Neříkejte mi Pottere! ✖️

37.

,, Hej, Pottere! Jaké to bylo, když jsi jako jediný omdlel?" zakřičel Draco přes celou Velkou síň při snídani a smích zmijozelských se rozléhal snad až na školní pozemky. Harry ho spražil nenávistným pohledem, ale když už chtěl něco říct, Hermiona mu v tom zabránila.
,, Ten ti za to nestojí." zašeptala a donutila kamaráda, ať se dál věnuje své snídani.
Po chvíli vešel Rafael a ihned si přisedl k Malfoyovi.
,, Nemyslíš, že už to stačí?" zeptal se podrážděně.
,, Vysmíváš se mu už týden. Je to trapné."
,, Ale je to sranda." ohradil se dotčeně Draco.
,, Ne není. Je to trapné." stál si za svým Rafael a vytáhl si svůj rozvrhl.
,, Fajn, máme péči o kouzelné tvory. Nechce se mi tam." řekl s prstem položeným na první hodině. Draco mu koukal přes rameno a zhnuseně dané políčko sledoval.
,, Jo, máme toho poloobra. Kdybych věděl, že nás bude učit tenhle ňouma, nikdy bych na tenhle předmět nešel."
,, Úplně s tebou souhlasím!" vmísila se do hovoru Pansy a nahla se blíž ke svým spolužákům.
,, Na tvůj názor se tě nikdo neptal." odpálkoval ji Rafael a vstal.
,, Raději už půjdu."
Pansy se za ním trochu zklamaně koukala, ale hned potom se zase usmála a otočila se na Draca.
,, Tak já půjdu s tebou, abys nebyl sám." zašvitořila a přehodila si brašnu přes rameno.
,, Dobře, díky Pansy." řekl nakonec Malfoy a společně zamířili na hodinu.

Když byli všichni seřazeni před Hagridovou hájenkou, poloobr máchl rukou, až je málem všechny srazil a podíval se směrem k lesu.
,, Takže poďte, mám pro vás překvápko." zvolal natěšeně a nervózně zároveň.
Harry s Ronem a Hermionou se na něj povzbudivě usmáli a vyrazili jako první. Rafael se držel vzadu a proklínal se za to, že na tento předmět vůbec šel. Šli docela daleko, ale hned jak dorazili na místo určení, všichni na pochod zapomněli a s úžasem hleděli na stádo hypogrifů. Byli to zvířata různých barev s orlí hlavou, velikými křídly a koním tělem.
,, Tak to jsou hypogrifové, prosím otevřete si své učebnice." řekl s úsměvem Hagrid a sledoval při tom váhavé tváře svých žáků.
,, Ale jak je máme otevřít, Hagride?" zeptal se Harry. Profesor jako by si vzpomněl a hlasitě se zasmál.
,, Nojo, já úplně zapomněl! Musíte je pohladit po hřbetu." Vzal si svou knihu a udělal přesně to, co všem radil. Bez problémů poté učebnici otevřel.
,, To je ubohý." zakroutil hlavou Draco, když otevíral tu svou.
,, A já myslel, jak sou vtipný." zabručel si pro sebe smutně Hagrid, ale snažil se na to nemyslet a znovu pohlédl na stádo. Došel pro jednoho hypogrifa a postavil ho před třídu.
,, Tohle je Klofan. Tak, kdo se cítí na to se s nim seznámit?" zeptal se zvesela a pozoroval vzdalující se studenty. Najednou se ozval Harry.
,, Tak, já půjdu." prohlásil přiškrceně. Nervozitou se mu klepaly kolena, ale pro Hagrida to rád podstoupil. Dělal všechno podle profesorových rad, uklonil se a Klofan mu dovolil si ho pohladit. Všichni při tom tajili dech a zároveň to byla pěkná podívaná.
,, No, Harry, mám pocit, že už se můžeš proletět." prohlásil hrdě Hagrid, popadl Pottera a posadil ho mezi hypogrifova křídla.
,, Ne, počkej Hagr-"
,, Tak leťte!" poplácal zvíře, které okamžitě vzlétlo. Harry hlasitě zařval a už byl pryč. Celá třída s hrůzou sledovala poslední kousek oblohy, kde byla dvojice ještě vidět. Rafael přešel rychlým krokem poloobrovy a spražil ho naštvaným pohledem.
,, Kam jste je poslal?" vypálil na něj. Hagrid se však zasmál a trochu se skrčil, aby svému studentovi viděl do bledého obličeje.
,, Neboj se, za chvíli přiletí. Tak!" spráskl ruce, jako víka od popelnic a podíval se na třídu.
,, Každej si vyhlídne svýho hypogrifa a udělá přesně to, co Harry." přikázal a otevřel ohradu. Rafael plný vzetku z toho, jak ho zazdil a pořádně mu ani neodpověděl se rozhodl, že se tohoto cirkusu účastnit nebude. Sedl si tedy pod nedaleký strom a pozoroval Nevilla Longbottoma, jak se snaží získat přízeň jednoho z těch zvířat.
Po chvíli už mohli všichni spatřit Harryho s Klofanem, jak se vrací a neslyšně přistáli před ohradou.
,, Tedy, to bylo úžasné!" vydechl černovlásek, když slézal. Rafael se uchechtl a dál pozoroval ostatní. A když spatřil Draca, věděl, že je zle. Mladý Malfoy byl plný vzteku a nespustil šťastného Harryho z očí. Cítil tu závist a pozornost, která se místo na něj upírala na někoho jiného. Otočil se na své zmijozelské spolužáky, kteří se k hypogrifům moc přibližovat nechtěli, získal odvahu. Nasadil pohrdavý úšklebek a vydal se za Klofanem.
,, Ty přeci nemůžeš být tak nebezpečná viď? Ty vypelichaná slepice!" zasmál se a vztáhl ke zvířeti ruku. V tu chvíli na něj Hagrid zakřičel, bylo však pozdě, protože prudkým pohybem se Klofan rozčílil a své drápy zasekl Dracovi do ruky. Ten se skácel k zemi a začal kňučet jako spráskaný pes.
,, Zabil mě! On mě zabil!" křičel a zatímco Hagrid uklidňoval svého hypogrifa, dál se válel v trávě. Rafael se ani nemohl dívat na to, že člověk, vedle kterého chodí na veřejnosti, ať už po chodbách, nebo sedá vedle něho na hodinách, se chová jako mimino. Přemlouval se, že to ještě vydrží a počká, až profesor hodinu oficiálně ukončí. Ale hned jak se do situace přidala Pansy, věděl, že na to nemá.
,, U Merlina, Draco!" křičela. To už se Rafael zvedal a plný vzteku na Malfoyovo chování se nepozorovaně vytratil.

