Neříkejte mi Pottere! ✖️

85.

Dát věci do pořádku právě v Bradavicích, kde ještě před chvílí rozkazovali smrtijedi nebyl úplně lehký úkol, zvlášť když se do toho montovali i profesoři a především Minerva McGonagallová.
O to měl ale Rafael postaráno, protože jakékoli stížnosti a nesouhlas profesorů byly okamžitě zavrženy nadšenými studenty, kteří jim nedovolili jejich mladého zachránce jakkoli omezovat.
Dva problémy ze čtyř měl tedy vyřešené. Studenty a profesory.
Ješte ale zbývali smrtijedi ve sklepení a Severus Snape ležící v bezvědomí v, teď už jeho, pracovně.
Zamračení učitelé se posadili na svá obvyklá místa ke stolu. Zrovna třeba Horácio Křiklan nebo Kratiknot ani neměli takový problém s Rafaelem, byli rádi, stejně jako jejich žáci, že jsou Voldemortovi přívrženci zahnáni do kouta a i když se cítili poněkud nedoceněně a blbě, že je ředitelem sedmnáctiletý chlapec, nedokázali si tolik stěžovat. Naopak profesorka McGonagallová se tvářila přísněji než kdy dřív, protože celá tahle situace se jí nelíbila. Když ale viděla znovu se usmívající studenty, nemohla v tu chvíli nijak zasáhnout.
Rafael si znovu sjednal klid mávnutím ruky.
,, Děkuji vám, jsem rád, že jste šťastní. Chtěl bych teď přede všemi poděkovat několika kouzelníkům, kteří se mnou našli novou cestu a pomohli mi. Bez nich bych to totiž nedokázal." zvolal a na každý stůl se podíval zvlášť, aby našel členy své skupiny. Poté začal říkat jména a při tom vždy kývl na daného chlapce nebo dívku.
,, A veliké díky patří Aaronovi Collinsovi." zvolal poslední jméno, které si schválně nechal na konec a podíval se na nebelvírského prváka, který se usmíval od ucha k uchu.

Po velikém prohlášení poslal studenty, kromě několika, do postelí, protože už bylo docela pozdě a sám šel dořešit pár věcí.
Anastasia Watersová mu přinesla hůlky těch chudáků, kteří byli stále zavření ve sklepení a Rafael si je dal do kapsy.
,, Za nimi přijdu za chvilku, ještě musím do pracovny. Sejdeme se ve sklepení?" podíval se na Anastasii, Jonáše, Judith a Brendu, kteří mu přišli nejschopnější ze všech a především kromě nebelvíru byly mezi nimi všechny koleje.
,, Jistě." přikývla Judith a s ostatními zamířili z Velké síně. Stál tam už jen nervózní Draco, který i když se na tento okamžik těšil, musel myslet na to, co Rafaelovi udělal a že mu byla dána milost jen protože mu byl užitečný. Se strachem v očích se podíval do bledého obličeje, kde nedokázal rozeznat nic. Rafael přesně věděl na co myslí.
,, Nezabiju tě." řekl po chvíli ticha. Dracovi se neuvěřitelně ulevilo. Přesto se necítil nejlépe.
,, Rafaeli, já... promiň." řekl tiše a sklopil pohled k zemi.
,, Není za co se omlouvat, Draco. To ty jsi vlastně odstartoval mou cestu bez citů. Kdyby se Fiorella nic nedozvěděla, nemohl bych si uvědomit, že láska je pro slabé."
Uvědomil si to už dřív, že vlastně bez Fiorellina a Harryho hněvu, Azkabanu a toho všechno by si nikdy by nezjistil, že s emocemi nic nedokáže.
Draco se tvářil překvapeně. Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku, jak moc byl v šoku. Nikdy by ho nenapadlo, že by mu mohl Rafael takhle odpustit a byl za to opravdu vděčný. Usmál se.
,, Jdeme?" ozval se znovu nový ředitel.
,, Kam?"
,, Ještě musím vyhodit Snapea."
A jak řekl, tak ihned udělal. Severus Snape byl stále v bezvědomí, když pro něj přišli. S neustálými komentáři ze strany Brumbálova obrazu, kdy ho Rafael samozřejmě několikrát okřikoval, dostali muže z pracovny a přesunuli ho před Bradavice, kde se mohli přemístit.
Rafael nechal Draca čekat a sám se se Snapem přemístil do lesa, kam utekl po Amandině smrti, pamatoval si ho velice dobře. Ještě než ho probudil mu vložil do kapsy krátký vzkaz, poté seslal kouzlo a rychle se přemístil.

Severus Snape okamžitě otevřel oči, rychle se postavil a zmateně se rozhlížel kolem. Nepoznával to tu. Chvilku mu došlo co se stalo na hradě a unaveně se opřel o strom. Nikdy neměl dopustit, aby ho dostal sedmnáctiletý student. Jak se to vůbec mohlo stát? Vždyť Rafael se choval jako věrný smrtijed a i když by toho od něj očekával hodně, nikdy by ho nenapadlo, že si pro sebe vezme Bradavice. Prohrál a Pán zla rozhodně nebude nadšený.
V tom se napřímil a okamžitě začal prohledávat kapsy hábitu. S úlevou nahmatal svou černou hůlku a majetnicky ji sevřel mezi prsty. Jenže najednou objevil i něco jiného, kus pergamenu. Neváhal ani vteřinu, vzkaz vytáhl a začal číst.