Neříkejte mi Pottere! ✖️

53.

Každá skupina lidí, kteří spolu chtějí vycházet ctí své zásady a ještě větší to má význam, když jde o skupinu stejně smýšlejících lidí. Ale někdy se najde jedinec, který má zásady zcela jiné. On je jiný než všichni ostatní a to ho dělá osamoceným.
Zmijozel má pár nepsaných zásad, které většina, ne li všichni dodržují. Jako například, nebelvír je hlavní rival, s nimi se nebavit. Mrzimoři jsou hňupové, s nimi se nebavit, anebo havraspáři jsou šprti, s nimi se nebavit. Většinou to bývá tak, že ten nejoblíbenější ze zmijozelské koleje dodržuje všechny tři nepsaná pravida. Když ale jedno z nich porušíte, už se o vás může ve zmijozelské společenské místnosti začít šuškat. Ale že by někdo porušil více než jedno? Dají ho poté jeho spolužáci brát mezi sebe? Rafael si na tuto otázku odpověděl jasně, nedají.
Už od té doby, co se scházel se Zachariášem to byl problém, ale teď, když byl viděn na plese s Fiorellou Blackovou, vznikla z toho další pomlouvací vlna u zmijozelských. Jenže i mrzimorští na něj zanevřeli, protože ho stále obviňovali z překročení věkové hranice aby mohl Harry soutěžit. Zachariášovi ale nešlo jen o turnaj, ale také o Fiorellu, která ho odmítla a na ples šla s Rafaelem. Plavovlasý Potter by nikdy neřekl, že se bude nacházet v takové vztahové situaci, zvlášť s jeho společenským vystupováním.

Ač si někdo myslí, že Rafael nechce být v žádné společnosti, není tomu úplně pravda. Ano, vždy byl samotář, ale pokud něco potřeboval, bylo dobré mít někoho po ruce. Nejdříve to byl Draco, poté Zachariáš, ale teď? Nebyl nikdo, kdo by ho poslouchal stejně tak, jako ti dva. Ale pak se něco stalo, bylo to právě na plese, když byl donucený strávit večer s Fiorellou. Nevědomky si právě ji vybraj jako toho, kdo mu má být po ruce. Opravdu mu nějak nedocházelo, že po jejich procházce s ní normálně komunikoval a dělal prakticky to samé jako se Zachariášem. Ale Blacková byla v něčem jiná. Nehodlala být žádným poskokem, který Rafaela poslechne na slovo. Snažila se ho přimět, aby pochopil, že ostatní mají city a nemůže jim jen tak něco přikazovat. A Rafael si poté uvědomil, že přesně tohle těm dvoum chybělo, nějaký zápal, osobnost. Draco se zachariášem byli jako kopírka, zatímco Fiorella tomu dodávala barvu.

,, Rafaeli?"
,, Hm?" zabručel, protože právě soustředil veškerou pozornost zlatému vejci, které si snažil vybavit se všemi podrobnostmi. Dost ho štvalo, že se o něj Harry nezajímá a to už byla polovina ledna.
,, O víkendu se jde do Prasinek, tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli tam půjdeš?" zeptala se s nadějí Fiorella.
,, Nejdu." odpověděl.
,, Nemám povolení a ani mě to tolik neláká."
Černovláska zklamaně přikývla.
,, To asi půjdu s Ginny." řekla a vzpomněla si na svou rudovlasou kamarádku, která se od jejího sblížení s Rafaelem často mračila. Nebyla ráda, že vidí Fiorellu v jeho přítomnosti a měla k tomu dost dobrý důvod z jejího prvního ročníku.
,, Neříkáš to moc nadšeně." poznamenal Rafael, který nechal přemýšlení o zlatém vejci, stejně by teď nic nevymyslel.
,, Je to složité." povzdechla si Fiorella a unaveně se opřela o kamennou zeď astronomické věže.
,, Naopak je to úplně jednoduché." zarazil ji. Věděl proč se to Ginny nelíbí, kdo by také chtěl koukat na to, jak se její kamarádka baví s vrahem?
,, Ona to určitě brzy pochopí." uklidňova se Fiorella, ale Rafael věděl své, Ginny to nepochopí nikdy.
,, No to je jedno." zakroutila hlavou a usmála se.
,, Něco ti o víkendu přinesu."
Rafael se na ni nechápavě podíval.
,, No přeci z Prasinek, když tam nemůžeš." vysvětlila mu se smíchem a bouchla ho do ramene. Chlapec zaraženě těkal pohledem mezi dívčiným úsměvem a bolavým místem na rameni.
,, Ehm, dík." utrousil nesměle. Fiorella se najednou zhluboka nadechla a napřímila se.
,, Počkej!" vydechla radostně.
,,Na co?" nechápal Rafael, ale Fiorella ho hned umlčela a dál pokračovala šeptem.
,, Můžeš jít do Prasinek, půjčíš si od Harryho neviditelný plášť!"
,, Jak o něm víš?" vyhrkl zaraženě. Fiorella nad tím jen mávla rukou.
,, Harry není moc dobrý v utajování svých věcí. Tak co na to říkáš?"
Rafael se zamyslel. Nejdříve chtěl odpovědět ne, ale Fiorella ho hned přemlouvala, že přeci nemůže být jediný student, který neuvidí krásu Prasinek. Potter nechápal jak, ale prostě ho přemluvila. Ještě v prvním ročníku by ho vůbec nezajímal názor někoho jiného, ale teď? Měl takový divný pocit, že se mění. Na jednu stranu se mu to i líbilo, ale na druhou se toho děsil.
,, Výborně, budu na tebe čekat u hlavní brány." oznámila a vstala.
,, Měla bych jít udělat úkol na lektvary, tak zatím!" zamávala mu a zmizela na schodech.
Rafael se uchechtl a také vyskočil na nohy.

