Neříkejte mi Pottere! ✖️

79.

To, že se Rafael přidal na stranu zla bylo pro Harryho bolestivé téma a ještě horší bylo, když to říkal Fiorelle, která jako jedna z mála věděla, že byl její bývalý přítel přemístěn do Blackovic domu. Teď byl ale znovu prázdný. Většina kouzelníků ve Fénixově řádu byli naštvaní, protože je Brumbál stále nabádal k záchraně Rafaela, což bylo jen k horšímu.
Fiorella ale necítila vztek, byla zklamaná a především vystrašená. Všichni věděli, že pokud se Rafael přidal k Voldemortovi, je to průšvih.

A zatímco se všichni ostatní obávali, Rafael si užíval život v Malfoy Manor. Všichni se k němu chovali s respektem, mohl znovu kouzlit a uměl se přemisťovat. Cítil v sobě moc, kterou dlouho nepoužil a pokaždé když mohl seslat nějaké kouzlo, jako by našel smysl života. Věděl, že až skončí školní rok, začnou se dít opravdu veliké věci. Draco bude odsouzený k smrti, zabije Brumbála a škola bude pod vedením smrtijedů. Poté může zažít s jeho plánem, všechny přetáhnout na svou stranu a zničit Voldemorta. Bradavice potom budou jeho, stejně jako si podrobí Ministerstvo kouzel. Úžasná budoucnost.
Ani teď se ale nenudil, ještě stále  úplně nepomstil Amandu. Ornella chtěla vyvraždit všechny Greenovi, což teď chtěl udělat Rafael i její rodině. Stále čekal na příležitost, ale hnědovlasou ženu viděl naposledy na oné schůzi, kterou přerušil.
Od ostatních si zjistil, že se jmenuje Arasta Ortonová. Nic moc víc o ní nikdo nevěděl, jen že pravděpodobně nemá rodinu. Takže poslední kdo mu zbýval byla právě ona.

Jedou na konci května se mu konečně naskytla příležitost. Byl pověřen, aby si s sebou vzal pár smrtijedů a šli zabít jednoho velice vlivného pána z ministerstva, který prosazoval věci, které se lordu Voldemortovi opravdu nelíbily.
Rafael si tedy zažádal o Arastu Ortonovou a sama se přihlásila Belatrix, chlapce neměla moc v lásce a očividně chtěla toho kouzelníla zabít sama, aby Rafaela znemožnila. A protože moc dobře věděl proč jde s ním, s radostí jí to dovolil. Užíval si, když ji mohl jakkoli schazovat a znemožňovat. Byl si jistý, že na něj jen žárlí, protože jeho měl Pán zla radši.

