Nebezpečná Hra

Nový domov

"Jessy přines ty poslední krabice z auta" volala na mě máma z kuchyně, když jsem přinášela zbytek krabic.

Abych vše vysvětlila...
Přestěhovaly jsme se s mamkou do Londýna. Otec mi umřel před půl rokem a my potřebovaly nové místo na nový začátek. Co se týče školy jdu do čtvrtého ročníku, takže se modlím, aby mě nový spolužáci dobře přijali mezi sebe. Od ztráty mého otce to šlo s námi chvíli z kopce, nebylo moc peněz a s mamkou nebyla nějakou dobu řeč.

" Mami tohle jsou poslední krabice" opatrně jsem položila krabice na zem. Když jsem se zvedala do nosu mě uhodila krásná vůně. Ou, zrovna mi i díky tomu zakručelo v břiše.

Mamka hodně ráda vařila. Různě i experimentovala, ale popravdě to občas byla fakt katastrofa.

"Páni, to ale krásně voní" stála jsem už nad pánvičkou u kuchyňské linky. Z pánvičky se vynořil obláček mlhy, který jsem málem snědla.

"Mazej od toho, za chvilinku už to bude" křikla mamka a přiběhla to zamíchat.

"No dobře. Jdu si teda zatím něco vybalit nahoru do svého pokoje. Určitě ti budu chybět" řekla jsem trochu sklesle a opouštěla kuchyň, abych si mohla vzít krabice a odnést je nahoru.

"Ty vtipálku můj jeden. Jen jdi a já zavolám na tebe, až to bude" uslyšela jsem mamku, když jsem vycházela schody.

Otevřela jsem dveře od mého nového pokoje a odložila krabice na zem. Můj pokoj byl obrovský a podobně tak i celý dům. Měla jsem nakoupený i všechen nový nábytek. Mamka tu chytla dobré místo a říkala, že s penězi už nebude žádný problém.

Otevřela jsem první krabici a začala z ní vyndavat trička a svetříky a přitom je věšela na ramínka a ukládala do skříně. Chtěla jsem se ohnout pro další kus oděvu, ale místo toho jsem vytáhla zarámovaný obrázek, na kterém jsem byla já s tátou. Vzala jsem obrázek a kráčela s ním na pohovku, která byla hned u okna. Zadívala jsem se na ni a začala si vybavovat všechny vzpomínky a věci co jsme dělávali s tátou. Proudy slz se mi nezkrotně vyřítili z oka a já se je ani nepokoušela zastavit. Chybí mi moc.

"Dávej na mě pozor" špitla jsem na obrázek.

"Jessy je jídlo" uslyšela jsem hlas z poschodí.

"Už běžím" křikla jsem zpět.

Rychle jsem si setřela slzy do rukávu a šla postavit fotku na noční stolek, přejela jsem po ní ještě rychle konečky prstů a dala na ni něžný polibek.

Rychle jsem seběhla schody a posadila jsem se ke stolu, kde už jsem měla připravený talíř jídla.

"Dnes to je výborný, mňam" řekla jsem s plnou pusou, div mi z ní nevypadlo všechno jídlo, jak jsem jí měla přeplněnou.

"Jessy s plnou pusou se nemluví" napomenula mě mamka a musela se mi zasmát. Je krásné jí po tak dlouhé době vidět se smát. Miluju, když ten úsměv vidím. Když je šťastná.

"Copak je? Proč na mě tak koukáš?" vyrušila mě mamka z přemýšlení a dala si další sousto do pusy.

"Ani nevím. Jen ti chci říct, že tě mám hrozně ráda" usmála jsem se. Díky téhle větě se její úsměv o něco rozšířil.

"Já tebe taky zlatíčko moje" natáhla se přes stůl, aby mě mohla obejmout.

Zbytek jídla jsme se bavily o všem možném a po dojedení jsme společně uklidili talířky do myčky.

"Mamko, já si půjdu dovybalit ještě nějaký krabice a pak si půjdu lehnout. Ale zítra koukneme na nějaký film" řekla jsem jí a odcházela pro zbytek věcí.

"Dobře zlatíčko. Dobrou noc" přispěchala mi dát pusu a vrátila se zpět ke špinavým talířům a ostatnímu nádobí.

"Dobrou" usmála jsem se na ní naposled a pak jsem se vrátila do svého nového pokoje.

Čas utekl rychle a rázem bylo půl osmé. Zamířila jsem si to do koupelny, kterou jsem měla vedle pokoje. Dala jsem si rychlou sprchu, vyčistila si zuby a zašla do skříně pro nějaké to pohodlné pyžamo.
Zalehla jsem a přemýšlela nad tím jaké to bude na nové škole. Během mého přemýšlení jsem usnula.

**
"Panebože co to je?" rozlepila jsem oči, jelikož jsem zaslechla nějaký zvuk. Někdo venku měl asi báječně ztrávenou noc a tak si venku prozpěvoval. Díky tomuhle probuzení jsem se rozhodla, že se půjdu ještě dolů napít.

Kráčela jsem pomalinku ze schodů a místo pokračování do kuchyně jsem se musela zastavit v obýváku. Uviděla jsem mamku sedět v klubíčku na pohovce. Udělala jsem k ní jeden krok a hned jsem zjistila, že pláče nad tátovou fotkou.

Rychle jsem k ní přešla a sedla si vedle ní. Uzavřela jsem jí do svého objetí a nechávala jí plakat. Ani se nehnula a jen držela a plakala. Netrvalo dlouho a mě z oka začaly stékat proudy kapek.