Neříkejte mi Pottere! ✖️

63.

Problémy pokračovaly dál a to bylo teprve prvního září. Hned jak se všichni studenti usadili ke svým kolejním stolům začalo zařazování jako obvykle. Rafaela tahle věc nezajímala a tak se raději podíval na profesorský stůl, aby si prohlédl nového profesora obrany proti černé magii. Docela ho zaskočilo, když jako jedinou novou tvář spatřil malou čarodějku oblečenou v růžovém hábitu. Usmívala se na celou síň jako by chtěla všechny nakazit cukrovkou a Rafael si prostě nemohl pomoci, ale připomínala mu ropuchu.
Najednou ale přestal řešit novou profesorku, protože zaslechl známé jméno.
,, Adam Smith!" zvolala profesorka McGonagallová a z postupně se zmenšujícího hloučku prváků se vynořil nervózní bratr Zachariáše. Rafael pohlédl k mrzimorskému stolu, kde spatřil jeho bývalého společníka, jak ukazuje Adamovi zdvižené palce.
Zmijozel trochu doufal, že se nový žák dostane třeba do jeho koleje aby to naštvalo Zachariáše, ale jeho naděje pohasly, když už se Moudrý klobouk konečně rozhodl.
,, Mrzimor!" rozeznělo se síní, přičemž se od jednoho ze stolů ozval hlasitý potlesk.
,, Ty toho kluka znáš?" zeptala se dívka, která vedle něj seděla asi celou dobu, on ji jen přehlížel. Teď se na ni ale otočil. Byla to Amanda Greenová, jak jinak. Teď už třeťačka s dlouhými blonďatými vlasy, kterou si pamatoval jako tu dohazovačku, díky které pozval Fiorellu na ples. Musel uznat, že za tu dobu co ji neviděl vyrostla a už nevypadala jako malá holka, kterou tehdy zachránil od šikany.
,, Proč bych ho měl znát?" zeptal se. Amanda se usmála.
,, Protože je jediný prvák na kterého ses za celou dobu zařazování podíval."
Rafael se nepatrně zamračil.
,, Ty mě špehuješ nebo co?" vyjel na ni, ale blondýnka si tím nekazila náladu. Byla zvyklá, že ji takhle odbývá vždy, když s ním mluví.
,, Trochu." přikývla pobaveně.
,, Všichni mě tady v té koleji nenávidí, nemám si s kým povídat a zařazování mě nezajímá. Takže to není zase tak divné." obhajovala své konání stále s úsměvem.
,, Je to divné a hlavně když jsi říkala, že tě tu všichni nenávidí, protože všichni znamená i já, takže si dej odchod." prohlásil nepříjemně a pohledem se znovu vrátil, teď už ke třem zbývajícím nervózním studentům. Amanda pokrčila rameny, nikam rozhodně odejít nehodlala.
,, Nějak jsem přeslechla odkud znáš toho kluka?" zkusila to znovu. Rafael si povzdechl, ale už se na ni nepodíval.
,, Neřekl jsem ti snad něco?" odsekl.
,, Nojo, promiň." omluvila se nezaujatě a zmlkla.