Nastala sobota, kdy se měl konat výlet do Prasinek. Rafael si u Harryho vydupal neviditelný plášť, přičemž mu dal jasně najevo, že dokud nezjistí co v sobě skrývá zlaté vejce, nemůže mu v ničem bránit, ani ve vypůjčení pláště.
Fiorella čekala, stejně jako ostatní studenti třetích až sedmých ročníku, u hlavní brány, kde je kontroloval Filch, jestli mezi nimi není někdo, kdo tam být nemá. Rafael se přikradl k Fiorelle a jemně ji poklepal na rameno. Místo toho, aby se lekla se jen usmála a dál předstírala, že je sama. Jenže o pár chvil později, když mohli konečně vyrazit, jí doběhla Ginny a stejně jako Rafael jí poklepala na rameno.
,, Co chceš, Rafaeli?" zasmála se Fiorella, protože si myslela, že to byl znovu chlapec pod pláštěm. Když se ale otočila a spatřila Ginny, sevřel se jí žaludek.
,, Ginny, já..."
,, Ne, to je v pohodě, já ho přeci neprásknu." zvýšila hlas a těkala pohledem všude možně jako by hledala znamení, kde by se mohl Rafael nacházet.
,, To je od tebe hezké, Ginny... ehm, nechceš jít s námi?" zeptala se černovláska nesměle. Rudovláska se zatvářila, jako kdyby jí právě  navrhla, aby přestoupila do zmijozelu a beze slov doběhla pryč.
,, No, to bychom měli. Tak jdeme." popoháněl ji Rafael, kterého nebavilo stát ve sněhu na jednom místě.
,, Je mi to tak líto." posmutněla Fiorella, ale poslechla ho a pokračovala v cestě.
,, Nech to být, ta ti za to nestojí."
,, Já myslím, že stojí. A vůbec, co ty o tom máš co říkat, když jsi nikdy žádné přátele neměl?" řekla rozzlobeně a zrychlila krok. Rafael se ušklíbl a dohnal ji.
,, Přátelé jsou k ničemu."
,, Ty jsi k ničemu."

Chvíli se hádali, což muselo vypadat opravdu komicky, když Fiorella křičela někam před sebe, jen Ginny s Harrym věděli, že jde o Rafaela, ale nijak to nekomentovali. Zatímco Weasleyová z toho byla smutná, Harry byl rád, že se jeho bratr konečně k někomu začlenil.
,, U Merlina, už toho nech a jdeme, nebo tu umrznu." snažila se to ukončit Fiorella. Rafael, který byl stále naštvaný se na chvíli neozýval.
,, Rafaeli?" špitla a rozhlížela se kolem. Nikoho neviděla, protože všichni ostatní už se procházeli po vesnici.
,, Rafaeli, tohle není vtip-" v tu chvíli to schytala velikou sněhovou koulí přímo do obličeje. Naštvaně si začala mnout tváře.
,, Tak a dost! To není fér!" křikla, ale místo odpovědi jí přistála další na zádech.
,, Áaaaaa." zaječela a běžela směrem k Chroptící chýši, přičemž ji ještě párkrát trefil. Když doběhla k plotu, nabrala si sníh a protože tu nikdo nebyl, bylo podle stop snadné odhadnout, kde se Rafael nachází. Tou největší silou hodla sněhovou kouli.
,, Hej!"
Jasné znamení, že se trefila. Rafael se rozhlédl kolem a když nikoho nespatřil, sundal si plášť. Na tváři se mu rýsoval takový ten úsměv který jasně říká, nemáš šanci, tohle vyhraju já. A pak už nevnímali nic jiného, než to, aby se dokázali trefit do toho druhého. Sněhová bitva trvala docela dlouho a síly byly vyrovnané. Poté Fiorella zvedla obě ruce nad hlavu.
,, Tak jo, chci pauzu." řekla udýchaně a posadila se do sněhu. Stejně vypadala jako sněhulák.
,, To jsi to tedy vzdala brzy." posmíval se jí Rafael, ale přišel k ní a také se posadil. Vzpomněl si, kdy se naposledy s někým kouloval. Skončilo to tak, že někomu zmrazil polovinu srdce, poté už nic takového nezkoušel. Tohle byla příjemná změna.
,, A co famfrpál? Pamatuji si, jak tě Zachariáš trénoval."
Při jeho jméně se Fiorella zamračila.
,, Chtěla bych hrát, ale ještě jsem neměla příležitost. A hlavně předemnou nezmiňuj Zachariáše. On je přítel k ničemu." ošila se.
,, Tak vidíš, že mám pravdu." připomněl jí Rafael.
,, Nemáš, a pokud bys měl, tak ty jsi pro mě k ničemu." řekla vážně a sledovala jeho reakci. Chlapec otevřel pusu, ale nevydal ani hlásku.
,, Asi bychom měli jít, je zima." řekl nakonec.