Neříkejte mi Pottere! ✖️

50.

,, Nemám ponětí, kdo by mě mohl přihlásit a za jakým účelem. Většina školy mě nenávidí, včetně Rona a mám strach z prvního úkolu, fakt nevím, jak to zvládnu." svěřoval se Harry Rafaelovi, když se procházeli po školních pozemcích.
,, Pokusím se zjistit, kdo ti to udělal, ale někteří z toho obviňují mě." řekl mrzutě Rafael, když si vzpomněl na Zachariáše se kterým od té chvíle nemluvil.
,, Já vím." povzdechl si Harry a sklopil hlavu, když kolem nich procházel nějaký mrzimorský student s plackou POTTER JE HNUSÁK.
,, Navíc, Hagrid se semnou chce dneska v noci sejít."
,, A proč?" zeptal se trochu nedůvěřivě Rafael, protože opravdu nechtěl, aby se jeho bratr toulal v noci někde venku.
,, Nevím, prý je to tajemnství." odpověděl.

Tu noc se Harry dozvěděl o tématu prvního úkolu, což byli draci. Okamžitě to samozřejmě řekl Hermioně a Rafaelovi, kteří mu hned začali pomáhat shánět potřebné knihy, kouzla a informace.
Mezitím se ve škole nic nezměnilo, většina nosila odznaky POTTER JE HUSÁK, a hodiny s Moodym byly stejně dobré, jako ty první.
Mezi Zachariášem a Rafaelem se od obvinění změnilo hodně, nemluvili spolu. Zmijozel si ho nevšímal a mrzimor si začal uvědomovat, že to možná trochu přehnal, v čemž mu hodně pomohla Fiorella. Když jí totiž řekl o své teorii ohledně Harryho zúčastnění v turnaji, nereagovala tak, jak si myslel. On mluvil vztekle a ona se mračila.
,, Jak si můžeš vůbec myslet, že by se Harry chtěl přihlásit? A ještě k tomu to házet na Rafaela?!" vyčetla mu naštvaně a od té doby bylo mezi nimi dusno.
Ale jak Fiorelle začalo docházet, že už Rafael se Zachariášem netráví čas, byla z toho nesvá. Ano, sice s tím ze začátku nesouhlasila, ale postupem času si začala všímat, že se Rafael choval lépe, velmi pomalu, ale přece, se začal měnit. Poté tedy jejich "přátelství" podporovala. Byla také přesvědčená, že pokud by se Rafael bavil stále s Dracem, nikdy by jí nepomohl dostat se k jejímu otci. Nechtěla, aby se toto jeho lepší já zase zkazilo a tak se rozhodla, že se pokusí to zachránit. Stále věřila, že je Rafael dobrý člověk, už od jejího prvního ročníku, kdy jí zachránil život. Dlužila mu to.

První úkol se nebezpečně blížil a Harry svým pomocníkům prozradil, že mu dal profesor Moody skvělou radu, použít přivolávací kouzlo, získat tak koště a použít svůj talent pro létání. Rafaela to ještě utvrdilo v tom, že profesor obrany proti černé magii je opravdu dobrý. Harry od té doby trénoval přivolávací kouzlo. Bohužel, klid se přivolat nedal a nervozita stoupala.
Nejhorší bylo ráno před úkolem. Harry se pokoušel něco sníst, Rafael s Hermionou ho nutili, aby si ještě přidal a byl tak nervózní, že když se napil, málem se utopil. Jeho bratr opustil zmijozelský stůl a zaujmul místo u nebelvírského. Nikdo nic nenamítal. U mrzimkrského stolu to probíhalo stejně tak, povzbuzování a poplácání po zádech.
Když vešla Fiorella s Ginny do Velké síně, prolétla místa a když zjistila, že u jejich stolu sedí Rafael, okamžitě se k němu vydala. Její rudovlasá kamarádka jí následovala zamračená. Fiorella se posadila vedle Rafaela a v klidu si nandala snídani.
,, Harry, hlavně nezapomeň, co jsem si říkali, jasné? Musíš být v klidu." říkala naléhavě Hermiona, která vůbec v klidu nebyla a hladila kamaráda po rameni. O pár míst dál seděl zamračený Ron a snažil se na Harryho nekoukat. Rafael, ač si to nerad přiznával, byl také trochu nervózní. Fiorella to věděla a položila mu ruku na rameno. Chlapec se na ni rychle otočil a když zjistil, že jde o ni, strnul v pohybu. Nic neříkala, nevěděla co. Snažila se mu naznačit, že i na něj se myslí, když to má tak těžké a jeho bratr bude muset zvládnout nějaký nebezpečný úkol. Rafael se chvíli díval do jejích temně zelených očí, když se najednou zvedl a rychlými kroky odešel. Fiorella si povzdechla a zklamaně stáhla ruku k sobě.
,, Co to bylo?" zamračila se Ginny a založila si ruce na prsa.
,, Nic." odpověděla trochu nesvá Fiorella a začala se věnovat své snídani.
,, Ano, položit ruku na rameno Rafaela Pottera je přeci úplně normální." odsekla Ginny. Černovláska jen pokrčila rameny, což byla pro Weasleyovou konečná.