,, Fajn, víte kam míříme?" zeptal se Rafael obou žen, když stáli za velikou černou bránou.
,, Samozřejmě! Jdeme na to, bude zábava!" zasmála se Belatrix nedočkavě, zatímco Arasta jen nadšeně přikývla.
,, Tohle není žádná velká akce, prostě zabijeme jednoho chlápka a pak zmizíme." připomněl jim vážně a pak se přemístili.
Všichni tři se objevili v zapadlé tmavé uličce a protože byla noc, byla ještě temnější.
,, Tudy." řekl tiše Rafael a rozešel se směrem do další z neosvětlených ulic. Bylo jasné, že se ten z ministerstva bude mít svůj dům střežený. Nic s čím by si ale nevěděl rady, už párkrát na takových akcích byl.
Po pár minutách došli na konec jedné ulice a mohli tak spatřit veliký dům. Byl trochu vzdálenější od ostatních a úplně z něho vyzařovalo bohatství.
V domě se svítilo.
,, Belatrix, ty zůstaneš venku." přikázal jí Rafael a žena si vzdorovitě založila ruce na prsou.
,, Tak to ani náhodou, já jsem..."
,, Ty jsi tu, abys mě poslouchala. Mě dal Pán zla velení, takže tady zůstaneš." prohlásil a dál se o ni nezajímal. Měl plán a nehodlal si ho zkazit nějakou arogantní mrchou.
,, Bombarda!" zakřičel a zkusil, jak silná jsou ochranná kouzla. Arasta se přidala do kouzlení. Ten chlap si dal opravdu záležet, pomyslel si Rafael. Hluk který dělali samozřejmě způsobil že je jejich oběť zaslechla. Muž stačil poslat patrona, když Rafaelovo silné kouzlo prolomilo šťít, který bránil dům.
Bez dalších řečí vběhli do domu, kde mohli spatřit kouzelníka ve středních letech stojící s hůlkou naproti nim. Byl ale velice vystrašený, klepala se mu ruka a vypadalo to, že se za chvilku zhroutí.
,, Avada kedavra!" křikl Rafael dřív, než stačil jeho protivník jakkoli zareagovat. Padl mrtvý k zemi.
,, To bylo jednodušší než jsem si myslel." poznamenal trochu znuděně. Arasta pokývala hlavou.
,, Na to že byl tak vysoce postavený to byl zbabělec."
Chvilku bylo ticho, kdy oba hleděli na mrtvé tělo. Z venku mohli slyšet Belatrix, která vykouzlila znamení zla.
,, Měli bychom jít, poslal patrona, za chvíli tu budou." řekla vážně Arasta, ale Rafael místo toho aby odešel se k ní najednou přiblížil a chytil ji pod krkem. Žena se polekala a vystrašeně ho pozorovala. Lapala po dechu.
,, Řekni mi, Ortonová, znala jsi Greenovi?" zašeptal Rafael s obličejem co nejblíž toho jejího a díval se jí do očí, což se začalo projevovat v bolesti, která jí prostupovala srdcem. Nepatrně přikývla, co jí to Rafaelovi ruce dovolovali. Bolest se stále zvyšovala. Skoro se to nedalo vydržet.
,, Tvoje neteř je vyvraždila, tak jsem ji zabil a zapřísahal jsem se, že udělám to samé i její rodině. Tak, jako to ona udělala Greenovým." sladce se usmál a naposledy se podíval na vystrašený výraz ženy, které se začaly kutálet slzy, když si vyslechla důvod jeho počínání. Srdce zpomalovalo svou činnost, až nakonec zastavilo a Arasta Ortonová zemřela v neuvěřitelných bolestech. Tak, jak si Rafael přál. Usmál se, pustil mrtvou ženu, která se okamžitě dopadla na tvrdou zem vedle kouzelníka.
,, Tady jsme skončili." usmál se pro sebe spokojeně Rafael.

Blížil se konec školního roku a Rafael už se nemohl dočkat až uvidí Dracovu utrápenou a vystrašenou tvář až bude prosit o milost, protože nedokázal splnit svůj úkol. Úplně si představoval jak žadoní a brečí i když mu to nebude nic platné. Chtěl, aby poslední co viděl, byla jeho spokojená tvář až bude Draco umírat.
Jenže najednou jako by se to všechno rozplynulo, když mu řekli, že mladý Malfoy opravil rozplývavou skříň a může smrtijedy dostat do Bradavic. To znamenalo jediné, Draco chce, aby ho někdo zachránil a zabil Brumbála. Nic jiného v tom Rafael neviděl. Zapomněl jak vynalézavý dokáže tenhle spratek být, když je v koncích.
Jednu světlou stránku to ale mělo, a tu, že on byl jeden z těch, kteří skříní projdou. To mu dávalo jistou šanci, aby mohl zabít ředitele sám.

