Destroy(ed) •DOKONČENO•

60.díl

Ano, je to moje kamarádka. A absurdní podezření, že stojí na temné straně, je rozptýleno ve chvíli, kdy se dveře u spolujezdce rozlétnou, a než bych se nadála, ocitám se v silném objetí dvou dlouhých štíhlých paží.

„Rosie! Bože, měla jsem o tebe takový strach!"

„Bell-"

„Před pár hodinami mě Liam vyzvedl doma a cestou mi všechno vysvětlil. Proč jsi mi něco neřekla? Bývala bych do toho šla s tebou!"

„Bell!" zachrčím. „Nemůžu... Nemůžu dýchat!"

Odskočí ode mě. „Promiň! Promiň, jsi v pořádku? Jsi celá? Nejsi zraněná? Ah!" vyjekne a připlácne si dlaň na ústa, vytřeštěné oči upřené na můj krvácející bok. „Jsi zraněná! Musíš do nemocnice!"

„Bello!" houknu naléhavě. Musím ji přerušit. Je jako motorová myš! „Nadechni se! Je mi dobře. Tedy, v rámci možností. Nejdůležitější teď je, abychom se odsud co nejrychleji dostali."

Rty se jí nervózně chvějí, jindy sladce zčervenalá líčka má téměř průhledná.

„Všichni celí?"

Posunu zrak směrem doprava. O kapotu luxusního vozu se opírá známý chlapec s potetovanými pažemi, povýšeným drzým úsměvem na rtech a jiskřivýma hnědýma očima.

Liam.

„Kámo," protáhne se mezerou ve dveřích Louis a rovnou se vydá směrem k Paynovi. Obejmou se a bratrsky poplácají po zádech. „Dík, žes nás v tom nenechal."

Těkám mezi nimi zmateným pohledem a v hlavě se pokouším dát všechno dohromady. Uchopila jsem začátek a srovnává se mi i konec, teď jen počkat na zbytek. Všechno se to strašně zamotává. Ještě mnohem víc, než tak bylo doposud.

„Nenávidím Daniela stejně jako vy všichni," trhne hlavou a poté si podá ruku i se Zanyem. Který se na mě za poslední minuty ani jednou nepodíval. Což mu vlastně nemůžu mít za zlé. Nezachovala jsem se právě férově. Jenže... Sakra, požádal mě o ruku! A ve chvíli, kdy si ani nejsem jistá, zda se dožiju další hodiny, nemám právo mu cokoli slibovat. Ač toužím sebevíc povědět ANO.

„Rose," osloví Liam náhle přímo mou osobu, čímž mě vytrhne ze zamyšlení. „Smekám před tebou imaginární klobouk. Když mi Louis volal, že tě unesli a Zayn se pro tebe vydal, v rychlosti se zmínil o všem, čím sis na útěku prošla. A stále se držíš, jak vidím. Málokdo by se dokázal vyrovnat s věcmi, jichž jsi musela být svědkem..."

Vděčně mu pokývám. Obávám se, že kdybych se pokusila promluvit, zlomí se mi hlas a místo slov ze mě vyjde jen nezřetelné skřehotání. Až tohle celé skončí, zhroutím se. Jiná možnost pravděpodobně neexistuje.

„Kdo to je?" stane mi za zády otec. „Další napravený hříšník?"

Protočím oči. Nepamatuji se, že by kdy můj otec trpěl na sarkasmus. Ale s ohledem na to, jak málo jsme toho spolu namluvili... No, o tom radši přemýšlet nebudu.

„Tati, Liam. Liame, tohle," naznačím rukou, „je můj táta."

Chlapec napřáhne ruku k seznámení. A otec, místo aby ji rovnou přijal a třeba poděkoval za pomoc, jen stojí, s pažemi defenzivně překříženými na prsou a podezřívavě se mračí. Obočí se mu málem stáhne do jedné jediné husté linky.

Nevybíravě jej dloubnu do žeber.

Se syknutím trochu nadskočí a konečně dlaň přijme.

„Fajn," zatleská Louis, nekorunovaný šéf naší výpravy. „Tak mizíme."

Nikdo neprotestuje, z tváří všech lze jasně vyčíst obrovská touha zmizet. Dostat se z tohohle místa nočních můr co nejdál, udělat za vším tlustou čáru a ponořit se do úplně nového života. Snad lepšího, než byl ten předchozí.

Ale není nám dopřáno. Osud zřejmě nehodlá jen tak nečinně sledovat, jak unikáme napjatému nebezpečí, hodlá nám do cesty vložit spoustu dalších vysokých překážek. A já začínám opět pochybovat, že to kdy skončí.

Ve chvíli, kdy se chystám vklouznout na zadní sedadlo černého auta, konečně do krajiny bezpečí, mě totiž kolem pasu neurvale popadnou čísi pevné paže.

Stačím vykřiknout, jedinkrát, a už mám přes ústa připlácnutou horkou dlaň.

„Mysleli jste si, že utečete tak snadno?"

Ten hlas poznávám. Ačkoli jsem jej slyšela pouze jedinkrát ve svém životě. Poprvé navíc před pár hodinami.

Niall.

„Nejsme zas tak tupí!"

Zayn s ohlušujícím vzteklým zavrčením vyrazí, avšak Louis ho na poslední chvíli zastaví. Za ramena ho stáhne zpátky a zabrání mu, aby cokoli udělal. A zřejmě i vím proč. Ke zraněnému boku se mi totiž tiskne něco tvrdého a studeného.

Hlaveň pistole.

V duchu se loučím se vším, co mě obklopuje. Štěstěna odešla a bez ní... Co bude dál?

* * * * * * * * * * * * * * *

Páááni, jubilejní 60. díl, tak krásně kulatý? =3 Chci vám z celého srdce poděkovat, jelikož bez VÁS bychom se k takovému číslu nikdy nedopracovali ♥ Asi vám nikdy dostatečně nevyjádřím svůj vděk... THX!