsi na to přišel?"

Ovine mi paže okolo pasu a s provokativním úsměvem se ke mně nakloní. „Já ti nevím, jen jsem hádal. Copak jsem se trefil?"

Bouchnu jej do hrudi.

Zasměje se ještě hlasitěji, a když prostor kolem opět utichne, spojí své rty s mými. V tom polibku je všechno. Strach, obavy, potlačovaná vášeň. Nedočkavost. Pod tím uragánem emocí se mi div nepodlamují kolena a nebýt nepříjemného třaskavého zvuku, jenž k nám dolehne, stáli bychom tam pravděpodobně doteď.

Zayn se ode mě neochotně odtáhne. „Fajn. Nejdřív Louis a pak tvůj táta."

Přikývnu, srdce mám až v krku. Rozhlédnu se zprava doleva a vydám se směrem, z něhož jsem dobrovolně nakráčela do Danielovy náruče. Snad je Tommo v pořádku...

* * * * * * * * * * * * * * * 

Tak jsem si dnes řekla, že bych mohla výjimečně přidat nový díl takto brzy. Doufám, že vás příběh stále baví...
Upřímně netuším, jak tohle dokončím, Destroy(ed) je jediný výtvor, který nemám promyšlený. Takže už samotné psaní je pro mě adrenalin =D A já vám z celého srdce děkuji, že jej prožíváte se mnou! ♥