Na tribuně už seděli všichni studenti a hlasitě skandovali pro své šampiony. Rafael se jen málo účastnil jakýchkoli akcí, ale tentokrát tam opravdu seděl a držel svému bratrovi palce.
Viděl jak Cedric Diggory proměnil kámen ve psa, což samozřejmě sklidilo veliký potlesk od mrzimorských i zmijozelských. Všichni tři získali zlaté vejce a jako poslední byl na řadě Harry.
Když vyšel ze stanu, nervózně se rozhlédl kolem. Nebelvírští ho hlasitě podporovali a zmijozelští bučeli. Harry si ale ničeho z toho nevšímal a soustředil se na draka, kterého si vylosoval. Rafael ani nedutal a s obavami sledoval, jako se jeho bratr vyhýbá plamenům a mohutnému trnitému ocasu. Při nejbližší příležitosti Harry vykřikl kouzlo, které tak dlouho cvičil.
,, Accio Kulový blesk!" zakřičel a bez dechu čekal, jestli kouzlo zabralo. Rafael s Hermionou se neustále ohlíželi a když už nedoufali, z hradu k nim opravdu mířilo Harryho koště. Černovlásek ho chytl, nasedl na něj a už to šlo jako po másle. Všichni museli uznat, že létat opravdu umí a zanedlouho už držel zlaté vejce nad hlavou.
Rafaelovi se neuvěřitelně ulevilo, když viděl Harryho šťastný úsměv.

Po úspěšném prvním úkolu se konala veliká oslava v nebelvírské společenské místnosti na počest Harryho, kterého ale mrzelo, že tam nemůže být jeho bratr, který mu tak pomáhal. Rafael si udělal svůj vlastní program, těsně před večerkou se rád procházel po školních pozemcích, přičemž bloumal nad vším možným. Teď hodně o Turnaji tří kouzelných škol, nebo o nastávajícím vánočním plese, který se blížil. Zařekl se, že tam nepůjde, i když měl koupený společenský hábit. Co by tam dělal? Tančil? To se mu dvakrát nechtělo. Problém byl, že od čtvrtého ročníku bylo povinné se tam alespoň ukázat. Říkal si, že to ještě promyslí. Také se občas cítil sám, ne, že by chtěl nějakého kamaráda na život a na smrt, ale přeci jen, nějaký společník, který zná hodně drbů a udělá všechno, co se mu přikáže není na škodu. Ale po tom co odstřihl Zachariáše, čehož nelitoval, se nidkdo nenabízel.
Než si ale stačil promyslet ples nebo společníka, byla tu první hodina tance.
Profesoru Snapeovi přišlo velmi ponižující učit studenty, tedy, podle něho bandu idiotů, a tak místo něho přišla profesorka McGonagallová. Rafael byl znuděný k smrti a když si měl vybrat dívku, se kterou by se učil, nenápadně se vytratil ze dveří. Díky veliké tlačenici o to, vybrat si nejhezčí dívku si toho nikdo nevšiml. Musel se pochválit, jak mu to krásně vyšlo a nemusel tančit s nějakou nafoukanou zmijozelkou. V další lekci takové štěstí neměl, naopak, mohl se propadnout do země, když s ním žádná být nechtěla, protože se ho všechny dívky báli a tak tančil s McGonagallovou. Profesorka se také netvářila nějak spokojeně, ale hlavní bylo, že na tuto hodinu už nikdy Rafael nezapomene, stejně jako na tanec.