,, Draco se po tobě ptal, že za ním máš přijít na ošetřovnu." oznamil zdráhavě Blaise, když našel svého spolužáka ve společence. Rafael se zatvářil jako kdyby po něm chtěl, aby odletěl na Mars a pohodlněji se usadil v křesle.
,, Tak mu vyřiď, že mě to nezajímá." řekl a svůj pohled zaměřil zpět na knihu. Byl na Draca naštvaný. Nejenom, že ztrapňuje sebe, on to přenese ještě na Rafaela, jakožto svého společníka a to poslední, co potřeboval, bylo klesnout ve společenském žebříčku. Když o tom tak přemýšlel, nebyl by špatný nápad Draca navštívit. Trochu mu vysvětlit, jak se chovat.
,, Nebo víš co, já za ním dojdu." zarazil Blaise, který se právě chystal k odchodu. Ten se zatvářil absolutně nechápavě, ale to už si mohl zvyknout na Rafaelovo divné chování.
,, Sám." dodal, když se k němu Zabini připojil.
,, Jo, jasně." přikývl hned.

Když dorazil na ošetřovnu, spatřil Draca, jak sedí na jednom lůžku a se skřiveným obličejem neuvěřitelné bolesti pozoroval svou obvázanou ruku a něco strašně srdcervoucího vyprávěl Pansy.
,, Jé, ahoj Rafaeli!" rozzářil se chlapec a bolest, jako by zmizela.
,, Hrozně mě to bo-"
V tu chvíli dostal facku na pravou tvář. Ublíženě si sáhl na červený flek a nechápavě na Rafaela hleděl.
,, Co to-"
,, Vypadni Pansy." zarazil ji rázně plavovlásek. Dívka ještě otevírala pusu, aby vzdorovala, ale hned jak na sobě ucítila tmavé oči,  otočila se a odběhla.
,, Za co to-"
Další facka. Tentokrát to schytala levá.
,, Můžeš se." plesk.
,, Přestat." plesk.
,, Chovat."  plesk.
,, Jako." plesk.
,, Rozmazlený." plesk.
,, Mimino?" plesk.
Kdyby jste nevěděli, že Draco Malfoy právě dostal osm facek, mysleli byste si, že se mění v rajče. Dokonce i bolavou rukou se držel za tvář a se zlomeným výrazem sledoval ten Rafaelův naštvaný.
,, Nic neříkej, nebo ti přiletí další. Ber to jako varování do budoucna." zašeptal a otočil se k odchodu. Po pár krocích se ale zarazil, protože u dveří stála Fiorella s nějakým klukem a zadržovali smích. Zrovna čekali na madame Pomfreyovou, která něco hledala ve své kanceláři a při tom shlédli představení z první řady.
,, Není nad pořádný výprask, že?" zasmála se Fiorella a ten kluk s ní.
,, To řekni své matce, Blacková, třeba by tě potom vychovala jako normálního člověka." utrousil, když kolem ní procházel. Fiorella na to už nic neřekla, ale bylo znát, že Rafaelova poznámka ji nevyvedla z míry. Chlapec se už radši nesmál a pro jistotu se věnoval velmi zajímavým dveřím před sebou. Potter si ještě stihl prohlédnout jeho mrzimorský erb na hábitu a plný dobrého pocitu, že už je to mezi ním a Fiorellou zase na nože, odešel.