Neříkejte mi Pottere! ✖️

80.

Harry seděl zkroušený na jedné z mnoha židlí a držel Ginny za ruku. Všichni přítomní hleděli na bílou hrobku před sebou a naposledy se loučili s Albusem Brumbálem, tím nejlepším ředitelem jakého kdy Bradavice mohly mít. Nikdo si stále neuvědomoval, že je opravdu pryč, že už nikdy nebude zahajovat hostiny ani přát hezké prázdniny.
A to všechno kvůli Snapeovi. Nenáviděl ho teď víc než kdykoli jindy a to už bylo co říct.
Naopak Fiorella nemyslela na nikoho jiného než na Rafaela. Věděla, že se přidal ke smrtijedům, ale najednou když ho i spatřila v jejich přítomnosti, bylo to mnohem horší. Pak si uvědomila jak hroznou chybu udělala. Ona i Harry. Když si to přiznala, chtělo se jí brečet, protože ať se to snažila potlačit sebevíc, Rafaela stále milovala.
,, Harry, musím s tebou mluvit." řekla naléhavě, když pohřeb skončil a všichni studenti se vraceli zpět do hradu. Harry se nejdřív podíval na Ginny, které chtěl něco říct, ale podle Fiorellina hlasu poznal, že se něco děje.
,, Ginny, počkáš na mě u společenské místnosti?" zeptal se. Rudovláska se na oba usmála a odešla.
,, Harry, udělali jsme něco hrozného..." začala Fiorella hned jak se jim Ginny ztratila z dohledu. Chlapec nechápavě přivřel oči.
,, Měli jsme dát Rafaelovi šanci, hned jak oživil tátu."
,, Cože?" vyhrkl Harry, kterému se nechtělo věřit, že tuto větu uslyší právě od ní.
,, Přemýšlej, Rafael se stal lepším člověkem jen díky nám. Záleželo mu na nás a proto potom už nikdy neudělal nic podobného Tajemné komnatě." začala nešťastně. I při tom co svou teorii Harrymu říkala si byla jistější, že je to pravda.
,, Ale teď nikoho nemá. Poslední člověk který mu zbýval byla Amanda, ale v Denním věštci psali, že smrtijedi zabili ji i celou její rodinu." přidal se Harry, který už věděl kam tím míří. Bylo to do očí bijící a přesto to oba přehlédli.
,, Ano, neměl nikoho, byl sám a proto se k nim přidal, Harry! Jde po moci!"
,, Bůh ví co zamýšlí s Voldemortem." zamračil se Harry.
,, Můžeme za to my..." vydechla Fiorella plná vinny.
,, Můžeme to ještě napravit. Já se  příští rok do Bradavic vracet nebudu, věřím ale, že se tady Rafael objeví. Tuhle školu miluje, bude se sem chtít vrátit. A pokud tak udělá, musíš mu zase ukázat, že jsi tu pro něj."
,, Budu, vždycky."

Ať už chtěl nebo ne, tedy spíš nechtěl, Draco už se do školy nevrátil a tak si trochu prodloužil prázdniny. Byl  v šoku z toho všeho co se odehrálo a i když se na venek snažil být silným mužem, který chce být věrný služebník Pána zla, postupně ho to ničilo. Vůbec tomu nepomáhal fakt, že se v jeho domě nachází Rafael, který ho pravděpodobně zabije. Už několik dní ho ale neviděl. Pravděpodobně byl zavřený ve svém pokoji, což dělal často, ale Draco byl přesvědčen, že ihned jak se vrátí do Malfoy Manor mu půjde po krku. Ale ta nevědomost byla hrozná. Proto se rozhodl udělat snad tu nejodvážnější věc co kdy udělal.
Rafael právě ležel na podlaze ve svém pokoji rozpažený a se zavřenýma očima. Nějakou dobu už takhle byl, nevěděl však jak dlouho, všechno mu to nějak splývalo dohromady. Stále si přehrával Brumbálovu smrt ze které měl radost a i když ho nezabil sám jak chtěl, nějak mu to teď bylo jedno. Nenáviděl ho, kvůli němu je Amanda mrtvá, kvůli němu byl svázaný city a kvůli němu vlastně i otevřel Tajemnou komnatu. Neměl by takovou potřebu zabíjet, kdyby mu nechtěl ublížit. Všechny jeho činy se točili kolem Albuse Brumbála.
Ale teď, když už má konečně volnou cestu, ve které mu doteď stál právě ředitel, mohl konečně začít realizovat svůj plán na sesazení lorda Voldemorta. To také posledních pár dní dělal. Sám sebe překvapil, že rovnou nezabil Draca, jehož jméno je stále ještě zdobí zeď jedné cely v Azkabanu. Udržel se ale a nechal si to všechno projít hlavou. A světe div se, zjistil že Draca bude ještě potřebovat. Nijak se mu ta myšlenka nelíbila, nejraději by ho zabil nějakou velice pomalou a bolestivou metodou.
Už ale věděl, že je to v jeho vlastním zájmu.
Najednou někdo zaklepal. Bylo to tiché nejisté zaklepání. Rafael si okamžitě vzpomněl na Harryho, který byl snad jediný, který kdy klepal. Nechal ale Harryho být a čekal až ten někdo vstoupí.
Draco si uvědomil, že ho dovnitř nikdo nepozve a tak pomalu otevřel dveře. Rafael se neochotně posadil a překvapeně hleděl na vystrašeného Malfoye.
,, Ty máš teda odvahu sem vůbec lézt." řekl nepříjemně, zvedl se z chladné podlahy a stoupl si naproti nervóznímu Dracovi. Byli stejně vysocí, takže mu mohl Rafael hledět do očí, tedy dokud to šedé oči vydrželi.
,, Já jsem jen..." začal pomalu Draco, ale Rafael se ušklíbl.
,, Co? Jen jsi mi chtěl říct, že jsi vlastně žalovat nechtěl, byla to jen nehoda... ale dostal jsi vyznamenání, ne? To za to přeci stálo." skočil mu do řeči naštvaně. Draco ho trpělivě poslouchal a mnul si třesoucí se ruce.
,, Ne, udělal jsem to, protože jsem chtěl být hrdina." řekl potichu a hlavně po pravdě, což Rafaela trochu zaskočilo. Čekal vymlouvání a žadonění.
,, Jo, jako vždycky." odsekl Potter.
,, Hele jestli mě chceš zabít, udělej to teď. Ubíjí mě čekat až mě jednou v noci překvapíš nad mojí postelí s hůlkou." prohlásil odevzdaně. Rafaelovi bylo jasné, že to Draco vzdal, všechno. Byl slabý, neviděl pro sebe budoucnost a na ničem už mu nezáleželo. Zlomil nad svým životem hůl a teď čekal až to za něj on definitivně ukončí.
Rafael chvíli nic neříkal. Trochu se s Dracem ztotožňoval. On také neměl nic na čem by mu záleželo, ale teď měl plán na skvělou budoucnost a věděl, že až to dokáže bude všechno skvělé. A protože mladého Malfoye potřeboval právě ke svému plánu, dával mu tak důvod vše nezahodit.
,, Nenávidím tě, Draco, a věř mi, že bych tě rád okamžitě zabil. Ale jsi velice důležitý v mém plánu."
,, Jakém plánu?" vyhrkl Draco okamžitě. Měl strach co si pro něj zase přichystal.
,, V tom plánu se mnou pojedeš do  Bradavic a zbytek ti řeknu až tam." odpověděl vážným tónem Rafael. Vážně nehodlal riskovat, že je někdo odposlouchává, jako například Belatrix.