Neříkejte mi Pottere! ✖️

64.

,, U Merlina, Rafaeli!" povzdechla si Fiorella, když odpoledne procházeli kolem jezera. Byla na svého kluka naštvaná, protože se právě pochlubil jak úplně zbytečně rozčílil Dolores Umbridgeovou a moc na sebe upozornil. Rafael ale vůbec nechápal její reakci.
,, Tak jsem se trochu pobavil." prohlásil nevinně a trochu uraženě.
,, Pobavil? Víš vůbec o kom mluvíme?" nakrčila obočí a zastavila se. Rafael protočil očima.
,, Mluvíš úplně jako Amanda." zavrčel. V tu chvíli Fiorella ztuhla.
,, Jaká Amanda?" založila si ruce na prsou a naštvaně podupávala nohou.
,, Amanda Greenová, jedna holka ze zmijozelu." odpověděl s nezájmem.
,, Jo tahle." pochopila. Pamatovala si ji, jak chtěla pomoci Rafaelovi s hledáním zloděje knih při Harryho druhém úkolu. Oddechla si.
,,No tak vidíš, tohle bylo prostě špatné" začala znovu, ale na tyhle řeči už nebyl zmijozel zvědavý a zamračil se.
,, Je to jen ženská, která si o sobě hodně myslí, protože je z ministerstva, nic co bych nezvládl." prohlásil pevným hlasem, ale černovláska se nenechala odradit.
,, Ale je to nebezpečné." stála si za svým. Rafael se zhluboka nadechl.
,, Asi zapomínáš kdo jsem, Fiorello." sledoval ji bez emocí, jak ho delší dobu neviděla. Nahánělo jí to strach.
,, To, že tě miluji neznamená, že jsem přestal být potomkem smrti. To já určím, kdy ta ropucha vydechne naposledy." mluvil pomalu a zřetelně. Fiorelle se tenhle tón vůbec nelíbil, ale snažila se to na sobě nenechat znát. Musela si připustit, že ta smrt a tma v něm bude pořád a ona s tím prostě nic nenadělá. Ovšem dělala si s tím starosti. Nakonec se přemluvila k úsměvu.
,, Hlavně aby se ti nic nestalo."

Rafael si nedělal starosti nad tím, co mu Umbridgeová řekne, nebo udělí za trest, protože by ho stejně asi neudělal. Jenže když poté mluvil s Harrym, který ji navštívil jako první, tak dobrý pocit z toho zase neměl. Nebelvír moc dobře věděl, že kdyby mu ukázal vyrytou větu na ruce, která říkala: nemám vykládat lži, Rafael by udělal nějakou hloupost jak on to měl ve zvyku a tak si vzal famfrpálové rukavice a okomentoval to tím, že s nimi potřebuje procvičovat chytání zlatonky. A protože tomu Rafael nerozuměl, nechal to být. Už tak Harryho zprávy nebyly nic moc.
,, Říkám ti, že je nebezpečná, hlavně její postavení a známostí na ministerstvu." vykládal bratrovi vážně.
,, To už jsem slyšel." odsekl zmijozel. Harry ale zavrtěl hlavou.
,, Poslouchej mě, ona se nezastaví před ničím. Je to perfekcionistka, ona chce aby bylo všechno perfektní..."
,, Bez nikoho, kdo se jakkoli vymyká většině." dořekl za něj jeho bratr, který už to pochopil. Černovlásek roztěkaně přikývl. Také toho na něho bylo moc, stále měl vztek, na Rona a Hermionou byl nepříjemný a potom mu to bylo líto, stále ho trápil návrat lorda Voldemorta a ještě ke všemu přijde Dolores Umbridgeová, která ho vlastně mučí. Rafael ho pozoroval a tak trochu tušil, co se mu honí hlavou.
,, Harry, nedělej si starosti, ta ženská tu dlouho nebude. Zařídim to, stejně jako všechno, co je proti tobě." domlouval mu s vůlí, jako by to bylo to poslední co by měl udělat. A to Harryho děsilo, protože věděl, že pokud tohle jeho bratr řekne, dojde na krev nebo slzy, možná obojí. Ale Rafael si nenechal nic vymluvit. Stál si za tím.