Když nastal ten den, popadl jen svou hůlku a spolu s ostatními smrtijedy se pomocí dané skříně dostal do Bradavic. Přesněji do Komnaty nejvyšší potřeby, kde předtím ještě nikdy nebyl. Neměl ale čas se nikde rozhlížet, jeho pohled utkvěl na plavovlasém pohublém mladíkovi s rukou slávy v ruce a nervózně si prohlížel smrtijedy, kteří postupně vystupovali ze skříně. Ani ho nenapadlo, že by mezi nimi mohl být Rafael. Dokud ho nespatřil.
Málem dostal infarkt, když se střetl s těma černýma chladnýma očima, ze kterých vyzařovala jasná nenávist. Nasucho polkl a nejistě udělal pár kroků k Rafaelovi.
,, C-co tu dě-děláš?" koktal vystrašeně, ale to už se všichni nashromáždili v místnosti a byli připraveni vyjít ven.
,, Zabiju tě později, chci tu něco udělat." zavrčel. Draco se vyděsil, ale neměl teď čas se nijak ospravedlňovat, museli jednat.
Opustili tedy komnatu a pod vedením Draca a jeho ruky slávy procházeli chodbami.
O jejich příchodu se už vědělo a tak nastala pohotovost. Vystrašení studenti opouštěli chodby, zatímco ti starší se snažili bojovat. Většinou marně. Postupně se tedy skupinka smrijedů zmenšovala, ale Rafael hodlal zůstat. Chtěl být ten, kdo zabije Brumbála, ten kdo tam bude první... kdyby ale...
,, Rafaeli?" uslyšel známý hlas. Aniž by si to uvědomil, instinktivně se otočil a spatřil ji. Fiorella, která stála hned vedle Ginny držící ji za ruku a snažící se jí odtud dostat. Marně. Rafael se zastavil a bez jediného slova pozoroval černovlasou dívku. Rychle se dal ale do pořádku. Neměl teď city, nesměl mít, místo toho měl cíl, který potřeboval splnit. Jenže si nestačil všimnout, že se mu Draco v tom chaosu ztratil z dohledu. Hlasitě zaklel a znovu se dal do kroku, opačným směrem, než stála Fiorella, na kterou už se nepodíval. Neměl důvod.
Nechal ji tam tedy a snažil se doběhnout skupinu, kterou ztratil. Po pár krocích ale na sto procent věděl kam má jít. Mohlo to být jediné místo a to astronomická věž. Snažil se uklidnit, když si uvědomil, že Draco tam už je. Ale on ho přeci nedokáže zabít... na to je moc slabý... nemůže..
Už spatřil schody vedoucí k jeho cíli. Očividně byly začarovány nějakým kouzlem, protože se před nimi utvořil hlouček kouzelníků, kteří se snažili dostat nahoru. V tom spěchu s Rafael stačil všimnout, že šlo o členy Fénixova řádu, ale rozhodně nad tím teď neměl čas přemýšlet. Jedním mávnutím hůlky je všechny smetl na stranu a rychle vyběhl schody.
,, Severusi, prosím." uslyšel Brumbálův hlas, když se konečně dostal na astronomickou věž.
,, Ne!"
,, Avada kedavra!" křikl Snape.
Bylo pozdě, Rafael jako by zapomněl dýchat, když spatřil ředitelovo mrtvé tělo jak padá přes zábradlí dolů.
,, To já jsem ho měl zabít!" zakřičel z plných plic na profesora obrany proti černé magii a propaloval ho nenávistným pohledem. Takhle naštvaný dlouho nebyl. Snape ale nevypadal že by se s ním chtěl hádat. Vlastně se nezdál ani příliš zdravý, byl nezvykle bledý a očividně nedokázal vydat ani hlásku. Rafaela ale ani v nejmenším nezajímal jeho stav, už měl připravenou hůlku k útoku, když najednou spatřil pohyb za Snapem u zdi. Tato chvilka nepozornosti způsobila, že Severus i ostatní smrtijedi stačili utéct ještě dřív než pro ně bylo pozdě.
Rafael za nimi ale neběžel. Sledoval jak se zpod neviditelného pláště objevil Harry. Hodně vyrostl a rozhodně už nevypadal jako kluk. Tak dlouho ho neviděl. Ten den to bylo podruhé, co musel čelit nátlaku na jeho přesvědčení. Nemá city, nesmí je mít...
Harry se tvářil naštvaně, velice naštvaně a především zrazeně. Rozešel se směrem k Rafaelovi, kterého celou dobu pozoroval. Ale ani když už byl u něj nepromluvil, jen mu věnoval poslední zklamaný pohled a seběhl schody. Byl pryč.
Rafael neměl sílu mu nijak bránit. Stejně věděl, že bude pronásledovat Snapea a to se mu jenom hodilo. Povzdechl si, přešel k zábradlí a pohlédl dolů.
Ležel tam, Albus Brumbál zemřel a nad jeho tělem se začalo sklánět pár smutných studentů. I když mu pohled na mrtvolu dělal radost. Nemohl se zbavit pocitu, že to neudělal on. On ho měl zabít! Seslat smrtící kletbu na muže, který mu ničil život, který mohl za všechno jeho trápení!
Bylo pozdě, už se mu nepomstí.