Neříkejte mi Pottere! ✖️

8.

,, Co ti ten prodavač říkal?" vyptával se Harry s Hagridem, ale Rafael jim rozhodně nic říkat nehodlal. Proč taky? Vždyť Hagrid mu taky nic neříká , tak si alespoň zkusí, jaké to je. Bratrovi to třeba někdy řekne, ale rozhodně ne před obrem.
,, To je moje věc."
,, No dobře." zamračil se Hagrid, ale hned se zase usmál.
,, Teď jsem si vzpomněl, že jste měli narozeniny." spiklenecky na Harryho mrkl. Ten jen zakroutil hlavou.
,, Hagride, přeci nám nebudeš nic kupovat!"
,, Ale prosimvás." mávl rukou a oba chlace postrkoval směrem k obcbodu se zvířaty.
,, Tak si něco vyberte." pobídl je s úsměvem Hagrid a rozmáchl se mohutnoi rukou do prostoru, jako by mu to patřilo. Harry už chtěl protestovat, ale hned jak se podíval do obrovi potěšené tváře, nechal to být a ztratil se mezi hromadou klecí. Rafael nic nechtěl, ani nic nepotřeboval. Domácí mazlíčci ho nikdy moc nezajímali. A hlavně ho neměli rádi. Vzpomněl si, že když k nim na návštěvu přijela teta Marge, vzala s sebou i svého ošklivého psa Raťafáka, který se snažil zakousnout Harryho. Rafaela to pořádně vytočilo a rozhodl se tomu ošklivému zvířeti něco nepěkného udělat. Jenže Raťafák se k němu nechtěl ani přiblížit, bál se ho. Nakonec to skončilo tak, že pes omylem spadl do jezírka na zahradě, teta Marge už ho potom nikdy nepřivezla a začala Rafaelovi říkat vrah psů.
,, Ehm, taky si můžeš něco vybrat." řekl nervózně Hagrid směrem k stojícímu vrahovi psů.
,, Jistě, děkuji." ale místo aby následoval Harryho mezi terária a klece, přešel rovnou k pultu.
,, Potřeboval bych co nejsilnější jed, pro nebezpečná zvířata." prohlásil, jako by si šel kupovat dortíček do cukrárny. Prodavačka se na něj nevěřícně podívala.
,, A na které zvíře ho potřebuješ?"
,, Do toho vám nic není. Přál bych si ten nejsilnější, aby zvladl usmrtit i to největší zvíře." stál si za svým a propaloval ženu za pultem chladným pohledem, který prodavačka moc dlouho nesnesla.
,, Jistě, pardon.... tady, ten zbaví zvířete trápení do pár vteřin." řekla a nesměle vrazila Rafaelovi lahvičku do ruky. Mezitím už přišel Hagrid s Harrym, který držel klec s nádhernou sovou sněžnou.
Hagrid zaplatil za sovu i za lahvičku s jedem, ovšem neobešlo se to bez naštvaného pohledu. Rafsel si už ale ničeho nevšímal, byl rád, že vlastnil něco tak užitečného. Sice ještě nevěděl, jak to použije, ale byl si jistý, že to bude stát za to.