Po dlouhém zařazování konečně přišla hostina a poté proslov ředitele. Jenže se ukázalo, že slovo chce mít i nová profesorka obrany proti černé magii- Dolores Umbridgeová. Mluvila o ministerstvu a podobných žvástech, které se Rafaelovi vůbec nelíbily.
,, Ta mrcha jedna ministerská." ulevila si Amanda a sledovala růžovou ropuchu s čirou nenávistí. Rafael to prostě nemohl nechat být a musel se zeptat.
,, Víš o ní něco?"
Dívka se na něj otočila se nakrčeným obočím.
,, Víš, že se ministerstvo snaží všem nalhávat, že se Ty-víš-kdo nevrátil, že?" zeptala se pro přehled. Rafael přikývl.
,, Samozřejmě, poslouchal jsem o tech šmejdech celé léto."
,, Tak tahle růžová slepice je jedna ruka s Popletalem. Můj taťka pracuje na ministerstvu, takže jsem docela v obraze. Ale mám trochu strach, protože naše rodina věří Harrymu a kdyby se na to přišlo, mohl by být táta bez práce." vychrlila na něj naštvaně. Chlapec se zájmem poslouchal. Rád věděl o všem a zvlášť o těch, kteří jsou proti jeho bratrovi.
,, Tak to zařídim, aby tady dlouho nezůstala." prohlásil pevným hlasem a propaloval Umbridgeovou pohledem. Bylo vidět jak se jí najednou udělalo nepříjemně a ve svém proslovu se zadrhávala.
,, Co to děláš?" vylekala se Amanda.
,, Trošku se bavím." chladně se usmál a zrovna když usoudil že to pro začátek stačí, profesorka konečně našla jeho temné oči. Nebyla nijak naštvaná, naopak se zdálo, že se jí udělalo mnohem lépe a přeslazeně se na Rafaela usmála, právě když  ukončovala svůj proslov slovy:,, A odstraníme, co je nutné odstranit."
Amanda se na zmijozela polekaně otočila.
,, Tohle jsi neměl dělat." vyčítala mu přidušeně.
,, Ta tě nenechá být." dodala.
,, A já nenechám být ji, jestli se o něco pokusí, dám ji nějaký čas, aby si mohla vybrat kytky na pohřeb." ušklíbl se. V téhle ropuše neviděl žádné nebezpečí. Jenže on nevěděl tolik jako Amanda, která už na to nic neřekla. Věděla, že tohle je špatné.

Na první hodinu obrany proti černé magii se Rafael docela těšil. V hlavě se mu přehrávaly různé scénky její smrti a on už nemohl vydržet čekat na moment, až mu dá důvod tyto myšlenky zrealizovat.
A proto když vcházel do učebny, měl dobrou náladu, asi jako jediný. Posadil se hezky do první lavice jako v divadle. Mělo to rovnou dvě výhody, uvidí na všechno a nikdo se k němu neposadí, protože šlo o první lavici.
A pak konečně přišla, stoupla si před třídu a všechny si s úsměvem prohlédla. Když se však zastavila u Rafaela, její úsměv se rozšířil. Poté začala mluvit o NKÚ a o tom, jak nebudou žádné praktické hodiny, jen čtení z učebnic. To se začali žáci negativně ozývat, ale protože všichni byli ze zmijozelu, nechtěli si to zkazit u ministerstva a raději byli zticha. Rafael přesně věděl, že za ní budou všichni dolejzat. A on nechtěl být jeden z nich.
,, Ale jak se potom budeme umět bránit?" zeptal se nevinně. Profesorka se na něj rychle otočila a znovu se sladce usmála.
,, Studenti nejdříve zvednou ruku, když se chtějí na něco zeptat, pane Pottere." zašvitořila. Chlapec se ušklíbl.
,, Raději pane Rafaeli." opravil ji. Někdo se vzadu zasmál. Zaskočená Umbridgeová nestihla nic podotknout, protože chlapec pokračoval.
,, Já jsem si myslel, že obrana proti černé magii nás má naučit se bránit proti černé magii, nebo snad ne?" zeptal se se zájmem. Když se profesorka vzpamatovala, naklonila hlavu na stranu.
,, Ale jistě že ano, ministerstvo si je ale jisto, že teoretická část bohatě stačí, abyste zvládli Náležitou kouzelnickou úroveň." vysvětlila trpělivě. Rafaelovi to ale nestačilo.
,, My se přeci ale musíme učit do života, abychom přežili ve skutečném světě. Hlavně teď, když je to venku samý smrtijed a černokněžník." sladce se usmál stejně jako to dělá ona. Jenže Dolores Umbridgeová už se neusmívala, naopak vypadala naštvaně. A tak chlapec využil příležitosti.
,, Však víte, když se vrátil lord Voldemort." dodal. Za sebou uslyšel tlumené výkřiky.
,, Pane Pottere! Abyste věděl, všechno tohle jsou lži! Je zajímavé, že tohle jsem před hodinou slyšela právě od všeho bratra!" zakřičela. V Rafaelovi to hrklo. Tohle Harry rozhodně neměl dělat, pro něj to mohlo mít velice špatné následky.
,, Chci si s vámi promluvit, zítra večer." zase se usmála a pak se vrátila ke svému výkladu.

Rafael sice nelitoval toho, že se ozval, ale rozhodně vynadal Harrymu, který udělal to samé. A aby byl upřímný, nemohl se dočkat až se zastaví v žabím kabinetu.