Když poté stál ve smluvenou dobu před kabinetem obrany proti černé magii, myslel na bratra a to hrozné ministerstvo. Teď se uvidí, kdo má pravdu.
Bez klepání vešel do dveří a musel se zastavit na prahu, protože ho oslepila záře růžové všude kolem. Se znechucením sledoval výzdobu kabinetu, spustu talířků s kočkami viselo na všech zdích a dokonce i cukr měla růžový... děs.
,, Pane Pottere, to vás nikde nenaučili klepat, než vstoupíte do místnosti?" zeptala se tím svým přeslazeným úsměvem a sledovala ještě stále pozorujícího chlapce. Ten jako by si ani nevšiml, že se profesorka v kabinetu nachází, ale když k němu promluvila, hned se zas vrátil do situace.
,, Ne." odsekl a udělal pár kroků blíž ke katedře. Měřil si ji nenávistným pohledem, zatímco ona vypadala jako jeden veselý přeslazený maršmeloun.
,, To mě mrzí, tak vás to naučím já." předstírala smutek, ale hned se jí zase vrátil její obvyklý úsměv. Rafael se uchechtl.
,, To určitě." zakroutil hlavou. Rozhodl se ji nejdříve vyslechnout, aby zhodnotil situaci, jestli to bude opravdu tak, jak s Harrym mysleli nebo snad jinak.
,, Nejsme tu dnes ale od toho, abych vám vysvětlovala pravidla slušného chování." zašvitořila spokojeně.
,, To by bylo stejně k ničemu." protočil očima, ale profesorka jeho poznámku ignorovala.
,, Prosím posaďte se." pokynula mu, ale chlapec zůstal stát.
,, Já postojím."
,, Dobrá tedy. Rafael Potter, bratr Harryho Pottera, ovšem říká se, že nevlastní." začala přeříkávat jeho život, jako z učebnice. Rafael ji ale hned zastavil.
,, Jsem nevlastní." prohlásil pevně a hlavně zřetelně, aby všemu rozuměla. Umbridgeová ale začala znovu předstírat jak jí je všechno líto a pomalu se postavila, přičemž se opírala rukama o desku naleštěného stolu.
,, Chápu, celý život vám nalhávali tu zajímavou historku o potomkovi smrti, který byl dán Potterovým z jakéhosi důvodu, který samozřejmě zná jen Brumbál, který ho k nim přinesl a vy teď prostě potřebujete být známý." mluvila s lítostí v hlase, ale každým slovem jako by její vztek narůstal. A Rafaelův také. Jeho černé oči ji propalovali chladným smrtícím pohledem. Udělal další krok vpřed.
,, Tak nalhávali." zašeptal, až z toho šel mráz po zádech, ale profesorka asi natolik věřila své lži, že ho nebrala vážně.
,, Já vás velice rád přesvědčím, kolik smrti v sobě mám." procedil skrz zaťaté zuby, přičemž došel až ke stolu. Zahleděl se té ropuše do očí a jí okamžitě bylo jasné, že tohle nebude sranda. Začala jí být zima a špatně. Vystrašeně svého studenta sledovala a když už cítila jak jí chlad proniká k srdci, snažila se ho zastavit.
,, P-pane Potter-re! Dost!" zajíkla se. Rafael přestal aby mohl zjistit co si z toho zážitku vzala. Profesorka rychle oddechovala, při tom se opírala o stůl a sledovala podlahu. Rafael se ledově zasmál.
,, Kdo si tu teď něco nalhává, paní profesorko?" řekl spokojeně. Umbridgeová zvedla hlavu a konečně se na něj podívala, ovšem netvářila se podle jeho představ. Zmijozel čekal, že  v jejích očích najde strach, zděšení nebo smutek, ale byl překvapený, když spatřil zase ten úsměv.
,, Výborně, pane Pottere." vydechla šťastně. Rafael byl v tuto chvíli zmatený a tak jen čekal až bude pokračovat.
,, Víte, já nesnáším, když se někdo vymyká normálu." začala pomalu. Chlapec si vzpomněl na Harryho, který tedy říkal pravdu. Profesorka se narovnala.
,, Teď jsem se mohla přesvědčit, že tím podivínem jste vy." ukázala na něj prstem.
,, A co hodláte udělat, vyhodit mě?" uchechtl se Rafael, který z toho stále nedělal žádnou velkou věc. Profesorka Umbridgeová ale zakroutila hlavou.
,, To přeci není v mé pravomoci, ředitelem je Brumbál... zatím. Já mám ale výhodu. Nejen, že se vymykáte normálu, vy jste nebezpečný. Ještě ke všemu ale stojíte na špatné straně, tedy šíříte lži vašeho bratra." vyjmenovávala všechny špatné věci, které na něm viděla s velikým uspokojením. Rafael pořád stál, nic nedělal, jen čekal kam tohle povede i když stejně tušil, že ať svou řeč dokončí jakkoli, půjde pod kytky.