Den odjezdu do Bradavic konečně nastal a oba chlapci se nemohli dočkat, až odtud konečně vypadnou. Strýc Vernon byl donucen je odvést na nádraží, ale čím blíž byli u cíle, tím lepší měl náladu. Když je odvedl na určené místo, dokonce se i usmál. Nakonec je tam nechal samotné, ať si dělají co chtějí a vyrazil zase zpět domů.
,, Je tu napsáno: nástupiště devět a tři čtvrtě." řekl zaraženě Harry a rozhlédl se po nádraží.
,, Nejsem si úplně jistý, jestli tu nějaké vůbec je."
,, Já se zeptám." prohlásil po chvíli Rafael a zamířil si to přímo k jednomu průvodčímu, co sledoval, jak lidé nastupují do vlaku.
,, Dobrý den, nevíte, kde bych našel nástupiště devět a tři čtvrtě?" zeptal se co nejvíc zdvořile, jak to jen uměl. Pán se na něj pohoršeně zamračil.
,, Nástupiště devět a tři čtvrtě? Si myslíš, že jsi vtipnej, nebo co?"
Rafael byl vzteky bez sebe, ja to s ním mluví? Co si to vůbec dovoluje? Za tohle zaplatí. Svůj mrazivý pohled zabodl do naštvaných očí průvodčího. Ten nasucho polkl a rychle se podíval na hoinky.
,, To je hodin, už mám být jinde." vykoktal vystrašeně a rozběhl se pryč. Černé oči ho ale stále sledovali a nikdo neví, jestli to byla náhoda, nebo ne, ale průvodčí sebou seknul a rozplácl se na špinavé zemi. Rafael se pobaveně zasmál. Patřilo mu to.
    Po tom, co se pokochal, zase se vrátil ke svému bratrovi.
,, O žádném takovém nástupišti nevěděl." Harryho napjatý výraz se zase změnil v ten zklamaný.
,, Je to tu jako každý rok, všude plno mudlů." uslyšeli zřetelný hlas někde za nimi. Oba se rychle otočili a spatřili rodinu zrzků, v jejíž čele kráčela menší, zavalitější žena. Potterovi byli v mžiku u nich.
Rodinka se zastavila před jednou z přepážek a zrzavá žena si všechny změřila pohledem. Harry napočítal čtyři syny a jednu dcerku, působili na něj sympaticky a všechny starosti z něj v tu ránu opadly.
,, Tak, Percy, ty první." zavelela matka a nejvyšší zrzek se rozběhl proti přepážce a místo toho, aby do ní narazil, jí proběhl.
,, Frede."
,, Ale já nejsem Fred."
,, Jo, to jsem já mami."
,, Jsi vůbec naše matka?" doplňovala se dvojčata pobaveně.
,, Oh, promiň Georgi."
,, Dělám si srandu, jsem Fred." zasmál se chlapec a než stačila jeho matka něco říct, už zmizel za přepážkou. Dvojče ho ihned následovalo. Potterovi, celí vykulení se přiblížili k místu, kde před chvílí stál Percy a zvědavě hypnotizovali místo, kde všichni tři chlapci zmizeli. Bylo to pro ně něco neuvěřitelného, kdo by taky čekal, že na tohle 'neexistující' nástupiště budou muset probíhat zdí?
   Z tranzu je vytrhla až mile se usmívající žena.
,, Taky jedete poprvé do Bradavic?"
,, Ehm... ano." odpověděl stále ještě ohromený Harry.
,, Tady Ron jede taky poprvé." kývla hlavou směrem k hubenému chlapci se spoustou pih a samozřejmě ohnivými vlasy. Ron se na ně usmál, stejně mile jako jeho matka.
,, A mohla byste nám ukázat, jak se dostat na nástupiště?" zeptal se rozmrzele a hlavně nedočkavě Rafael. Tohle zdržování nějakým falešným vlídným úsměvem a hraním na perfektní rodinku, přesně Rafael nesnášel. Nikomu nevěřil, nevěřil všem těm lidem, že jsou šťastní. Byl toho názoru, že někde uvnitř jsou pravý oni, že nejsou takový jak na venek vypadají, jsou špatní a čekají na vhodnou chvíli někomu ublížit. Plavovlasý Potter prostě nevěřil prvnímu člověku, kterého potká na ulici.
     Ronově matce hned zmizel úsměv z tváře.
,, Oh, jistě. Musíte se rozběhnout proti zdi a trefit se přesně mezi čísla devět a deset." vysvětlila trochu zaskočeně a zkoumavým pohledem utkvěla na Rafaelovi. Potom zakroutila hlavou, jako by chtěla odstranit nějakou nepěknou myšlenku a zase se na Harryho usmála.
,, Děkujeme." Harry jí úsměv oplatil a už vyrazil proti zdi. Rafael mu byl v patách.
Oba se objevili na nástupišti, které tak dlouho potřebovali najít a které jim doslova vyrazilo dech. Nemohli odtrhnout oči, od červeně zbarveného bradavického expresu.