,, A pokud všechny tyhle věci spojíme dohromady, vznikne jedna veliká potíž jak pro ministerstvo tak pro Bradavice. To vy jste ta potíž, pane Pottere, která musí být odstraněna." sladce se usmála a sledovala jeho, stále kamennou, tvář.
,, To mě chcete snad zabít? Protože já budu rychlejší." pokrčil nad tím rameny. Upřímně se cítil polichocený. To příšerné ministerstvo s Popletalem v čele ho mají za hrozbu, to se mu líbilo.
,, Samozřejmě, že vás nemůžu zabít a jsem si jistá, že s vašimi schopnostmi by se mi to ani nepovedlo. Budu čekat až uděláte chybu a já vím, že vy je děláte, poptala jsem se vašich spolužáků. Poté budu mít konečně důvod, abyste byl vyloučen." potěšena sama sebou se Dolores posadila a napila se, jistě sladkého, čaje. Rafael přestával být tak v pohodě jako na začátku, ale stále nacházel jiné možnosti.
,, Budu si muset užít váš poslední úsměv, paní profesorko, protože až skončí školní rok a já budu čistý, zjistíte jaké je to mračit se." povytáhl obočí s pocitem, že vyhrál. Mýlil se.
,, No pokud by se stal nějaký zázrak, že byste nic neprovedl, stále je tu možnost minulých provinění. Samozřejmě za takové ty vaše každodenní činnosti jako uřknout studenta na chodbě máte už odčiněné školními tresty. Možná ale, se najde něco horšího, čeho jste se dopustil a nějaký váš spolužák mi ho určitě milerád prozradí." tentokrát vyhrávala strana růžová a Rafael to dobře věděl, teď už se vůbec necítil dobře, protože nyní klouzal po tenkém ledě. Stále měl ale jednu možnost, jak všechno vyřešit.
,, Co kdybychom si tohle všechno odpustili a já bych vás jednoduše zabil? Vy víte, že bych to udělal. Takový infarkt v kabinetu, to se nedá nijak ovlivnit." řekl poslední slova, která ho mohla zachránit, jenže i to se začalo hroutit, když se profesorčin výraz nezměnil. Možná se usmála ještě víc.
,, Já nejsem hloupá, milý Rafaeli. Vím kdo jste, přeci bych si vás neposlala ke mně, kdybych se předem nepřipravila."
Rafael se zamračil.
,, Copak je něco, co by vás v tuto chvíli zachránilo?"
,, Ale jistě. Stačí, abych řekla jedno prosté kouzlo a Fiorella Blacková se začne dusit...chudinka malá."
Rafael strnul a jen zíral na spokojený výraz té podlé ženy. Začala se mu třást pravá ruka, která toužila po hůlce, kterou měl v hábitu. Tenký led popraskal.
,, Co je to sakra za kouzlo?" zeptal se tiše.
,, Je to složité kouzlo, trocha černé magie, dala jsem do toho hodně energie. Musela jsem se jistým způsobem napojit na onu nebelvírskou dívku jedním složitým kouzlem a nyní už stačí jen jedno slovo a..." nedokončená věta visela ve vzduchu a kazila tak dýchání chlapci. Tomuhle nechtěl věřit, jak vůbec mohla vědět o něm a Fiorelle? No jistě, poptávala se spolužáků. To si s nimi ještě vyřídí. Zaťal ruce v pěst a snažil se ovládat, protože nehodlal riskovat dívčin život, i když měl pochyby o existenci takového kouzla, protože sám černou magii pročítal a nic takového tam nenašel, nehodlal nic zkoušet.
,, Myslím, že vám na konec našeho milého setkání můžu nabídnout bezpečný odchod z Bradavic nebo budu čekat a ponesete hrozné následky." nahodila falešný úsměv. Rafael  zkusil ještě jednu možnost, která se mu ale příčila.
,, Mohl bych to říci Brumbálovi." řekl s nadějí. Profesorku to ale nevyvedlo z míry.
,, To byste jistě mohl, ale co mu chcete říct? Že mě nemůžete zabít kvůli mému kouzlu?" zasmála se. Měla pravdu, všechno selhalo. Led praskl a on se propadl do studené vody plné zklamání. Rozhodl se ale, že ještě zkusí plavat.
,, Zůstanu tady, žádná chyba mě nečeká a vy jednou budete litovat, že jste se narodila." procedil skrz zaťaté zuby a s těmito slovy opustil kabinet. Nezapomněl prásknout dveřmi.

Prošel několik chodeb a poté zapadl do prázdné učebny, kde se sesunul podél stěny. Byl v koncích. Fiorella byla v nebezpečí a jeho svoboda závisela jen na dvou lidech, kteří ho nesnáší- Ginny a Draco. Jen oni totiž věděli, že zabil Lucase Pierce ve druhém ročníku. A přesně na takovouhle informaci Umbridgeová čekala. Byla jen otázka času, než jí to jeden z nich prozradí.